Můžeme mít dům, ale nemusíme mít domov. Důležité na našem bydlení je, abychom se tam skutečně cítili doma, aby byl Váš prostor příjemný a útulný a nesloužil jen jako neosobní místo pro přespání. Právě různé drobné detaily pomáhají dotvářet útulnou atmosféru a díky nim získáme ten pravý pocit domova.
Takovými detaily mohou být osobní věci, fotografie, památky z cest a podobně. Ale mohou jimi být i různé nenápadné doplňky například přehozy, povlaky na polštářky, ubrusy, sedáky na židle a další kousky bytového textilu, které sjednotí, oživí a zútulní každou domácnost.
V ložnici je to jasné, hezké povlečení nebo přehoz na postel se sladěnými polštářky + pár dalších drobností a útulná atmosféra je vytvořená hned.
To v obývacím pokoji je to náročnější, neboť je mnohem větší, má více různých zón a zákoutí a je vše je tu tak nějak „více na očích“. Proto je dobré dát tomuto prostoru nějaký jednotící prvek. Takovým prvkem může být například barevnost bytového textilu. Velmi hezky budou působit barvy tzv. tón v tónu, kdy se v pokoji opakuje jedna barva v různých odstínech.
Při zvolení základní barevnosti je pak doladění všech ostatních zón hračkou. Kromě barvy pohovek, křesel, polštářků či přehozů pak zbývají již jen ubrusy a sedáky židlí či podsedáky na ně.
Pokud si tedy chcete udělat ze svého bytu či domu opravdu útulný prostor, inspirujte se našimi radami, podívejte se na širokou nabídku bytového textilu z Francie a užijte si svůj domov!
Vždycky jsem se svou mamkou vycházela naprosto perfektně. Byly jsme spíše nejlepší kamarádky než matka s dcerou. Mohla jsem si s ní popovídat o čemkoliv a ona mě vždycky vyslechla, když jsem potřebovala tak mi pomohla a když jsem byla v nesnázi, tak mě z toho vytáhla. Prostě mamka, jak má být. Byla jsem na ní pyšná a mnoho kamarádek mi jí závidělo.
Jednou jsem za ní přišla, že bych jí chtěla představit svého nového přítele. Ona z toho byla nadšená. Přišla s tím, že připraví večeři a zpovídala mě, co má nejraději, aby mu udělala radost. Já jsem byla ráda, že to mamka tak bere, tak jsem z toho setkání vůbec neměla strach.
A pak přišel ten den. Můj přítel byl poprvé u nás. Zazvonil zvonek, já šla otevřít. Mamka už seděla nachystaná v kuchyni a čekala, až za ní přijdeme. Chytli jsme se za ruce a šli za ní. Hned jsem je představila a oni si navzájem podali ruce. Moje mamka se snažila být milá. Posadila ho a začala nosit na stůl večeři. Pojedli jsme. Přítel jí večeři velmi chválil, čím si moji mámu lehce získal hned od začátku. Po jídle jsme se přesunuli do obýváků a začali jsme se společně povídat. Mamka se ho ptala na spousty otázek a já byla ráda, že mezi nimi konverzace nevrže. Ale čím více se vyptávala a čím více se o něm dozvídala, tím méně byla milejší. Přitom jí přítel nic špatného neřekl. Nebyl to žádný problémový kluk, spíše takový usedlík – ve škole šprt, ale zároveň sympatický.
Nechápala jsem to, jak mamka najednou obrátila. Ale mého přítele to nijak nerozhodilo. Normálně si s ní podíval dál. Potom mu zazvonil telefon a on se omluvil, že ho volají do práce, že už bude muset od nás odejít. Tak se zase hezky rozloučili. Já ho doprovodila ke dveřím a ještě jsme se domluvili, kdy se uvidíme zase.
Se zvědavostí jsem šla za mamkou, abych se dozvěděla, co si o něm myslí. Byla taková nějaká přešlá. Ale já jsem byla neodbytná. Tak za sebe dostala, že se jí zdá celkem sympatický a s výmluvou, že je unavená, odešla. Tak jsem jí nechala, uklidila jsem po večeři a šla jsem taky spát.
Když jsme se s přítelem viděli zase, opět jsem ho pozvala k nám, abychom se po dlouhé procházce ohřáli aspoň u hrnku kávy. Když jsme přišli k nám, nabídla se mamka, že uvaří tu kávu. Tak jsme se šli posadit, a když mamka s kávou přicházela, zakopla a nedopatřením obě horké kávy skončili v přítelově klíně. Byla to nehoda, ale téměř vždycky, když k nám přítel přišel, tak mamka byla nešikovná. Jednou zvedla tlak na záchodě, takže když spláchl, tak všechna voda na něj vystříkla, po druhé zapálila svíčku a oháněla se tím ohněm tak, že zapálila i jeho mikinu. A stále něco.
Potom jsme jeli na společnou dovolenou. A má mamka měla takovou smůlu, že se jí všechno pod rukama kazilo a zase se to několikrát dotklo i mého přítele. Ten už to začínal brát jako nějakou vzpouru proti jeho osobě. Ale já jsem je oba milovala a znala jsem je. Věděla jsem, že to mamka nedělá naschvál, ale zároveň jsem chápala svého přítele, že už mu to vadí. Tak jsme si o tom zkoušela s mamkou promluvit. Ale náš rozhovor vypukl ve válku. Snad poprvé jsme se s mamkou fakt pohádaly.
A tak jsem se hned po dovolené odstěhovala do malého bytu, kde se šel se mnou i můj přítel. Všechno bylo fajn, jenom jsem nebyla v kontaktu se svou mamkou, což mě hrozně mrzelo. Ale můj přítel se snažil.
Když jsme spolu bydleli už druhý týden, tak se mi vzdaloval. Měl mnoho práce, několikrát jel na služební cesty, kde musel přespávat a mě tak lehce zanedbával. Nejprve jsem to přehlížela, je jasné, že má moc práce a také je mnoho párů, co takhle žijí. Ale později mi to začínalo vadit.
On se snažil to nějak dát dohromady. Nosil mi kytice, šperky, ale já stála za svým.
Když jednou nedopatřením nechal mobil doma, tak mu začal zvonit a já neovládla svou zvědavost a šla jsem se podívat, kdo mu volá. Byla to žena a nejen obyčejná žena, ale dokonce jeho žena. Ten chlap měl manželku. Byli spolu rok a neměli děti, ale byl ženatý a hrál to na dvě strany.
S brekem jsem se vrátila zpátky ke své mámě. A všechno jsem jí řekla. Ta se jenom pousmála. A začala mi vysvětlovat, to proč byla taková, jaká byla. Prý si hned, jak u nás byl poprvé, všimla prstýnku, co měl na ruce a s tím, co o sobě prozradil, si dala jedna a dvě dohromady a poznala, že má ženu. Proto všechny ty rádoby nehody – ona to dělala schválně, chtěla, aby se držel ode mě zpátky. Ale všechno se zhatilo, když jsem se odstěhovala. Nechtěla mi to říkat, abych si tím prošla a uvědomila si svou naivitu.
A tato nepříjemná historka se stala nejoblíbenější mezi našimi známými, protože vždy když jí máma vypráví, tak se neuvěřitelně nasmějeme u toho, jak prováděla své naschvály.
Možná jsem ráda, že mě v tom nechala. Jak se říká: „Chybami se člověk učí.“
A jak to všechno dopadlo? Jeho manželka se o tom dozvěděla (i když jsme se domluvili, že to ututláme, ať mu jeho manželství vydrží, jeho svědomí mu to nedalo a sám se jí přiznal.) Největší ironií je, že jsme se s jeho manželkou dostaly na stejné pracovní místo (aniž bychom věděly, kdo jsme.) a staly se z nás nejlepší kamarádky.
Nejnovější statistky nám ukazují, že se lidé v průběhu života u nás v tuzemsku stěhují zpravidla 2x za celý svůj život. Podle statistik však nepřekročí vzdálenost 50 kilometrů od původního místa. Statistiky jsou skvělým ukazatelem jistých veličin, ale ne vždy to ukazuje jasný výsledek. Podívejme se na stěhování v průběhu etap života podrobněji.
Začíná to v mládí
První stěhování nastává v mládí. Pokud se nestěhujeme s rodiči, čeká nás poté pobyt na internátě nebo právě stěhování na vysokou školu. To je jedním z prvních stěhování, které i následně určuje naše další směry i co se týče našeho bydlení v dospělosti. Nemalá část studentů poté pracuje a žije ve městě, kde studuje vysokou školu.
Tato stěhování jsou většinou ovlivněna nedostatkem financí studentů a tak se nejedná ani o plnohodnotné bydlení. Většinou se jedná o velká města, která jsou u nás na úrovni krajských měst, nebo je to město hlavní. Stěhování Praha je pak u nás vůbec nejčastějším cílem studentů za vysokou školou.
První práce a následné stěhování
Ať je to ukončená vysoká škola nebo škola střední a učiliště, po vzdělání zpravidla hledáme práci. Samozřejmě, že můžeme ještě žít u rodičů, ale také se za prací stěhujeme. Nacházíme si stálé partnery a pomalu přichází na řadu usazování na konkrétním místě. Pro někoho to může být první stěhování, pro jiného už druhé. Vše záleží samozřejmě na konkrétních situacích, které se nám v životě naskytnou.
Stěhování ve stáří? Málo pravděpodobné
Když založíme rodinu, možná ještě v rané fázi nějaké stěhování z města do maloměsta nebo na venkov do svého domečku pár lidí přeci jen prožije. Ale v dalších letech a s blížícím se stářím se samozřejmě stěhování minimalizuje.
S každou etapou života se pojí jisté události a tak i stěhování probíhá v určitých periodách. U každého vše ale může být jinak, v případě cestování je to pak úplně jiné.
Hospodářská krize, ekonomický růst se zpomaluje a lidé méně nakupují. Neustále slyšíme problémy světové ekonomiky. I přes všechna zmiňovaná negativa však najdeme v lecčem pozitivní projev této recese. Především je to velké zlevnění v sekci nemovitostí. Pozemky, nové domy, ale i byty, jsou nyní v prodeji za velmi přijatelné ceny.
Praha rozhodně není nedostupná
Metropole České republiky byla ještě donedávna pro mnoho z nás nedostupná. Pořídit si například moderní bydlení na Praze 10 bylo nemyslitelné, protože ceny byly doslova astronomické. Časy se mění a tak lze získat moderní a příjemné bydlení za zlomek ceny. Navíc lze využít i výhodná financování nebo zajímavé slevy, které jsou neustále nabízeny.
Praha je jistě centrem naší země. Je to i místo, kde je největší pravděpodobnost nalezení práce, která navíc bude i dobře zaplacena. Proto je o bydlení v Praze zájem. Naše hlavní město však nemusí být jen místem vhodným pro práci, ale nabízí i moderní městský život, mnoho aktivit a služeb a příležitostí ke sportování nebo k relaxaci.
Dostupnost do centra, ale mít relativní klid
Kdo již jednou hledal v Praze byt, setkal se s tím, že je nutné naleznout jistou rovnováhu. Byt by měl být blízko centra s dobrou dostupností, nejlépe metrem či tramvají, ale na druhou stranu by v okolí nemělo být příliš hlučno. Právě takové podmínky nabízí byty Praha 5. Nové bydlení v centru Prahy s bezkonkurenční dostupností do centra Prahy.
Oblíbené čtvrtě Prahy jsou často daleko a tak kdo nechce bydlet na Smíchově, nabízí se další zajímavé a velmi oblíbené místo. Je to Prosek. Skvělá dostupnost metrem do centra metropole, nákupní možnosti, parky a nedaleká příroda nabízí ideální místo pro relaxaci. Byty Praha 9 tak mohou být další zajímavou alternativou.
Přestože v Praze zrovna nezamýšlíte dlouhodobě bydlet, nákup nemovitostí je momentálně skvělou příležitostí, jak zhodnotit peníze. Pravidelně se vám pak bude investice vracet v měsíčním nájmu a navíc máte možnost vždy byt prodat.
Kompletní realizaci interiérů je nutné věnovat pozornost. Realizace interiérů není pouze o volbě toho správného nábytku. Zabývat se musíte všemi detaily v každé místnosti. Asi nejnáročnější je vytvořit dokonalou kuchyň. Kuchyň je královstvím skoro každé ženy a tak musí splňovat ty nejvyšší požadavky.
Poměrně složité je začlenit všechny důležité spotřebiče a to ať ty velké, nebo malé. Kuchyň by měla být stylová i funkční zároveň. Proto je dobré, když si předem vytvoříte seznam požadavků, které by měl bytový designér zohlednit. Detailně byste se však měli zabývat každou místností.
Co vše obsahují návrhy interiérů? Nejedná se pouze o obrázek, kde je lehce načrtnuto rozmístění nábytku. Kdepak. Nábytek je sice důležitou součástí každého interiéru, ale kompletní návrh interiéru musí obsahovat také návrh barevného řešení, rozmístění bytových doplňků a bytových textilií (závěsů, záclon), použití žaluzií, tapet, koberců, návrh rozmístění osvětlení, atd.
Spoustu času ušetříte, když si u profesionálů objednáte nejen návrh, ale také realizaci interiérů. Bytoví designéři mají své oblíbené dodavatele a vyznají se v kvalitních materiálech. Vám tak ubudou starosti a můžete se v klidu těšit na svůj nový interiér. Navrhnout interiér si můžete nechat jako pro svůj domov nebo kancelář, tak i pro komerční prostory.
Kompletní realizaci interiérů provádí interiér design STUDIO INDEFA. Specializují se jak na domy a byty, tak na komerční prostory (obchody, restaurace, hotely, atd.). Samozřejmostí je úvodní konzultace zcela zdarma. Jestli máte zájem pouze doladit svůj interiér k dokonalosti, můžete využít služby homestaging. Navštívit můžete také showroom v Dolních Břežanech, kde najdete velké množství stylového bytového textilu. Více informací najdete na www.indefa.cz.
Podávají si u vás návštěvy dveře nebo k vám nikdo nezabloudí jak je rok dlouhý? Je pro vás více soukromí nebo houseparty? Někdo si chrání svoje „teritorium“ a i nejlepší kamarády do něj vpouští jen nerad a radši se schází na neutrální půdě. Ne, nemá strach o svůj majetek, ale zkrátka si do svého teritoria nikoho nevpustí. Je to jeho království a má tam plno osobních vzpomínek a věcí, které zkrátka nikdo vidět nemusí.
Pak jsou lidé, ke kterým chodí návštěvy pravidelně, ale ne extrémně často, což je podle mě normální, běžný stav. Ale stav, kdy si „kamarádičkové“ chodí k někomu jako domů, to znamená samy si nalévají pití, berou jídlo, ví kde je jaká polička a zásuvka, to je na silné nebo dobrosrdečné povahy. Nebo také hloupé povahy, že?
Někdo jiný
Také máte ten pocit, že se vaše kamarádka chová jinak doma než když je u vás? Nevadí jí, že máte jen neperlivou vodu, i když doma by si ji nikdy nedala. Ujišťuje vás, že jí absolutně nevadí rozházené oblečení, i když doma by ho nesnesla. Je to tím, že je dobře vychovaná a ví, co se sluší. A o vašem manželovi si také netroufne říct, že je hňup, i když na minulé návštěvě u ní doma to do vás hučela horem dolem. Nu… je v jeho království a nemůže si to dovolit.
Horší je osoba, která přijde na pokec a medovým hláskem se vás začne vyptávat, proč jste nekoupila to, co má ráda, když jste věděla, že přijde a bez okolků vám oznámí, že doufá, že se s vaším protějškem nepotká. Host do domu, hůl do ruky, no nemám pravdu?
Závěrem bych chtěla říci jednu věc. Ať už máte své soukromí, svůj „hrad“ jakýkoli chraňte si ho a vpusťte jen toho, komu opravdu důvěřujete. Pokud si pustíte k tělu někoho, koho moc nemusíte budete si připadat jako nahá v trní pod jeho/jejím zkoumavým pohledem a nenápadnými poznámky o zařízení bytu apod.
Všude dobře, doma nejlíp? Nebo všude dobře, tak co doma? To záleží na úhlu pohledu a povaze člověka. Někdo se bojí odcestovat čtyři kilometry od svého domu, jiný cestuje po světě celý život a všude se cítí dobře. Ale každý máme svoje kořeny. Ovšem ne každý je má tak pevné.
Také záleží, kam se můžeme vrátit. Lépe se vrací do domu, kde bydlí harmonická, šťastná a spokojená rodina, která nás přivítá s otevřenou náručí a řekne: „ Kde si se tak dlouho toulal/a?.“ Do rodiny, kde nám dávají všichni najevo, že jsme jim vůbec nechyběli a nemůžou se dočkat, až zase vypadneme, se nikomu vracet nechce. A v nejhorším případě se ani kam vracet nemáme.
Nevítané protějšky
Určitě velká většina z vás zná situaci, kdy si domů přivedete partnera, který vaší rodině příliš nevoní. Ať udělá, co udělá, všechno je špatně. Zvláště když mají rodiče srovnání s protějškem vašeho sourozence, který je podle nich ve všem dokonalý.
Důvodem může být také to, že „tatínkova malá holčička“ se vzbouří a nepřivede si domů „prince“ ale „zloducha“. Tato situace má velmi složité, mnohdy žádné řešení. Buď se vzájemně začnou alespoň trochu respektovat, v horším případě zcela ignorovat a v nejhorším se po vašem partnerovi „vozí“ celý život. Tím se samozřejmě nejvíce trápíte vy, ostatní si jen stojí za svými postoji a neberou žádné ohledy. Lítáte mezi nimi jak „hadry na holi“ a nezavděčíte se nikomu.
Pochybní kamarádíčkové
Málo kdo z nás by si do svého domu přivedl někoho, kdo např. bere drogy nebo pochází ze sociálně slabé rodiny. Ale co uděláte ve chvíli, když si ho domů přivedou naše děti? Vyhodíte ho? Nebo počkáte až odejde a své ratolesti oznámíte, že to bylo naposledy, kdy byl u vás doma někdo takový?
Nemůžeme ale všechny sociálně slabší kamarády házet do jednoho pytle s jejich rodinou. Neznamená, že musí být stejní jako oni. Třeba chce ostatním ukázat, že se svou rodinou nemá kromě příjmení nic společného ale nikdo mu nedá příležitost. Geny se sice nezapřou, ale dají se potlačit. Pokud takového člověka situace v rodině štve určitě tak nebude chtít žít celý život. Ale bohužel, není to pravidlo a do nikoho nevidíme.
Zima už nějakou dobu klepe na dveře a i když bychom ji rády dál nepouštěly, pozve se sama. Ať už si zimu užíváte, nebo se těšíte na léto, faktem zůstává, že v tomto období na nás působí spousta negativních vlivů. Chlad a střídání teplot příliš neprospívá pokožce a na naši psychiku útočí předvánoční stresy v práci nebo s nákupem dárků, úklidem a kdesi cosi. Dopřát si trochu klidu a příjemný večer, kdy se budete věnovat jen sama sobě je výborný lék na všechny neduhy.
Zabalte se do krásně měkoučkého županu a připravte si voňavou koupel. Moderní jsou dnes župany z mikroplyše. Froté už jsou téměř překonanou minulostí. Župan z mikroplyše je úžasně jemný k pokožce a příjemně zahřeje. Tvoří ho hebké krátké chloupky, které si zamilujete na první dotek. Pokud takový župan ještě nemáte rozhodně si jej pořiďte. Po relaxační koupeli ho jen přehodíte přes sebe a můžete si ještě odpočinout u pěkného filmu u televize.
Takže župan už máte. Teď si stačí napustit vanu horkou vodou a přidat kapku levandulového oleje do koupele, zapálit pár svíček a pustit příjemnou muziku. Ideální je dát si k vaně malý tác třeba s ovocem. Připravíte si tak atmosféru pro dokonalé uvolnění, která vás donutí na chvíli se zastavit a zapomenout na veškeré starosti.
V tuhle chvíli jste naladěna na správnou relaxační vlnu. Večer teprve začíná a zapomeňte na to, že půjdete uklízet, nebo si chystat práci na další den. Raději se vraťte ke svému županu. Oblékněte si jej, vezměte si do ruky knížku a zavřete se v pokoji, kde vás nikdo nebude rušit. Nebo můžete jít třeba háčkovat, to je čistě na vás, hlavně zvolte činnost, při které se na něco soustředíte. Vypustíte stres a nebudete myslet na to, co ještě potřebujete udělat. V každém případě, si vezměte svůj oblíbený župan.
Stačí tento rituál párkrát zopakovat a vaše podvědomí si župan spojí s příjemným odpočinkem a pokaždé, když si jej večer obléknete, vaše tělo vám řekne STOP! Teď je čas, dát si pohov. Mozek zareaguje stejně, jako ve vaně s vonným olejem a svíčkami. Vypustí zbytečné myšlenky a dovolí vám vychutnat si pohodový večer. I sama sebe můžete snadno oblafnout, stačí vědět, jak na to.
Máme tu půlku listopadu, obchody se nám pomalu a nezadržitelně začínají plnit vánočním a mikulášským zbožím a my si uvědomujeme, že to za chvíli zas vypukne. Shon, nákupy dárků, hromady jídla, pečení a spousta dalších věcí, bez kterých by vánoce snad ani nebyly.
A to ani nepíšu o stresu, našich nervech, abychom to všechno zvládli a na nic nezapomněli a všem dalším. Zkrátka každý rok stejně a vždy nám to přijde při našem pracovním vytížení nezvládnutelné. A co teprve finance? Naše dětičky mají čím dál větší nároky, malým stačí hračky, ale ti dospívající chtějí notebook, nový typ mobilního telefonu, či jinou nákladnější věc a kde na to brát a nekrást?
Úklid před Vánoci naplánujte
Když tady to předvánoční téma řešíme v okruhu žen, všechny mně dají za pravdu, že nejlepší je to plánovat s rozmyslem a třeba dárky se dají nakoupit v klidu i hodně dopředu a odpadá ten shon a fronty a vystresované prodavačky v obchodech.Já osobně se snažím mít dárečky nakoupené do konce listopadu a v prosinci se jdu už jen projít městem a nasávám tu vánoční atmosféru.
Všímám si, jak všichni běhají od obchodu k obchodu a já si říkám, ještě , že už to mám všechno pěkně doma.To samé s úklidem. Nikdy nepochopím , jak někteří začnou uklízet dvacátého prosince a diví se, že nezvládají umýt okna, či vyčistit koberce. Snažím se si vše postupně rozdělit už od začátku listopadu, třeba ty okna nečekám, až mrzne i kvůli nachlazení. A navíc si myslím, že v domácnosti, kde se uklízí průběžně není třeba bláznit a před vánocemi se chovat, jako by měl nastat konec světa.
[hana-code-insert name=’468×80′ /]
A to podotýkám, že jsem zaměstnaná žena, která si ještě dálkově dodělává školu, se dvěma dětmi, manželem, psem a velkým domem. Všechno cukroví si peču sama a myslím i na kamarádky a známé.Od začátku listopadu si postupně rozdělím větší úklid a každý týden zvládnu část- např. tento týden dokonale uklidím obývací pokoj, další týden si uklidím celou kuchyni, předělám zásoby v lince a zjistím, co mi chybí a podobně. Vyhnu se tak tomu velkému předvánočnímu bláznění.
Kdy péct cukroví
Od začátku prosince začínám péct. Kolem Mikuláše začínám perníčky,jeden den upeču, druhý den s dětmi zdobíme.Pak asi dva dny pečeme a slepujeme chaloupky , betlémy a svícny z perníku. Další dny děláme těsta a pečeme například vanilkové rohlíčky, pracny a vše , co se musí uležet, aby změklo.
Asi po týdnu pečeme ostatní cukroví a zdobíme postupně.
Týden před štědrým dnem mívám napečeno kolem dvaceti pěti druhů a pak si udělám jeden večer, kdy vytvořím to nepečené. Zvládám to v klidu, snažím se nestresovat, jsou to svátky klidu a zbude čas i na vánoční procházku městem, návštěvu trhů, zdobení baráčku a jiné předvánoční aktivity. Dvacátého třetího poslepujeme vše co je krémové a je hotovo. Navečer jdeme koupit kapříka a vánoce mohou začít.
Honíme se celý rok, tak proč si ještě z těchto svátků dělat zbytečně stresující dobu?
Děti mně se vším rády pomáhají ,ke zdobení a slepování se nemusí nutit a všichni trávíme společně hezké chvilky. Vždy , když nad tím přemýšlím, tak si uvědomuji, že jednou budou vzpomínat na to, jaké vánoce zažívali v dětství a na tu atmosféru, co doma byla.
A co vy dámy, maminky a ženy? Máte taky nějaký svůj způsob, jak to zvládáte s přehledem? Nebo děláte všechno na poslední chvíli?