Když se řekne bejvalka, tak se nám skoro otevírá kudla v kapse, máme rudo před očima a cítíme, jak v nás cloumá vztek. Proč to tak ale je, když náš partner je nyní s námi a miluje nás, a dost možná i kvůli nám od své bývalé odešel?
Jasná je asi jedna věc a to ta, že nám vadí tato žena, se kterou náš partner žil, dělal s ní stejné věci jako s námi, miloval ji a spojovalo je společné soužití. My de facto žárlíme i na to, co bylo. Věřte nebo ne, ale jeho bývalá zase žárlí na to, co je teď, takže si uvědomte, že jste v lepší pozici než ona, a proto nemáte až takový důvod ji nenávidět.
Horší to má samozřejmě ona. To ona by chtěla mít nejspíše to, co máte teď vy, pokud nebyla tím, kdo vztah ukončil. Pokud se vztah vašeho partnera rozpadl právě kvůli bývalé přítelkyni, tak můžete mít pocit, že ji stále ještě miluje a chce s ní být a vy jste jen taková náhražka, která pro něj ale není zdaleka tak důležitá. V tomto případě se snažte myslet pozitivně a říkejte si, že ona už ho stejně chtít nebude, je ráda, že je bez něj a pro vás z toho plyne fakt, že nemusíte s nikým bojovat, protože o všem už je rozhodnuto. I přes všechna tato fakta však nad bývalou stále přemýšlíme…
Víme o ní, že je tou, kterou náš muž miloval a i když je to čas minulý, chceme vědět, proč tomu tak bylo a čím ho upoutala. Zajímá nás, jak se chovala, jaké byly její klady i zápory, abychom se s ní mohly srovnávat. Chceme vědět, v čem jsme lepší a v čem naopak horší.
Samozřejmě, že se snažíme o to, abychom byly my ty, kdož mají více kladných vlastností. Chceme být pro partnera víc, než byla ona. A toto neplatí jen o vlastnostech, ale také o vzhledu. Naším cílem je nad ní vyhrát a to i tehdy, máme-li už jasné vítězství v kapse. Moc rády bychom byly totiž za to, kdyby náš přítel byl s námi mnohem více spokojen, než byl se svou bývalou.