Když se soudíte o děti, nezbývá, než čekat do rozhodnutí soudu

Soudní tahanice jsou něco, čemu se většinou vyhýbá většina z nás. Jenže někdy není jiná možnost než se na soud obrátit, protože on jediný je schopný rozhodnout o něčem, nařídit něco, co jedna či druhá strana nechce přijmout a respektovat, chovat se nějak bez soudního příkazu.

Většinou vás zřejmě napadne, že takhle se jedná o věci, majetek, zdržení se nějakého protiprávního jednání atd. Ale soud přichází na řadu i tehdy, když se rodiče nedohodnou na tom, v čí péči děti budou.

To nejhorší na „nehodícího se“ rodiče

Ten rodič, který má děti u sebe (většinou matky), začnou velmi často házet za vinu otci vše, co nefunguje. Dětem vypráví, jak byl otec neschopný už za dob, když byla miminka, přitom to vůbec nemusí být pravda. Děti tomu ale uvěří, přijmou to jako fakt, protože jim to vypráví osoba, které důvěřují. Z odborného hlediska jde o tzv. zprostředkované vzpomínky, v tomto případě jsou ale vymyšlené či položeny do jinak, aby dítě popudily.

To stejné se děje nejen před dětmi, ale i pře úřady. Rodič, jenž chce děti získat, začne druhého vláčet po odboru sociálněprávní ochrany dětí. V ještě horším případě může zajít na policii a podat podnět k prošetření chování rodiče s podezřením na týrání. Přijde vám to neuvěřitelné? Je to tak! Policie začne rodiče prošetřovat, rodič po dobu prověřování nemůže děti vídat, nebo jen omezeně pod dohledem pracovníka z odboru sociálně právní ochrany dětí. Po nějaké době možná na pár hodin o samotě s dětmi, ale o tom musí rozhodnout soud. S dětmi v péči se ale může rozloučit do doby, než bude šetření ukončeno a také, než si na něj děti opět zvyknou, protože za dobru prošetřování si odvyknou. Alespoň toto může matka tvrdit a k tomu může děti vést.

Toto však dělají i otcové matkám. Nechají je prošetřovat, děti si přestěhují ke svým rodičům, kupují jim dárky, vozí je na výlety, o kterých se dětem do té doby ani nesnilo, jednoduše z běžného otce, který je celé dny v práci a zajišťuje peníze je najednou otec, který s dětmi píše úkoly (bez nervů, jako matka, která má za roli nejen úkoly, ale i večeři, úklid…), otec, který děti baví mnohem více než matka. Z matky je rázem ta špatná, která dětem nerozumí, nemá je ráda, chce po nich jen aby si uklízely, byly hodné, nezlobily, je přísná… otec je v očích dětí Bůh a matka nic. Přestanou ji poslouchat, jen to, co řekne otec, platí. A opět, i tady může otec ještě přidat polínko do ohně, proč nenechat prověřit z týrání matku? A situace se opakuje jako v případu jedna. Vyšetřování trvá rok, rok a půl? A co je pak? I když vše uzavřou s tím, že jste nic neudělali, „jen“ dostanete pokutu za přestupek ve smyslu, že jste dětem dávali na zadek, jako je běžné při neposlouchání, rozbíjení hraček, sprostých slovech… Ale děti vám nevrátí, byť to čekáte. Proč by? Za dobu vyšetřování jsou rok a půl zvyklé žít bez vás. Mají tatínka (nebo maminku) a prarodiče. Nikdo neřeší, jakým hrozným způsobem jste byli od dětí odstřiženi. Děti jsou zmanipulované, nechtějí za vámi, byť nemají důvod, je to tak. Možná s věkem si uvědomí, že vás chtějí, mají rády, potřebují. A vy? Otázkou bude, jak dlouho za nimi vydržíte jezdit, abyste byli v kontaktu, jak dlouho jim polezete do zadku a budete jim chtít dokázat, že je máte rádi, že jste tu pro ně, že vám na nich záleží jako na nikom jiném, že vám chybí… Pokud nezasáhne soud a druhého rodiče nepokutuje za to, že děti nemotivuje k vám, že je zmanipulovává proti, budete za několik let sami. Nevydržíte jezdit. Nevydržíte poslouchat „My ven nejdeme“ „My s tebou nechceme“. Vzdáte to. Zřejmě. Za několik let. Jiní to prý po letech vzdali… Nechci zažít, že by se to stalo!

Nekonečno, které ničící všechny

U nás už to trvá dva a půl roku. Prověřování nic nedokázalo. Otec děti manipuluje a vede je ode mne. Pořád za nimi jezdím a snažím se je přemluvit, aby strávily víkend se mnou. Nebo odpoledne. Nebo den. Chvíli to fungovalo, už to zase nefunguje. Je jim 6 a devět. A já nevím, jak dlouho vydržím jezdit a doufat, že mi někdo pomůže. Znovu rozjíždím soudní tahanice. Chci, aby otce někdo potrestal za ovlivňování dětí, za to, že jim lže a vykládá, že dělám věci, které nedělám, aby v nich podpořil nechuť být se mnou. Že jim naslibuje akce, dobroty, aby chtěly „domů“, protože je čeká něco super… Nevím, co bude dál. Na advokáta už dál nemám. Byť chodím do práce, přivydělávám si, neutrácím za nic „navíc“, až na cigarety… vše, co jsem měla našetřeno, je pryč. Ani nevím, jestli to má smysl bojovat. Ale vždyť nejde nenavštěvovat, nevídat své děti, když je milujete! A pořídit si nové? I to je rada některých. Jenže na ty své první dvě nejde zapomenout, tím je přece nenahradím, nikdy, nejde to. Vím, že jsou, a i kdybych měla další děti, možná bude bolest menší, ale nejde nahradit děti dětmi. Ani nemám, s kým je mít.

Jsem sama, v novém městě, v novém podnájmu, v nové práci. Chci začít znovu a na víkendy si brát děti do nového domova. A pořád se rvu za to, abych je vídala. Aby jejich otec s jeho rodiči nedocílili toho, oč se snaží už dva a půl roku – aby nás oddělili. Jak dlouho má člověk sílu nevzdávat to? Asi jak který…

Rozvod se dá zvládnout, hlavně se nehroutit

Podle statistiky se rozvádí každé druhé manželství, takže máte 50% šanci, že zrovna Vám to vydrží. To je jen taková útěcha pro ty z Vás, kteří o společném soužití začínají pochybovat. A pro ty, které rozvod čeká, máme následující rady, jak rozvod lépe zvládnout a jak se s ním nakonec vyrovnat. Pokračovat ve čtení „Rozvod se dá zvládnout, hlavně se nehroutit“

Upadá v dnešní době komunikace mezi lidmi?

Kdybyste šli po ulici a ptali byste se lidí okolo sebe touto otázkou, tak vám převážně budou tvrdit, že ne, ale to jen, protože se v té chvilce nezamyslí, jak to teď běží.

Proč tato otázka?

Komunikace je důležitá pro život. Dokonce mnozí psychologové pomocí komunikace léčí. A přestože si to mnozí lidé – zejména ta mladá generace – neuvědomují, tak komunikace opravdu upadá. Takže je dobré tuto otázku rozebrat, abychom tím něco změnili.

Jak je možné, že komunikace upadá?

Je pravdou, že mnoho za to může vývoj techniky. Protože v dnešní době existují počítače, chytré mobily, tablety a další zařízení, které děti přitahují.

Když porovnáte dobu, kdy jste byli sami dětmi a tu dnešní? Vy jste o přestávce dělali hlouposti, povídali si, házeli po sobě různé věci, dělali si srandu … chodili na chodbu a skákali přes gumu anebo si třeba psali taháky, ale dnešní děti si vytáhnou mobily nebo tablety a připojují se k internetu, aby si do svého zařízení stáhly podklady místo taháku, potom se přihlásí k sociální síti a tam s někým vypisují…

Takže v dnešní společnosti komunikaci nahrazuje vypisování si na sociálních sítí, což není dobře, protože tak se děti nedokážou mezi sebou jinak než přes nějaké zařízení navázat pořádný vztah a také jim chybí to umění povídat si – stává jí se málo mluvné a když se vyjadřují, tak s obtížemi.

Jak takové situaci předejít?

Samozřejmě, že nejlepší by bylo, kdyby žádné takové zařízení neměly, ale to v dnešním světě opravdu nejde a tak je dobré pořídit jim to co nejpozději. A i když jim takovéto zařízení koupíte, tak se snažte s nimi mluvit i vy jako rodiče a rozhodně je tlačit do toho, aby na tom neseděly stále a místo toho vypisování si třeba toho kamaráda pozvaly domů či šly s nimi ven.

Dospělí by dětem měli jít příkladem. Měli by komunikovat doma mezi sebou, s dětmi, měli by si zvát přátele domů, chodit na návštěvy k rodině, scházete se někde venku společně dospělí, děti, například na akcích pořádaných městem, nebo vesnicí…

Čím dříve, tím lépe aneb anglicky již odmala

Umět používat několik světových jazyků najednou je dnes téměř nutnost, která je vyžadována jak na některých školách, tak hlavně v zaměstnání. Podle Wikipedie je angličtina třetí nejrozšířenější jazyk na světě s 430 miliony mluvčích. Proto se snažíme již do malých dětí angličtinu doslova vměstnat. Jak k ní ale dítě přilákat, jak jej efektivně učit a jak zapojit profesionály?

Začínají již ve školce

První cizí jazyk se začínal nejdříve učit až na druhém stupni základní školy, poté se učíval již od třetí třídy prvního stupně a nyní se například s angličtinou setkáváme již ve školkách. Děti se učí poznávat zvířátka, učí se základní anglická slovíčka a tato angličtina pro nejmenší tak je základním kamenem, který samozřejmě i vypěstuje vztah k celé výuce jazyka.

Měli bychom se však správně rozhodnout, komu vlastně dítě svěříme. Pokud totiž již od samého počátku dítě bude mít vypěstováno negativní vztah a přístup k jazyku, těžko se bude dále vztah měnit. Měli bychom tak svěřit dítě specialistům a odborníkům, kteří vědí, jak jazyk efektivně a hlavně zábavně vyučovat.

Jazykové kurzy

Pokud byste chtěli již malé dítě vyučovat cizímu jazyku a ve školce tuto možnost nemá, existují konverzační kurzy pro děti. Připravují děti na základ jazyka, hravou formou dítě seznámí s cizími slovíčky, formou her se připravují na pochopení významu slovíček a projevu v cizím jazyce.

Tyto kurzy jsou pak skvělou alternativou nebo i rozvíjející aktivitou právě při výuce ve školce nebo ve škole. Existuje hned několik druhů kurzů, ať jsou to hromadné výukové metody formou třídy a skupiny, tak i individuální ve formě návštěvy lektora nebo učitele domácnosti dítěte.

O tom jak se také naučit cizí jazyk jsme psali také zde.

Jaké jazyky ještě letí?

Absolutním hitem ve výuce jazyků je samozřejmě angličtina. Tu se učí opravdu většina dětí, studentů i žáků. V druhé řadě následuje němčina, která je oblíbená vzhledem k poloze naší země na mapě Evropy. Dětské jazykové kurzy ale umožňují i výuku francouzštiny nebo španělštiny.

Možná překvapením je pak vzrůstající obliba ruštiny, ale i asijských států. To je dáno především ekonomickou situací, kdy se otvírají trhy právě v Rusku a Asii a proto je znalost těchto jazyků vyžadována a je to stále větší výhoda.

Usnadněte si výchovu dítěte! Internet je skvělý pomocník!

Vychovávat dítě není v dnešní době nic jednoduchého. Mnohé maminky by daly zapravdu. Nejen, že je vše dnes velmi drahé a náklady jsou na dítě přímo obrovské, ale navíc je všude i plno nebezpečí a musíme být ostražití. Nemluvě o tom, když máme nějaké otázky a nejasnosti, co se našeho malého týče. Nezapomínejte ale na vševědoucí internet, jeho rady se mohou hodit!

Bolesti bříška nebo nemoci? Ptejte se!

Internet nám přinesl takřka neomezené možnosti komunikace a sdílení. Proto při jakýchkoliv problémech se můžeme obracet na tisíce lidí, kteří nám mohou ihned odpovědět. A to platí i při výchově dítěte, kde bychom toho měli využívat. Je našemu děťátku špatně? Bolí ho bříško? Stačí dotaz zadat do vyhledávače a hned máme řešení.

Pokud nás opravdu zajímá konkrétní zdravotní problém a právě například bolest bříška, tak pro bolesti bříška info tady. Vyhledávání na internetu je snadné, navíc můžeme konzultovat mnohé problémy dokonce i s lékaři nebo odborníky na daný obor.

Maminky se podělí o zkušenosti

Skvělým tipem je pak konzultace problémů s jinými rodiči. Existují specializovaná internetová fóra, která například sdružují děti s intolerancí laktózy. Tento zdravotní problém se dříve špatně řešil a nebylo tolik dostupných informací. Dnes díky internetu je to jednoduché.

Konkrétně pokud vás zajímá intolerance laktózy, tak zkuste detskekoliky.sk, kde se dozvíte více. Tento problém dříve bylo nutno řešit jen s doktorem a informace se mezi maminkami těžko předávaly. V současné době stačí navštívit nějaký maminkovský portál a o problému lze snadno konzultovat.

Co nákup dětských potřeb?

Potřebujete pro vaše dítě nějakou specifickou hračku, nábytek nebo hledáte nejnovější trendy? Internet je opět to nejjednodušší a nejlepší řešení. Například teď letí speciální sedací vaky pro děti, věděli jste to? Nebo jsou moderní plyšové hračky, ve kterých děti mohou spát? Navíc existují i specializované eshopy s mnoha produkty zdravotně nezávadných a speciálních druhů potřeb pro nejmenší.

Hračky pro děti již jedině z internetu! Proč?

Nakupování hraček pro děti a celková výbava dětského pokoje jsou velmi vysoké investice, které se každým rokem mění. Děti rostou a je třeba jak vybavení pokoje, tak ale i samotné hračky stále obnovovat. Není proto s podivem, že se rodiče snaží šetřit, kde se dá. Hračky z klasických kamenných obchodů jsou extrémně drahé a rodiče na to prostě nemají.

Začíná to již dětským pokojem

Těšíte se na miminko nebo vás čeká koupě výbavy dětského pokoje? Již zde to všechno začíná a rodiče tvrdě narazí na to, že dítě není jenom radost, ale i starost. Ceny jsou prostě obrovské. Jak ale ušetřit hned od samého začátku? Nakupujte na internetu!

Internet se stal prostředkem zábavy, trávení volného času, ale i nákupů! A to platí i o dětských pokojích. Ceny jsou až o desítky procent nižší a ušetřené peníze se rozhodně hodí. Podívejte se do specializovaných obchodů s dětským nábytkem. Tip na dětské pokoje pod tímto odkazem. Poštovné je často zdarma a záruka je delší než v kamenném obchodě!

A jsou na řadě hračky

Když jdete s dítětem do hračkářství, vždy se vám dělá mdlo? Hračky jsou sice na trhu skvělé, umí mnoho funkcí, vypadají nádherně, ale ty ceny jsou někdy až zarážející! Stavebnice, autíčka, panenky nebo plyšáci. Cena je málokdy pod tisíc korun a přitom se ani nejedná o nějakou velkou hračku.

Nakupujte na internetu a přesvědčte se, že hračky jsou zde minimálně o 30% levnější. A to se již při nákupu hraček na Ježíška projeví. Oblíbená jsou zde autíčka na dálkové ovládání nebo i plyšové hračky. Nemluvě o značkových stavebnicích. Navíc obchody často nabízejí věrnostní slevy nebo výprodeje.

Kde nakupovat?

Vybírejte kvalitní internetové obchody. Podívejte se na reference nebo se podívejte na nákupní rádce, kde se dozvíte také dost. Nenapálíte se pak. Tip na nákup jsou hračky z eshopu hrackarstvo.eu, které se specializuje na mnoho druhů hraček a nabízí i velmi nízké ceny!

Jak na početí miminka

Řeknu vám svůj příběh.Jsem obyčejná ženská která stejně jakákoliv jiná zatoužila po děťátku.Partnera jsem měla, bydlení také a tak nebyl důvod proč čekat. S manželem jsme se na miminko moc těšili, Jméno bylo jasné, první chlapeček se bude jmenovat Románek.

Ale Románkovi se k nám nějak nechtělo.A tak jsem zkoušela vše možné a nemožné od zázračných čajů po svíčky aby se nám naše přání co nejdříve vyplnilo. Po zdravotní stránce nebyl důvod proč by se otěhotnění nemělo povést a tak jsem se rozhodla že naše šance podpořím tzv.cvičením podle Mojžíšové.

Bylo to příjemné uklidňující cvičení a skutečně výsledek se dostavil po necelých 2 měsících.Hned jsem tušila že si Románek dal říci. Těhotenství jsem si užívala, odpočívala a chodila na těhotenské cvičení kde jsem poznala spousty nových kamarádek. A přišel den D.Poslali mě do nemocnice na vyvolání porodu a hned druhý den jsem držela v ruce svoje vytoužené miminko.

To jsem ještě netušila že brzy malému Románkovi přibude bráška Petříček.Otěhotněla jsem po 9 měsících docela neplánovaně,ale i tak jsme se na Petříčka moc těšili. Kluci byli dvojka jen manželovi chyběla holčička a tak jsme se po necelém roce opět pustili do snažení. Hned ten měsíc se zadařilo a já byla opět těhotná.

Bylo to náročné těhotenství a tak jsem byla štastá že je to už konečně naposled. V létě jsem porodila nádhernou holčičku – Alenku.Bylo to zlatíčko, tatínkův miláček. Pomalu jsem prodávala věcičky a těšila se že se za 2 roky podíváme všichni k moři. Ale osud to chtěl jinak. Po 6 měsících a naší malé nehodě jsem nabyla neblahé tušení a tak jsem si koupila těhotenský test.

Nemusím říkat co mě napadlo když tak ihned naskočily 2 silné čárky. Alence bylo 6 měsíců a já už byla po tom všem skutečně unavená.

Ale i tak po týdnu kdy jsem se s těhotenstvím smiřovala se mi vše urovnalo v hlavě a začala jsem se na nového člena do rodiny docela těšit. Je to neuvěřitelné jak jsme byli požehnáni.Asi to tak mělo být,aspon Románkovi,Petříčkovi Alence ani Michálkovi nebude nikdy smutno.

Jak odehnat potomky od počítače

Otázka, která už napadla stovky matek, a málokdo zná odpověď. Co s dítětem či dospívajícím, který odmítá vstát a opustit ten jeho tolik oblíbený a milovaný počítač?
Vždy si najde výmluvu typu za chvíli, ještě si musím něco dodělat do školy, všichni moji spolužáci mají svůj notebook, jen já mám s rodiči společný v obýváku.Nepomáhá nic…
Ani po dobrém, ani po zlém….Nemá asi cenu psát, že když mu dáte časový limit např. tak na dvě hodiny, je to k ničemu. Dvě hodiny utečou jak nic a vaše ratolest hraje dál hry, je přihlášená na sociální síti a vesele komunikuje se všemi vrstevníky a vy se můžete vztekem zbláznit.

Nezabírají triky ani jako potřebuji vynést koš, zajdi koupit něco k večeři, či cokoliv jiného. Nevidí, neslyší vaše dítko žije virtuálním světem, který jsme my jako děti neznali a kolikrát nechápeme, proč je tomu tak. Bohužel v dnešní době je znalost počítače nejen pro děti, ale i pro nás dospělé nutnost, bez které se někdy těžko obejdeme.

Každá doba si žádá své, ale nikdy není na škodu s dítětem komunikovat a snažit se najít společnou dohodu. Mně se jako matce dvou dospívajících dětí a jednoho, podotýkám jednoho počítače podařilo částečně najít řešení.Nevím, jestli k oboustranné spokojenosti, ale zatím to tak vypadá. Vyžaduji vždy pomoc v domácnosti a pak se dohodneme na daném čase, který může strávit každý z mých potomků na počítači. Někdy to jde hladce, někdy je to horší. Chce to s nimi řešit a komunikovat i když někdy je to opravdu nadlidský čin.

Sami to asi znáte, když vaše dcera přijde ze školy a nemá náladu a syn chce jít na rande s holkou a vy jste si zrovna naplánovala práci doma, nebo na zahrádce s kterou vám samozřejmě budou pomáhat.Ty jejich pubertální řeči si musí vyslechnou každý rodič, jako že zrovna měli něco v plánu, až příště, musí se učit a bůhví, co , však to znáte….

Mějme na paměti, že ani s námi to rodiče kolikrát neměli lehké, zavzpomínejme si na naše mladá léta, co jsme vyváděli, taky jsme nebyli andílci se svatozáří. Dnes je sice horší doba, pro dítě všude plno nebezpečí, drogy, násilí, to za našich let, tak nebylo, samozřejmě, že se o ně bojíme, jenže….

Právě toto hrozný období života jim dává pocit, že jsou nebo brzy budou dospělí a zkouší věci, nad kterými se nám kolikrát tají dech. Asi je normální, že zkouší první cigaretu, ochutnávají tajně rum z našich zásob na pečení a lžou a myslí si, že nic nepoznáme. Mějme trpělivost a snažme se s nimi vycházet, jsou to naše děti, které jaksi moc rychle vyrostli a nás to zaskočilo a najednou s nimi tříská ta hrozná puberta a my trpíme s nimi.Každým dnem čekáme, s čím novým nás zas zaskočí či překvapí a jsme z toho na prášky.

Vždy si raději mysleme, že ten počítač není tak nebezpečný jako marihuana, pokud se tam dítě samozřejmě neseznamuje s pochybnými existencemi, že ani ta televize, či řvoucí a uši trhající hifi věž v bytě naplno není až tak hrozná. Když mluvím s matkami kamarádů našich dětí, zjištuji, že jsme na tom vlastně všichni podobně. Všude to probíhá podobně, jak s přístupem na počítač,návštěvami, které byste si ani přes práh bytu vy sama nepustila a nervy rodičů stejně.Každý rodič si říká,proč právě u nás?

Snažme se to ve zdraví přežít, najít s potomkem společnou řeč, i když je to někdy moooooc těžké a čekejme, až toto hrozný období přejde a konečně dostane rozum, i když vím, že někdy to trvá opravdu dlouho. Pamatujme, že když nejde o zdraví, nejde vlastně o nic, však jejich děti jim to taky jednou vrátí. A pak si přijdou stěžovat nám, co s nimi prožívají za trable a my se můžeme usmívat a vzpomínat na ty jejich zážitky.

Rozvod a jeho vliv na děti a dospívající mládež

… prvotní otázka: „ Proč se dotyčný pár vůbec bere?“ mi přijde, vlastně ani nepřijde zrovna na místě. Jak můžou vědět, že se za 15 let rozvedou, že ano. Je až k nevíře, že téměř každý 3. pár v republice je rozvedený. Vzpomeneme-li si na TEN den, kdy slibovali, jak spolu zůstanou „ i ve stáří, i v nemoci,… do konce života…“, tak je to docela paradox, nemyslíte?

Ano, dejme tedy tomu, že se onen pár musí rozvést, jelikož něčí „nezkrotitelný opeřenec“ se musel jít někam proletět. Musí… Nemusí, jenže se to zdá jako jediné a nejlepší východisko.

Jedním z největších problémů jsou ovšem děti. Ony to vždy všechno vidí, a nejhůř snáší. Ony jsou těmi, kdo tím nejvíc trpí. A proč? Kvuli sobeckosti rodičů? Každá mince má dvě strany ale děti jsou malé a snaží se vztřebat skutečnost, že se jim vlastně hroutí celý jejich svět. Věškeré jejich jistoty a zázemí jsou rázem pryč. Ale ony na to časem příjdou, jen to chce ten čas. V tomto případě se nejvíce hodí „Čas, je nejlepší lékař.“

Osobně jsem toho názoru, že na každém dítěti zanechá rozvod rodičů nějaké „stopy“, které je do budoucího života změní.
A po rozvodu? No vlastně i v jeho průběhu následuje majetkové vyrovnání a jeden z rodičů začne platit alimenty. Ted se dostávám k té sobecké části, jelikož lidi umí být opravdoví skrblíci a dokáží šetřit i na vlastních dětech. A mezi tím si tzv.“uklohnit“ ještě další dvě a následně plakat , jak nemá ani na ty alimenty. Tohle je vážně sobeckost. Ale na každého jednou dojde, ať už chce nebo nechce…

[hana-code-insert name=’468×250′ /]

Ach ti chlapi, nevěra v manželství

Jak mi nevěra zničila manželství aneb všechno zlé je k něčemu dobré

Mé první těhotenství přišlo tak nějak samo… Otěhotněla jsem v devatenácti, když jsem musela vysadit antikoncepci kvůli zdravotním problémům. A po půl roce si „dávávání bacha“ se jedna malá potvůrka přece jen dostala k mému vajíčku a byl z toho můj prvorozený syn.

Následovala svatba a ze mě se v devatenácti stala mladá paní.

Když bylo synovi šest, rozhodli jsme se s manželem, že mu pořídíme sourozence, já si moc přála holčičku. A povedlo se…narodila se mi krásná a zdravá dcera a já byla nejšťastnější pod sluncem!Jenže v době kdy já byla šťastná že mám milujícího manžela a dvě zdravé, krásné děti se vše pokazilo.

[hana-code-insert name=’468×80′ /]

Když bylo dceři něco málo přes rok a já plula na obláčku štěstí,si můj manžel našel jinou. Přiznám se,že v té své euforii štěstí jsem nic nepoznala, dokud to na mě před vánocemi nevybalil. Samozřejmě to zkoušel s tím, že by jsme si měli dát pauzu bla-bla-bla. Samé kecy! Nakonec vše vyšlo na povrch a já byla před zhroucením. Ze svého obláčku jsem spadla velice rychle a moc bolestně!
Nejdřív mi můj „milovaný“ manžílek navrhl,že se nic nezmění, že zůstane doma (kvůli dětem) ale dál se s ní bude scházet, což jsem zoufale, ale hrdě odmítla. To by se mu líbilo – já mu budu vařit, prát a žehlit a on bude trajdat s nějakou nánou!

Po třech měsících kdy ode mě odcházel a zase vracel, jsem skončila u psychiatra a řekla si dost. Sbalila mu všechny jeho věci a vyhodila ho. Ovšem nebýt kamarádky, která vedle mě stála ve dne v noci bych to nedokázala!

Po dalších třech měsících se ze mě stala rozvedená paní…naše vztahy byly na bodě mrazu. Nechápala jsem proč já jsem ta špatná, když nevěrný byl ON.

Tak jak rychle jsem spadla ze svého obláčku, tak rychle jsem se vzpamatovala a po nějaké době si našla známost, nejdříve jsem to brala s rezervou,chtěla si trochu užít a nesedět jen doma s dětmi, ale nakonec jsme se do sebe zamilovali. Už jsme spolu sedm let, jsem znovu šťastná, čekáme spolu miminko, ale na obláčky už si dávám pozor.

A jak dopadl můj ex?

Začal s ní žít, narodila se jim dcera, několikrát šli od sebe a zase se k sobě vrátili a nakonec se vzali. Ovšem asi po čtyřech měsících po svatbě jsou opět od sebe a budou se rozvádět. Ex skončil u maminky. Jo, boží mlýny………

Zdá se vám příběh jako z vašeho života? Připojte komentář nebo pošlete svůj příběh, který anonymně zveřejníme. Třeba tím pomůžete dalším ženám, které jsou uvězněny v těžké životní situaci.

[hana-code-insert name=’468×250′ /]

Dětský nábytek pro zdravý vývoj vašich dětí

Počet dětí se špatným držením těla a problémy s páteří se stále zvyšuje. Pokud se chystáte na přípravu, nebo reorganizaci dětského pokojíčku, měli byste pečlivě zvážit, jakou postýlku či postel vyberete, na čem budou děti sedět, u jakého stolu kreslit a psát domácí úkoly.

Dítě není zmenšený dospělý. I když si to snažíme připomínat často, člověk se do tohoto faktu špatně dostává, vžívá. Je nevhodné přetěžovat svalstvo malých dětí předčasným sezením, postavováním, nebo chůzí. Názory odborníků na různá sedátka, chodítka, pomůcky pro učení sezení a chůzi jsou různé, žádný z nich ale neřekne, že by to dítku přímo prospívalo.

Jak vybrat postel?

Dětská páteř se stabilizuje až v 10ti letech.

Pro děti do tří let je nejvhodnější postýlka s kvalitní matrací (novou, ne zděděnou, nebo dlouze uskladněnou na půdě), kvalitní konstrukcí, která je pevná a zdravotně nezávadná (např. dřevo může být ošetřeno jen zdravotně nezávadnou barvou, nebo lakem) a dítě je nemůže náhodným nebo úmyslným tahem povolit, rozebrat… Příčky v postýlce by měly mít zaoblené (buď kulaté, nebo oválné), aby se dítě neuhodilo. Stejně tak je dobré pořídit do postýlky bezpečnostní mantinel, který připevníme na vnitřní stranu postýlky a dítě tak má „vypolstrované“ prostory kolem hlavičky. Mantinel je běžně pratelný, takže při ušpinění jednoduše vyčistíte.

Děti od tří let už by měly mít svou postel o klasických rozměrech 90 x 200 cm. Je vhodné vybrat postel s přídavnou zábranou proti pádu (jde odstranit) a opět s kvalitní matrací.

Je potřebné lůžko pravidelně čistit a provětrávat. Např. alergickým dětem bychom měli převlékat povlečení polštáře jednou týdně. Pokud nemusí být polštář a přikrývka nutně ukryty (např. při návštěvě) ve spodní části postele, je lepší mít peřinu rozhozenou na posteli, nebo přehozenou, aby se provětrala. Praktické jsou i snímatelné prací potahy, které lez k matraci zakoupit, které lze při znečištění kdykoli vyprat.

Sezení dětí

Malé děti je vhodné posazovat do jídelních židliček, které byly testovány jak na zdravotní nezávadnost, tak na stabilitu. Dítě často při jídle vymýšlí „hezké“ kousky a židlička musí tohle všechno doslova ustát! Měla by být snadno omyvatelná, pokud obsahuje polstrování, bývá potaženo pogumovanou nebo jinou voděodolnou látkou. Na zvážení taky je, jestli chceme židličku se stolečkem, nebo ne. Stoleček není třeba, pokud dítě přistavujeme pravidelně k jídelnímu stolu. Pokud chceme ale dítě krmit kdekoli v prostoru, přítomnost stolečku je neocenitelná.

U starších dětí je taktéž důležitá stabilita židle (nejen u pracovního stolu) i udržovatelnost sedáku a kostry. Při koupi tohoto nábytku bychom měli vždy nakupovat s ohledem na výšku dítěte.

I stůl může být „zdravý“

Povrch by neměl být lesklý, aby neodrážel slunce a neoslňoval. Opět pamatujme na oblé hrany, udržovatelnost a zdravotní nezávadnost pracovní plochy. Ideální je stůl s nastavitelnou výškou, kterou přizpůsobujeme růstu dítěte. Důležitý je i úložný prostor, jako například přihrádky a šuplíky.

Tabulka pro výběr stolu a stoličky

Výška dítěte v cm	Výška stolu (cm)	Výška sedáku (cm)
113 – 127	52	30
128 – 142	58	34
143 – 157	64	38
158 – 172	70	42
179 a více	76	46

Pořídily jste svým dětem zdravý nábytek, máte to v plánu nebo si myslíte, že to není potřeba?

Kočárky pro sourozence a další způsoby přepravy

Čekáte druhé děťátko a netušíte jak to s nimi budete zvládat? Péče o skoro dvojčátka je náročná doma, natož venku. Naštěstí je na trhu spoustu super vynálezů, které usnadňují život těhotným i maminkám už narozených dětí.

Malá pomoc

Pro maminky, které nechtějí investovat tisíce korun do nového dvojkočárku, nabízí dnešní trh různá sedátka, stupátka která se pomocí jednoduchého mechanismu připevní ke kočárku a tak snadno přepravíte obě dvě dětičky kamkoli potřebujete. Sedátka se pohybují v řádu několika stovek až tisíc korun.

Sedátka a stupátka

Nejznámější je asi stupátko neboli „Skateboard“

Po zkušenosti s touto super věcičkou na ni nedám dopustit. „Skejtík“ je příhodný především pro děti, které už stabilně chodí a umí aspoň trošku poslouchat. Použitelný je tedy pro děti mezi 2 – 2,5 roky a 3 – 3,5 roky. Důležitá je váha, která by neměla překročit – 15 kg.

Čekáte-li miminko a starší sourozenec se bude pohybovat v tomto věku tak je skate tím pravým řešením pro vás a není potřeba kupovat drahý sourozenecký kočárek. Cena nového kousku se pohybuje okolo 1500-2500 Kč. Použité seženete třeba na Aukru za pár stovek.

Obdobným řešením je „Buggypod“ – přídavné sedátko

Sedátko je možné začít používat už od velmi raného věku staršího sourozence tudíž je vhodné pro maminky které mají děti skutečně velmi brzy po sobě. Sedátko je doplněno fixačními popruhy které zajišťují bezpečnost děťátka.

Používat ho mohou děti od té doby co jsou schopné samy sedět. Průměrné 9 měsíční miminko není problém přepravovat tímto způsobem. Jeho velikou výhodou je, že ho jednoduchým způsobem můžete upevnit ke kočárku a udělat ho skoro neviditelným. Stejně jednoduchým způsobem ho zase rozložíte. Cena buggypodu se pohybuje okolo 4000 Kč.

Sedátko na hlubokou korbičkou

Tato dřívější dobou inspirovaná metoda převozu dětí, kdy se starší prostě posadí do korbičky k nohám miminky, je rovněž dalším možným řešením jak se s dětmi dostat kam potřebujete. Sedátko na korbičce je však trošku méně praktické, protože brání výhledu na miminko a také manipulace je složitější. Tuto variantu považuji spíše jako přechodné řešení a velmi dočasné.

Sedátko je vhodné pro děti od 1-2,5 let. Je omezeno nosností do 15kg. Cena sedátka se pohybuje okolo 2000 Kč.

Šátky a nosítka

„Babyvak „– Když jsem uvažovala o vhodném nosítku pro naše miminko, tak mi všichni doporučovali „Baby vak“ – Samozřejmě jsem si ho pořídila, protože se mi jeho používání zdálo super jednoduché a vázání šátku ve mně vzbuzovalo hrůzu.

Bohužel pro mě, byla to chyba. Mrňous v něm nechtěl být. Používat jsem ho začala až okolo jeho 4 měsíců, kdy nošení v něm docela zvládal. V tu dobu už byl na moje záda ale těžký a díky nerovnoměrné zátěží jsem to vydržela velmi krátce.

Cena tohoto nosítka se pohybuje okolo 800 – 1000 Kč a používat se dá údajně už od narození do 3 let. Skutečnost je spíše taková, že je vhodný pro děti od 3-4 měsíců do 1 roku.

„Šátek“ – Přestože se může zdát jeho užívání složité, já jsem s ním byla nadmíru spokojená. K používání šátku není nutné dělat si hned kurz, bohatě postačí trocha šikovnosti a návody na úvazy z Youtube. K běžnému používání vám postačí 2-3 úvazy.

Nabídky šátků na internetu jsou obrovské a jejich ceny se pohybují v řádech několika stokorun až tisíců. Pro začátečníka je vhodné si šátky vypůjčit a vyzkoušet, než do něj investujete. Je možné, že právě vy se stanete milovnicemi nošení dětí v šátku.

Většina dětí tuto metodu snáší dobře a díky rovnoměrnému rozložení váhy jí dobře snesou i vaše záda. Používat ho můžete vlastně od narození do několika let věku dítěte.

„Jiná nosítka„ – sem patří další spousta nosítek jako jsou krosničky, manduky apod. I takto se dají děti přenášet. Bývají tak často spokojenější, díky blízkosti u maminky a pěknému výhledu, který se jim nabízí. Vkládání do nich je snazší než vázání šátku a rozložení váhy stabilnější než u babyvaku. Cena se pohybuje okolo několika tisíc korun a nosit děti můžete od několika měsíců do několika let.

Dvojkočárky

Nákladnější investicí pro maminky je pořízení dvojkočárku. Ty levnější zástupci se pohybují v řádu několika tisíc korun, ty dražší pořídíte i za cenu okolo 20 000 Kč.

Kočárky se liší svou výkonností, funkcemi, váhou. Dvojkočárky se vyrábějí buď s korbičkami za sebou či vedle sebe.

Když si vezmete váhu kočárku minimálně 10 kg a přičtete dva prcky, bude brzy celková váha ke 40 kg a není žádná sranda takové monstrum ukočírovat. Bydlíte-li v paneláku a nechcete kočárek nechávat ve společných prostorách, do výtahu se dostanete jedině s korbičkami za sebou.

Takový trošku jedinečný kočárek který hodně maminek považuje za super novinku je Phil&Teds ProVibe.

Tento kočárek má velikou výhodu ve své váze a své mimořádné skladnosti. Váží okolo 10 kg a díky svému uspořádání odpovídá velikostně normálnímu sporťáku. Beze sporu další velikou výhodou je použitelnost pro miminko, staršího sourozence a i skoro dvojčátka a poté co už není potřeba dvojkočárek, tak se jednoduše předělá na sporťák.

Malou nevýhodu bych viděla v tom, že má málo úložného prostoru a také to, že je jako trojkolka méně stabilní. To poznáte nejvíce při najíždění mezi silnicí a chodníkem. Kola má sice nafukovací, ale ve městě se občas nyvhnete píchnutí. Naštěstí vám to opraví jako běžné kolo.

Uspořádání nemusí vyhovovat větším miminkům, kterým potrvá déle než se naučí sedět. Uložení v „troubě“ v lehu není pro 8 měsíční miminko zrovna tím nepříjemnějším řešením. Klasické dvojkočárky sice tyto neřesti nemají, jejich problémem je spíše velikost, váha a také to že po několika měsících už nejsou potřeba a tak investice do nich je trochu vysoká oproti době jeho skutečnému využití.

Jaká je nejlepší varianta?

Důležité je posoudit vaši finanční situaci, věk sourozenců a podle toho zvolit co vám bude nejvíce vyhovovat. Není na škodu si co nejvíce variant vyzkoušet a pak se rozhodnout. Určitě máte v okolí kamarádku, která podobnou zkušenost již absolvovala. Pokud chcete ušetřit, můžete koupit kočárek použitý a největší výběr je zase na Aukru.

Jak přepravujete své děti vy? Máte dvojkočárek nebo to zvládáte se stupátkem?

Pro ženy, které touží po dítěti a rodině

Dříve či později i ty nejzapřísáhlejší z nás zatouží po tom moci si ve své náruči chovat a mazlit svoje vlastní robátko. Máte – li na ruce snubní prstýnek, zajištěný rodinný příjem a hodného partnera, není nic jednoduššího než se do plánování rodiny pustit.

Co si však počít, nenalezly jste-li doteď toho pravého a vašeho biologické hodiny neúprosně tikají? Všichni příhodní partneři jsou buď ženatí nebo naprosto zmizeli z vašeho okolí. A ti zástupci mužského pohlaví, kteří by zájem o párování měli, se vám nezačnou líbit ani v případě že byste zavřela všechny 4 pomyslné oči.

Jako nic v životě ani tento souboj s osudem nyní nesmíte vzdát. Kdo hledá najde. Nepotkáte ho dnes nebo zítra. Pokud ale budete pokoušet své štěstí a budete si věřit tak se ten pravý muž najde i pro vás.

Jak najít toho pravého muže

To je právě to. Všude a nikde. Chcete–li najít skutečného muže, se kterým byste měla zájem i jiný než jen prožít báječnou noc, nevynecháte žádnou šanci.

Schovaná doma na gauči s nosem v knížce toho svého prince nikdy nenajdete.

Choďte ven do společnosti, najděte si koníček, kde jsou muži i ženy minimálně ve vyváženém postavení.
Pokud sebe budete prohlašovat všude kolem sebe prohlašovat, že chcete mít děti co nejdříve, potom také příliš úspěchu nesklidíte. Vhodné uchazeče svým chováním nejspíše vystrašíte. Rodina a děti jsou samozřejmým pokračováním fungujícího vztahu, není však rozumné tento proces příliš uspěchat.
Seznamky – Ano, proč ne? Své štěstí můžete zkusit i zde. Nezapomeňte však na základní pravidla bezpečnosti a nepouštějte se s neznámým mužem na opuštěná místa, do cizího bytu a podobně.

Můžete ho potkat právě tady. Jen nebuďte naivní. Ne všichni „opuštění„ muži jsou skutečně tak opuštění jako se může ve virtuálním světě zdát. Ne všichni „krasavci“ jsou skutečně tak sexy jako na sdílené fotce. A ne všichni „romantici„ mají stejný názor na to jak dlouho trvá a vypadá romantický vztah.

Asi všechny chápeme co tím chci říci. Za hezkými slovy a zajímavým nickem se může skrývat úplně kdokoliv.

Dbejte o sebe. Pečujte s své tělo i duši. Máte čas, tak se nebojte ho část věnovat i sobě. Alespoň 2x krát týdně se věnujte věcem, které vám přináší radost, a harmonii vaší duše.

Dobrá psychická pohoda na vás bude vidět více než nabarvené vlasy a dobře naladění lidé jsou přímo magnetem pro ty ostaní.

Chcete přeci aby si vás všiml. :-)

Nejen úsměv váš protějšek na vás zaujme. Pro krásu a přitažlivost je potřeba udělat něco více. Kvalitní nalíčení, upravené vlasy a přiměřeně sladěné oblečení doplní vaši jedinečnou osobnost.
Neztrácejte čas – nezadaná atraktivní žena bude přitahovat společnost nejen žádoucích partnerů, ale i hromady polorozvedených zoufalců a psychicky nevyrovnaných jedinců, kteří mají buď fobii ze závazků nebo jsou k někomu přivázáni až příliš. Třeba ke své mamince se kterou i ve svých 40 letech bydlí.

Všichni tito muži se budou tvářit tak, že jedině oni jsou ta správná volba pro vás. Ale co s nimi – ženatými chronickými nevěrníky a mamánky? Tito partneři by nebyli vhodnými otci vašeho dítěte, takže pokud skutečně nejste tak zoufalá, rychle pryč.

Nemějte strach zkusit i věci, kterým se odjakživa vyhýbáte. Třeba právě zde se na vás konečně usměje štěstíčko.

Když už partnera konečně máte

Pokud bych mohla radit tak než se pustíte do miminka, zkuste spolu chvíli žít ve společné domácnosti. Vyřešte si v klidu bez nátlaku taková ta domácí pravidla, abyste viděli jak vám to spolu bude fungovat.
Domluvte si kdo co bude financovat a poznejte se blíže. Není od věci vědět jak se chová váš milý, když je pod tlakem nebo zda je skutečně takový jak se zdálo, když jste se potkali 2x krát týdně v restauraci na večeři při svíčkách.

Rozumíte-li si a oba se těšíte až se vaše rodinka rozroste…

Tak na co ještě čekat? Vždy tu bude nějaké kdyby a ALE, díky kterým by bylo lepší snažení přesunout o pár měsíců déle. Důležité je zdraví a také to, aby byly alespoň nějaké ty penízky na miminko, které i přestože je maličké, také něco stojí.

Miminko nepotřebuje hromadu krámů ani značkové předražené věci, ale počítejte, že bez základních potřeb se prostě neobejdete. Spoustu věciček se dá půjčit nebo sehnat levněji, šetřit si můžete začít hned. Později penízky jistě oceníte.

A co dále?

Prostě vysaďte prášky a s radostí do toho. Nezoufejte, jestliže se nevydaří hned první pokus. Takové štěstí má jen málokterá. Většina žen otěhotní do 6, maximálně 12 měsíců.

Tak už zbývá se jen těšit a užívat si chvilek, které máte s partnerem pouze pro sebe.

Hodně štěstí…

Líbil se Ti článek? Poděl se o něj s kamarádkou. Přidej si nás na Facebook.