Ať už se stalo cokoliv, tak tohle je opravdu věc, která není příjemná nikomu a nikdo z nás ji nechce řešit. Samozřejmě se ale může stát cokoliv, a pokud je váš partner zavřený, a to ať už právem, nebo neprávem, je to pro vás, jako pro partnerku, neskutečně těžké a musíte se s tím nějak vyrovnat. Co dělat, když se do této situace dostanete?
Je velmi těžké být v této situaci a chce to mít hodně psychické síly. Trápení je víc za partnera, než sama za sebe. Řešíme to, že je někde zavřený, má minimální možnosti, kontakt je snížený na minimum, jedinou možností kontaktu je psát si dopisy, které jsou však cenzurované. Osobní kontakt je jednou za 14 dní a to pod dohledem policie, takže asi nic moc.
Domov je prázdný, pokud je partner zavřený, tak nevíme na jak dlouho, co se bude dít, jsme na vše samy a řešíme celou naši budoucnost. Jediné, co nám zbývá, je věřit, že to všechno brzy skončí, život půjde dál a že se vše vrátí do starých kolejí. Jsme-li si ale vědomy toho, že vězení nebude krátkodobé, tak je to velmi těžké.
Otázkou je, zda budeme ochotny na partnera čekat, nebo zda si najdeme časem někoho jiného. I to se samozřejmě stává a není to žádná výjimka. Život je příliš krátký na to, abychom čekaly na nejistotu, a proto raději sáhneme po jistotě, která se nám nabídne.
Není to samozřejmě pravidlo, ale pokud partner je ve vězení, pak je jasné, že se může stát cokoliv a že když se objeví někdo nový, tak je to pro nás výzva. Často v takovém případě přemýšlíme nad tím, jestli je to správné, či nikoliv. Myslíme i na to samozřejmě, jak moc tím partnerovi ublížíme a těžké to je o to víc, že víme, že u nás šance na seznámení je, ale u partnera nikoliv. Ten má v hlavě celou dobu pouze nás, protože nemá možnost v cele poznat někoho nového, a tak je pro něj velmi těžké přijmout fakt, že jste si našla někoho nového.