Děláte práce opačného pohlaví?
Byla jsem vychovávána v rodině, kde otec nemyl nádobí, nevysával, nevařil, nepral, nekoupal děti a nechystal jim večeři… Ženské práce byly na mámě. A to i ty venkovní, jako jarní sazení zeleniny, hrabání listí, úklid před domem.
Otec měl na starost chod auta, traktoru, opravu pokaženého topení, nebo kotle, zajištění dříví na zimu, opravy odpadů, když něco neteklo…
Vesměs ale všechny práce, kromě toho auta, traktoru a dříví dělala mamka. Opravy zajišťovala přes známé, žárovku zvládla vyměnit, trávu posekla, okna taky natřela, vysklené dveře nechala zasklít… o vše co nesvedla udělat se dokázala postarat. Otec byl líný, co si budeme nalhávat a k práci měl celkově averzi, jistě by se mu na bytě žilo líp!
Děda byl trošku jiného formátu, ikdyž v něčem dost podobný otci. Byl velmi pracovitý, vše měl udělané hned, babička mu nemusela nic připomínat, ale stejně jako můj otec, na „ženské“ práce nesáhnul, ani když byla babička nemocná. Je fakt, že měli čtyři děti, tři dcery a syna, takže byl doma asi vždy někdo, kdo mohl nahradit babičku, ale i tak, dědeček prostě zásadně nemyl nádobí, nepral, nevysával, nevytíral, nezametal, nechodil dávat slepicím, nesbíral vajíčka, nenakupoval…
[hana-code-insert name=’468×80′ /]
Říká se, že ať chceme, nebo ne, podvědomě si vybereme partnera, který bude podobný našemu otci. Taky jsem o tom slyšela, než jsem potkala svého muže a zásadně jsem doma hlásala, že si prostě chlapa podobného otci nevezmu! Že to prostě musím poznat! Že budu s přítelem chodit tak dlouho, než opadnou růžové brýle a já poznám, jaký je v domácnosti, jestli má rád svou matku, protože podle toho si bude vážit i mne, jak se chová, když je ve stresu, jestli je agresivní, arogantní, jestli se rád napije…
Nevím, čemu můžu děkovat, ale naštěstí nemám doma druhého otce, ani dědečka. Můj muž je úplně jiný. Možná je to i tím, že na rozdíl od obou hlavních mužů mého dětství on jediný byl vychován oběma rodiči kteří se chovali asi vždy podle správných pravidel. Možná je to i tím, že není z velké rodiny a má „jen“ bratra, takže na něj měli rodiče možná víc času, taky peněz na výlety, na záliby… Naše rodiny byly vždy početnější a chudší.
Můj muž občas udělá obyčejnou, ale výtečnou snídani a já můžu ležet, převléká syna, dokáže mu vymyslet zábavu na celý den, umí uvařit oběd, uklidit, vysát, vyžehlit, vyprat, když jsem nemocná, vaří mi nejrůznější bylinkové čaje s medem … zvládne prostě úplně všechny práce, jako žena, někdy i lépe! Jen při pečení a při hledání synových kousků oblečení trochu tápe ;-).
Snažím se mu oplácet mu stejnou měrou. Nejen že dělám „ženské“ práce, ale protože rekonstruujeme dům, pomáhám mu i s těmi skutečně mužskými pracemi – při házení do míchačky, při usazování dlažby, při kopání základů, při líčení, při zateplování střechy… Zahrada je celá na mě – sečení, zastřihávání živého plotu, naše minipolíčko… A já zase fakt neumím s motorovou pilou, hoblovačkou, vrtačkou (i když to už jsem aspoň zkusila), sbíječkou, oprava auta – to taky nezvládám…
Momentálně jako těhotná si užívám „volno“ ;-), protože těžké práce nemůžu dělat, ale manžel to bere jako samozřejmé a mě je někdy líto, že některou práci teď nemůžu.
Máme to v 99% procentech druzích prací tak, že já dělám to co muž a muž dělá to, co já.
Troufám si říct, že to vyhovuje nejen mě, ale i manželovi, protože v nutných případech dokážeme zastoupit jeden druhého a taky máme ponětí o tom, že práce toho druhého není častokrát tak jednoduchá a čas nezabírající, jak se může na první pohled zdát!
[hana-code-insert name=’468×250′ /]
Společné bydlení. Téma, kterým se zaobírá většina mladých párů, které jsou již delší dobu spolu. Jsou lidé, kteří neváhají ani minutu a už se hrnou do společných hypoték na pořízení hnízdečka lásky. A jsou také lidé, které společné bydlení děsí jako živelná katastrofa.
