Rozvod a jeho vliv na děti a dospívající mládež

… prvotní otázka: „ Proč se dotyčný pár vůbec bere?“ mi přijde, vlastně ani nepřijde zrovna na místě.  Jak můžou vědět, že se za 15 let rozvedou, že ano. Je až k nevíře, že téměř každý 3. pár v republice je rozvedený. Vzpomeneme-li si na TEN den, kdy slibovali, jak spolu zůstanou „ i ve stáří, i v nemoci,… do konce života…“, tak je to docela paradox, nemyslíte?

Ano, dejme tedy tomu, že se onen pár musí rozvést, jelikož něčí „nezkrotitelný opeřenec“ se musel jít někam proletět. Musí… Nemusí, jenže se to zdá jako jediné a nejlepší východisko.

Jedním z největších problémů jsou ovšem děti. Ony to vždy všechno vidí, a nejhůř snáší. Ony jsou těmi, kdo tím nejvíc trpí. A proč? Kvuli sobeckosti rodičů? Každá mince má dvě strany ale děti jsou malé a snaží se vztřebat skutečnost, že se jim vlastně hroutí celý jejich svět. Věškeré jejich jistoty a zázemí jsou rázem pryč.  Ale ony na to časem příjdou, jen to chce ten čas. V tomto případě se nejvíce hodí „Čas, je nejlepší lékař.“

Osobně jsem toho názoru, že na každém dítěti zanechá rozvod rodičů nějaké „stopy“, které je do budoucího života změní.
A po rozvodu? No vlastně i v jeho průběhu následuje majetkové vyrovnání a jeden z rodičů začne platit alimenty. Ted se dostávám k té sobecké části, jelikož lidi umí být opravdoví skrblíci a dokáží šetřit i na vlastních dětech. A mezi tím si tzv.“uklohnit“ ještě další dvě a následně plakat , jak nemá ani na ty alimenty. Tohle je vážně sobeckost. Ale na každého jednou dojde, ať už chce nebo nechce…

[hana-code-insert name=’468×250′ /]