Jako malá jsem cestovala s rodiči. Byla jsem jedináček, který měl snad všechno jelikož rodiče uměli vydělat peníze a já jsem byla to nejmilejší co jim život dal. Ale již dost o mé rodině. Chci vám vyprávět příběh, který se mi stal na Rumunském nádraží když mi bylo 15 let.
Právě jsme čekali na vlak v Bukurešti když ke mně přišla asi padesátiletá Rumunka oblečená v hadrech s tím, že mi naznačila ať jí dám dlaň. Maminka na tyhle věci věřila a tak mi v tom nijak nebránila a dala najevo, že záleží pouze na mě. Rumunka se zatvářila tajemně a začala si mou ruku podrobně prohlížet. Potom spustila plynulou francouzštinou a maminka mi její výklad překládala.
Řekla mi jen pár vět, ale ty se mi do posledního slova vyplnily i když ve chvíli kdy jsem stála vedle ní mi přišlo vše co mi říká neskutečné až směšné. První věštba kterou vyslovila se týkala mé kamarádky. Řekla, že se v létě utopí v přehradě, druhá se týkala mě samotné.
Doslova mi vyložila že do jednoho roku počnu dítě. No já… ani jsem neměla kluka a rodinu jsem neplánovala dřív než ve třiceti. Poslední slova otřásla asi i jí, neboť mi předpověděla, že děťátko které se narodí bude její vnouče.
Daly jsme jí spropitné, které k našemu údivu odmítla a odešla. Domů jsem se těšila po létě stráveném po cestách, úplně jsem zapomněla na tu směšnou věštbu. Bohužel se to stalo. Kamarádka Bára se utopila. Vzalo mě to, neboť patřila do naší party a také mi to připomnělo podivnou Rumunku.
Čas plynul a další rok jsme opět vyjeli do Rumunka do hor, kde rodiče plánovali prozkoumat historickou vesnici a já se připravovala na největší nudu.
Naštěstí jsme tentokrát jeli autem a já si vezla kupu čtení. Ležela jsem si pod stromy a četla, když ke mně přišel přenádherný kluk. Nesměle se usmál a právě v té chvíli si získal mé srdce. Uměl dobře jazyky a tak jsme si povídali a po pár dnech se i procházeli a pak se to stalo. Byl poslední večer a já byla tak moc zamilovaná…. a taky blbá jelikož jsem zapomněla na ochranu a tak jsem se stala zářným příkladem, že otěhotnět lze i napoprvé.
Že jsem těhotná jsem zjistila až doma a první komu jsem se svěřila byla mamka. Docela jí to vyrazilo dech protože jsem jí o poslední noci ještě neřekla.
Byla to skvělá máma, hned jsem věděla že mě podpoří ať se rozhodnu jakkoliv. Neměla jsem to srdce jít na potrat, miminko jsme si nechali a když píšu nechali tak mám na mysli nás. Mě i mého manžela i mou divokou tchýni od které jsem si již raději nenechávala nic vykládat neboť přesnost s jakou věštbu vycítila mě děsí ještě dodnes.