Možná jste byli jedním z účastníků zájezdu do rakouského Schladmingu anebo se tam teprve chystáte. Ale určitě každá z vás slyšela o známém, každoročním průvodu čertů, různých pekelníků a ďáblů, kteří se sjíždějí z celého Rakouska a dokonce i z části Itálie a jiných sousedních státu, aby právě na konci listopadu ukázali své masky v průvodu, který se táhne Rakouskem.
My jsme tento zájezd absolvovali tuto sobotu. Ráno jsme vyjeli ve tři hodiny nad ránem a po cestě jsme měli ještě pár zastávek, abychom nabrali všechny účastníky zájezdu. A než jsme dojeli přímo na místo, tak jsme měli ještě dvě přestávky na vykonání potřeby popřípadě, když si někdo chtěl zakouřit. (No a jak to tak bývá, tak jsme si my dámy vystály řadu na záchodech – jako za komunistů na banány a abychom byli v Rakousku co nejdříve, hned jak jsme všichni byli hotoví naskákali jsme do autobusu a pokračovali v jízdě.) Po cestě nám pan řidič pustil dokument o celém Rakousku, abychom byli opět o něco chytřejší.
Kolem jedenácté hodiny jsme dojeli na první zástavku, kterou byl Salzburg, než jsme zaparkovali nám paní průvodkyně, která sice byla taková starší paní, ale o to měla více znalostí a zkušeností a dokonce byla velmi čiperná, povyprávěla o tomto malebném městě a dala nám na výběr, že buďto budeme chodit s ní a budeme mít prohlídku města s výkladem, nebo si dáme rozchod a sejdeme se u autobusu. A protože jsme neměli dost odvahy bloudit Salzburgem na vlastní pěst, tak jsme se přidali ke skupince s paní průvodkyní. Prošli jsme si město, viděli jsme mnoho krásných kostelů i ze vnitř a dostali jsme k nim perfektní výklad. Na náměstích už byly vánoční trhy a město vyzdobeno, takže to mělo tu správnou atmosféru, jediné co to kazilo, bylo počasí, protože nám celou dobu lehce pršelo a byla mlha.
Když jsme si s paní průvodkyní prošli město, tak nám dala rozchod, abychom si mohli zajít na oběd či na trhy nebo navštívit některou z jiných památek. My jsme se rozhodli, že půjdeme na Hohensalzburg, což je obrovská pevnost nad Salzburgem. Byly dvě možnosti jak se k ní dostat, a to buď lanovkou, která stála pro dospělého jedenáct euro, což se nám zdálo celkem dost, tak jsme si vybrali druhou možnost, což bylo výstup schodů a za pět minut jsme byli nahoře, kde jsme zaplatili vstup (necelých osm euro.) A pak jsme si procházeli pevnost, která byla opravdu velmi velká. Sice to bylo rekonstruováno a ztratilo to kouzlo toho stáří, ale přesto byla velmi pěkná. Vevnitř bylo spíše takové muzeum než výstava interiérů, jak to bývá u nás na zámcích. Ale zase tam byly vystavovány věci, které k té pevnosti patří, jako jsou zbraně, nádobí, dokonce i části zdí, které se našly jako původní a podobně.
Když si všichni prohlédli Salzburg po svém, tak jsme šli k autobusu, kde jsme měli sraz na čtyři hodiny odpolední. (za začátku se to některým zdálo hodně, že v takovém počasí budou půl dne běhat po městě, ale nakonec to bylo úplně ideální a všichni byli spokojení)
A poté se vyjelo na hlavní atrakci dne, což byl právě průvod čertů ve Schladmingu. Do Schladmingu jsme dojeli v šest večer, protože průvod začínal v půl osmé a všichni věděli, že na něj půjde mnoho lidí, tak abychom si mohli koupit vstupné, které stálo sedm euro, a popřípadě už si drželi nějaké dobré místo, také jsme si mohli zakoupit svařené víno nebo jiný nápoj, co by nás zahřál, protože ve Schladmingu už i sněžilo. A právě protože sněžilo, tak nám pan řidič navrhnul, že můžeme do začátku průvodu zůstat v autobusu a za velmi symbolickou cenu (deset korun) nám uvařil kávu, čaj nebo horkou čokoládu. Potom jsme na sebe navlékli všechny vrstvy oblečení, které jsme měli a šli jsme do akce.
Bylo zde opravdu mnoho lidí, a když jste přišli na čas, tak bylo složité najít si místo, abyste byli plně u zábradlí, ale i tak se nám to podařilo. Jenomže průvod nezačal v půl osmé, jak každý předpokládal, ale až v osm a to prošli malí čertící a pak byla velká prodleva. (Což byla chyba organizace, že tam nechali davy lidí půl hodiny čekat a mrznout.) Ale přesto jsme všichni byli natěšení, jaké to bude, takže nám ta prodleva nijak nezkazila náladu.
A pak to začalo. Protože do ulice mezi davy se začali scházet čerti. A bylo to uděláno tak, že to vždy byla nějaká skupinka a měli ceduli, na které bylo, odkud jsou. A pak chodili za sebou. A to bylo. Protože čerti měli brutální masky. Rohy, které byly několikrát přetočeny, nebo neuvěřitelně dlouhé. Masky na obličeje, které byly různé pokroucené, zohavené, krvavé. A měli různé kovové koule, tyče, z kterých vydávali ten správný rachot. No, lezl z toho mráz po zádech. Zvlášť když se čerti nahýbali na diváky, stahovali jim čepice, nebo přeskakovali zábrany a dostali se mezi diváky.
Jediné, co jsme nechápala, že my Češi jsme řvali jako by nás na jatka brali. Ženy pištěly, schovávaly se za své muže. A ty malé německé děti byly v naprostém klidu a dokonce některé z nich na čerty dělaly i obličeje, vyplazovali jazyky a podobně. No, asi jsou na to zvyklé, ale myslím si, že to pro takové maličké děti opravdu není, protože samotní dospělí měli nahnáno. A pro takové ustrašené dítě, to může být neuvěřitelný šok.
A v deset hodin večer jsme měli naplánovaný odjezd. Do autobusu přišli všichni úplně mokří a promrzlí. A někteří si stěžovali, že jim chyběli ohnivé efekty, ohňostroj či pořádné hudba, ale i přesto byli spokojení. Každopádně je to pořádný zážitek.
No a domů jsme dojeli v šest hodin ráno. Výlet to byl pěkný. (A pro ty, které to zajímá, tak nás zájezd stál tisíc korun a plus ty vstupy.) Já si osobně nemůžu na nic stěžovat, teda kromě počasí. Paní průvodkyně měla krásně připravený výklad a byla schopna odpovědět na jakékoliv dotazy. A jeli jsme s úplně novým, čistým autobusem od Dopravy Pavel a dvěma velmi příjemnými řidiči, kteří nám vyhověli s naprosto každou prosbou, jeli bezpečně a starali se o naše pohodlí.
