Mobbing není bossing

Část 11 – Psi se bojí bouřky

Druhý den po prázdninových dovolených nám vedení školy oznámilo, že se budeme slučovat s jinou střední školou. O definitivním řešení měl rozhodovat kraj za tři dny. Ta bleskovost nás překvapila. Vznikla jakási patová situace. O sloučení škol bylo rozhodnuto, o budovách a vedení se má jednat.

Zpočátku jsme nesouhlasili a psali petici na kraj, ale pak se situace zklidnila. Nejistota z budoucnosti přinutila lidi reptat potichu. Zavládlo jakési ticho před bouří. I když tento rok doběhne s největší pravděpodobností vše postaru, v příštím roce nastanou změny. Říká se, že změna je život a po bouřce se vyčistí vzduch. Tak budu zvědavá, co se bude dít.

Alžběta se letos vrátila z lázní nebývale brzy. Využila konečně prázdninové měsíce pro léčení svých neduhů. Chvíli se mi zdálo, že se snaží o větší vstřícnost. Dokonce mě napadlo, jestli nenašla můj deníček a nepoznala se v něm, její pravé jméno jsem samozřejmě trochu upravila. To má logiku. Jenže nemůže dělat nic jiného, než čekat na nějakou moji chybu, aby se pomstila. V případě, že by zaútočila kvůli poznámkám na svou osobu, uznala by mou pravdu, i kdyby se neztotožnila s pohledem na věc.

Obě i s Ladou se chovají opatrněji. Nic přede mnou neříkají, jakmile vstoupím do kabinetu, odejdou. Před obecenstvem ve sborovně mluví minimálně a dle projevů jejich věrných kolegyň se staví do role obětí. Svět je plný paradoxů.

Také Vlastička si dává větší pozor na tón, jakým mluví se svými podřízenými. Nedělám si iluze, že by to bylo kvůli kritickým poznámkám z mého deníku, to by byl velký pokrok. Je docela pravděpodobné, že má obavy z budoucnosti a chystá si zadní vrátka pro případ návratu do řad obyčejných kantorek.

Věřím, že vše špatné je pro něco dobré. Lidé jistí si až doposud svým pevným postavením, musí vzít v úvahu možnost změny a ztrátu pozic. V takovém období není radno dělat si nepřátele a někoho šikanovat. Nejistota svazuje ruce a ochromuje ústa. Pocit ohrožení přinutí lidi nezviditelňovat své negativní projevy, neprovokovat, neprozradit se. Skrytý mobbing sice pokračuje dál, ovšem trapně z něj vycházejí jeho iniciátoři. Alespoň v mém případě je tomu tak.

Nejhloupěji se vždy prozradí Bedřiška, věrná Bětčina družka.
„Tak co, chováš se slušně?“
pronese svým hrubým hlasem směrem k Alžbětě, když přijde k našemu kabinetu a je si jistá, že slyším. Nebo se na chodbě otočí částečně mým směrem a Bětušce téměř výhružně odpřísáhne:
„ Neboj, nic se ti nestane, budu tě bránit vlastním tělem.“

Pokud se Alžběta bojí mého deníku, či dokonce přímé konfrontace, zřejmě ani netuším, jak odporných pomluv a intrik se vůči mé osobě dopustila. Musí mít hodně špinavé svědomí. Ale snad to ani nechci vědět. Užívám si chvíli klidu. Budu potřebovat pevné nervy, až se šelmy rozzuří a přižene se bouře. Ovšem, teď jsem napsala holý nesmysl. Tato kombinace nastat nemůže. Šelmy, hlavně psi a hyeny, mají z bouřky strach, chovají se při ní velmi nedůstojně, nejsou schopny zaútočit, snaží se jen utéct a ukrýt. Bojí se o svůj vlastní krk.