Nedávno se mě zeptali, co si myslím o naší politické situaci.

„Je blbá.“ – odpověděla jsem pohotově a byla jsem na svou odpověď náležitě hrdá. Ale raději jsem rychle změnila téma, jelikož víc toho o ní nevím.

Opět ne, že bych nechtěla, ale můj méně přizpůsobivý mozek si pamatuje jen obličeje. Jména a politická příslušnost to už je vyšší level a intelektem na něj nedosahuji.

[hana-code-insert name=’468×80′ /]

A přitom fofru, s jakým se tam ty škatulata hejbají, bych za chvíli začala šilhat.

Předvolebním slibům nevěřím. Pohádky mám sice ráda, ale musí v nich být princezna a drak, který dští síru. Někteří z nich by se možná k saním dali přirovnat, ale místo síry mažou med kolem pusy. A to tak dokonale, že jí máme slepenou a umatlanou ještě několik týdnů po volbách.

A pak už se nestačíme divit, jak se heslo za politikovými zády mění z: „OBČANE, TOBĚ!“ na „OBČANE, TOBĚ BUDE HŮŘ!“

V hospodě solidárně tluču pěstí do stolu a politiky častuji sprostými slovy. Ale upřímně – je mi to jedno. Mám svých starostí dost. Ještě kdybych se měla rozčilovat s nima, tam musím co chvíli zaslat na vládu fakturu za barvu na vlasy a Lexaurin.

A víte co? Asi bych nebyla lepší. A vy také ne. Určitě bych tam šla s hlavou plnou ideálů a řečma o boji proti korupci. Jenomže po prvním odmítnutém kapříkovi a pár ťukancích na čela kolemjdoucích, bych asi podlehla. Sem tam bych si ještě doma zabrblala, abych uchlácholila svědomí, ale na druhou stranu bych hledala vhodný chovný rybník pro ty mé šupináče.

A až by mne po pár letech propírali v bulváru, statečně bych si levou rukou sypala   popel na hlavu a pravou bych podepsala výhodnou státní zakázku. A výhodnou pro koho? No, samozřejmě pro mne.

Přeci se nevrátím mezi obyčejný lid. Vždyť bych musela pracovat. A ještě než mě úplně odstaví, tak si musím zajistit nějaké teplé místečko v jakékoliv radě. A že na to nemám patřičné vzdělání? Co na tom? Radit umím a pro titul si zajedu do Plzně.

[hana-code-insert name=’468×250′ /]

Ihned na začátku musím podotknout, že jsem ateista – díky Bohu. Ovšem před několika lety jsem měla snahu proniknout do tajů křesťanství. A to bohužel ne v tom smyslu, že by ve mně měl On další poslušnou ovečku, ale prostě mě zajímalo, co na tom lidé mají.

Tenkrát jsem koupila jedné mé staré příbuzné bibli. Nádhernou, v kůži vázanou tlustou knihu knih. Na přední stránce měla ve dřevě vyrytý nějaký liturgický děj. Nevím, co znázorňoval, jen mi to přišlo tak nějak vážné a hezké, tak jsem jí koupila.

A jelikož nemám ráda jen takové – tu máš dárek, tak jsem se rozhodla, že si trochu počtu, abych nebyla za úplného negramota.

Jako první díl byl Starý zákon. A tak jsem se začetla. Stvořit svět během pár dní, tak tomu by se s trochou fantazie dalo ještě uvěřit. Jenomže na dalších pasážích jsem se zarazila. V krátkosti to shrnu: Bůh stvořil Adama a Evu. Eva neodolala pokušení a ochutnala jablko hříchu, následně byli vyhozeni z ráje. Narodili se jim dva syni Ábel a Kain. Kain zabil Ábela, takže zbyli už jen tři. Až potud je to logické. Jenomže pak se tam začala objevovat jiná jména a ta jména měla spoustu dětí a tak pořád dál. Přitom ani zmínka o tom, že by si Bůh uplácal další lidičky. Prostě se tam objevili. A já se ptám – kde a jak se objevili? To jako že všichni pocházíme z incestu a Eva byla rodící mašina? No, to snad ne. Ale jinak to prostě můj logický mozek nedokáže přijmout.

A tak jsem šla za onou zbožnou paní a položila jsem jí otázku týkající se problému. Nedokázala mi odpovědět. Chvilinku se v tom šťourala, ale ve finále mě odkázala na Nový zákon, který je čtitelnější a lépe srozumitelný.

Ale to odmítám. Pokud se chci dostat něčemu na kloub, tak musím začít od začátku a ne si vybírat jen pasáže, které se mi hodí. To bych byla za pokrytce.

Nechala jsem to plavat, ale nedávno se mi to opět vrátilo. V práci mám věřící kolegyni. A tak jsem opět vytáhla můj nevyřešený problém. A světe div se, bylo mi dokonce řečeno, že Starý zákon je tak nějak mimo, že se mám opět podívat do Nového.

Tak nevím. Někdo bibli musel napsat, ne? A jestli to tedy opravdu bylo vše dle pravdy, tak proč to nedává smysl? Jistě, nebyla napsána ze dne na den, trvalo to několik století. Kdo měl k tématu co říct, tak si přidal. Já prostě nechápu ten celek, co z toho vyšel. Nedokážu jít dál, aniž bych se dostala přes Genesis.

Asi nemám mozek schopný číst mezi řádky a moje pohanská nátura má špatný zlozvyk do všeho hned šťourat. Proto si nikdy nepřečtu o Mojžíšovi, o poslední večeři, o trnové koruně. Prostě tam vždycky bude u mne to ale…..

Byla bych ráda, kdyby mi to někdo vysvětlil. Možná bych byla schopná se pak posunout dál.

Jenomže, když vidím kostel, a ty davy lidí před ním a v něm, tak se nemůžu ubránit pocitu, že to je všechno jen jedna velká berlička a přetvářka. Párkrát jsem tam zašla i já. Myslela jsem, že třeba pochopím. Jistě, něco na mě padlo, uvědomila jsem si svojí postradatelnost, ale to bylo všechno. Ale možná právě o tomhle všechny ty náboženství jsou – o uvědomění si sebe sama a své nahraditelnosti.

Prostě nevím.

Autor: Lenka

[hana-code-insert name=’468×250′ /]