Proč si ženy vybírají „parchanty“
Tato myšlenka na mě poslední dobou útočí ze všech stran. Nejenže ani já nemám doma prototyp zlatíčka, ale s hrůzou zjišťuji, že slečny v mém okolí na tom nejsou o moc lépe. Dokonce i ty nezadané spíše pokukují po nezbedných uličnících a hodným klukům, kteří by jim snesli modré z nebe, zbydou jen oči pro pláč.
V čem je zakopaný pes?
Nebudeme se nic nalhávat, samozřejmě v náctiletém věku slečny koukají hlavně na vzhled a ostatní věci řeší až později (někdy až příliš pozdě ;)). Ale ani toto kritérium není úplně jednoznačné. Tušíte správně, všechno je o sebevědomí a sebejistotě. Kluka, který sedí na zábavě někde v koutku a usrkává limonádu, si žádná nevšimne, i kdyby měl vizáž modela roku. Takže?
Machýrci, baviči davů, vy, co valíte klíny do hlavy, ale i zdravě sebevědomý sympaťáci se smyslem pro humor a ostatní, kteří se nebojíte oslovit holku nějakým originálnějším způsobem, než „čau kotě, nepůjdeš si trsnout“, máte šanci urvat hezkou, chytrou, zkrátka „normální“ holku, žádnou „blbku“. A kdy přijdete na řadu vy, hodní kluci? V pozdějším věku, až my, představitelky něžného stvoření budeme hledat jistoty a chlapy pro život. Ale to už se taky nemusíme dočkat…
A někdy se ani dočkat nechceme. Na to naše zlobidlo jsme už tak zvyklé, že nikoho jiného nehledáme a do dospěláckého života vstupujeme roku v ruce, i když víme, že to nebude jednoduché.
Co tedy na těch našich grázlíkách vidíme jako mladší?
Vzhledem k tomu, že ty jistoty ještě nehledáme, hledáme něco jiného. V prvé řadě lásku, která nám zamotá hlavu a která nebude fádní, nudná. Což s těmi zlatíčky, kteří za námi chtějí běhat jako pejsci a udělat vše, co nám na očích vidí, dost dobře nejde. Proč? Protože to je právě ta nuda. Samozřejmě, toužíme po vyznání lásky a ostatních krásných slovíčkách. Ale přece jen, od těch princů na bílém koni je to takové normálnější, dá se to očekávat. Už jako malá jsem nesnášela v pohádkách takové ty přeslazené prince, kteří mluví tak sladce, že by z nich člověk dostal cukrovku!
Od kluka, se kterým se táhne pověst grázla po celém okrese je to malý zázrak a v tom je to kouzlo. Vždyť on by to určitě neřekl, kdyby to nemyslel vážně (pokud nás tedy nechce dostat jen do postele, na to pozor!) a třeba to ještě nikdy žádné neřekl! A přála bych vám zažít ten pocit, když kráčíte po městě, držíte se za tlapky a doprovázejí vás hejna nechápavých a závistivých pohledů. „Cože? Ona ho opravdu klofla? Fakt je to mezi nimi vážné? Jak se jí to hergot podařilo?“ :-D Musíte si ale v takovém vztahu udržovat svůj zdravý rozum a vlastní názor, nenechat sebou zametat!
A taky… Drsný obal skrývá většinou dobré jádro a to nám nedá spát. Rády objevuje, co se skrývá pod tím drsným obalem, a vězte, že to není taková katastrofa. Mužské pokolení si rádo hraje na drsňáky (jsou přeci chlapy, ne: D ), ale ve skutečnosti tím jen maskují svoje pravé pocity. Také umějí být citlivý, lítostivý, potřebují se přitulit, od někoho se nechat pohladit a ukonejšit. Ale PST! To přece nikdo nesmí vědět, jak by potom vypadali před lidmi ;-). Jen já vím, co to znamená, když slabý v kolenou děláš ramena…
Potom nás sice čeká vztah jako na kolotoči nebo horské dráze, chvíli ráj, chvíli peklo, ale ono to za to stojí. Máme našlápnuto na adrenalinový vztah, plný vzrušení, napětí. I když to samozřejmě není vždycky příjemné a hádek si taky užijeme až až. Nadávat a stěžovat si u kamarádek budeme vždycky, ale nic se tím nezmění. A ve čtyřiceti stejně budeme vzpomínat jen na to hezké a budeme rády, že máme za sebou bouřlivé mladí. Žijeme přeci jen jednou!
Bohužel ale takovéto vztahy končívají bolestivým, nepříjemných rozchodem. Nechci teď mluvit o tom, že slečnám taky časem může dojít trpělivost, ale o přelétavosti tohoto „druhu“. Nevěra vás může zaskočit ve chvíli, kdy máte pocit, že všechno zlé už jste překonali a myslíte si, že teď už to bude jen lepší. V mládí nedoporučuji úvahy typy, jestli to byla „jednorázovka“ nebo jestli vás chce partner doopravdy opustit. Berte nohy na ramena okamžitě, takto uvažují ženy, které nechtějí kvůli nevěře rozbít rodinu, což není tento případ.
Co říci závěrem? Život je boj a vztahy taky, i z toho nejhodnější kluka na světě se může vyklubat agresor nebo násilník. Takže nemá cenu přemýšlet, co by kdyby. V lásce se řiďte pouze srdcem :-).
Vaše Lucie Hanusová
