Můj dům, můj hrad – první část

Všude dobře, doma nejlíp? Nebo všude dobře, tak co doma? To záleží na úhlu pohledu a povaze člověka. Někdo se bojí odcestovat čtyři kilometry od svého domu, jiný cestuje po světě celý život a všude se cítí dobře. Ale každý máme svoje kořeny. Ovšem ne každý je má tak pevné.

Také záleží, kam se můžeme vrátit. Lépe se vrací do domu, kde bydlí harmonická, šťastná a spokojená rodina, která nás přivítá s otevřenou náručí a řekne: „ Kde si se tak dlouho toulal/a?.“ Do rodiny, kde nám dávají všichni najevo, že jsme jim vůbec nechyběli a nemůžou se dočkat, až zase vypadneme, se nikomu vracet nechce. A v nejhorším případě se ani kam vracet nemáme.

Nevítané protějšky

Určitě velká většina z vás zná situaci, kdy si domů přivedete partnera, který vaší rodině příliš nevoní. Ať udělá, co udělá, všechno je špatně.  Zvláště když mají rodiče srovnání s protějškem vašeho sourozence, který je podle nich ve všem dokonalý.

Důvodem může být také to, že „tatínkova malá holčička“ se vzbouří a nepřivede si domů „prince“ ale „zloducha“. Tato situace má velmi složité, mnohdy žádné řešení. Buď se vzájemně začnou alespoň trochu respektovat, v horším případě zcela ignorovat a v nejhorším se po vašem partnerovi „vozí“ celý život. Tím se samozřejmě nejvíce trápíte vy, ostatní si jen stojí za svými postoji a neberou žádné ohledy. Lítáte mezi nimi jak „hadry na holi“ a nezavděčíte se nikomu.

Pochybní kamarádíčkové

Málo kdo z nás by si do svého domu přivedl někoho, kdo např. bere drogy nebo pochází ze sociálně slabé rodiny. Ale co uděláte ve chvíli, když si ho domů přivedou naše děti? Vyhodíte ho? Nebo počkáte až odejde a své ratolesti oznámíte, že to bylo naposledy, kdy byl u vás doma někdo takový?

Nemůžeme ale všechny sociálně slabší kamarády házet do jednoho pytle s jejich rodinou. Neznamená, že musí být stejní jako oni. Třeba chce ostatním ukázat, že se svou rodinou nemá kromě příjmení nic společného ale nikdo mu nedá příležitost. Geny se sice nezapřou, ale dají se potlačit. Pokud takového člověka situace v rodině štve určitě tak nebude chtít žít celý život. Ale bohužel, není to pravidlo a do nikoho nevidíme.