Mužské plemeno aneb jak porozumět mužům – 1. část
Samozřejmě, nemůžu házet všechny do jednoho pytle a také výjimka potvrzuje pravidlo, ale přece jen si myslím, že určité stejné povahové rysy shledáme na většině pánů tvorstva. Které mám na mysli?
V prvé řadě ješitnost
V tom mi dá jistě mnoho žen za pravdu. Já osobně jsem ještě nepotkala muže (kluka, chlapa), který by nebyl alespoň trochu ješitný. Ano, i my ženy máme rády, když se nám něco povede a někdo nás pochválí, ale víme, že prvně musí být zásluha a potom až pochvala.
Muž potřebuje být chválen neustále. A když neexistuje k pochvale žádný pádný důvod? Nevadí, my ženy jsme kreativní a určitě něco vymyslíme. Například výběr televizního programu (na fotbal se přeci těšíme celý týden :-D ). A když nevymyslíme, žádný problém, náš miláček nám jistě vysvětlí, že vše co dělá, dělá jen kvůli nám. Co na tom, že měl nakoupit suroviny na večeři a zapomněl na to? „Přeci se pořád snažíš zhubnout, tak na co si stěžuješ, je to pro tvoje dobro.“ :-D
Na druhou stranu velmi těžce snášejí situace, kdy udělají doopravdy to, co se po nich žádá a pochvaly se jim nedostane. To už nemá moc co dělat s ješitností, ale se ztrátou motivace.
Příště si vaše drahá polovička, řekne: „proč bych to dělal, stejně to minule k ničemu nebylo!“ Takže na to taky pozor! Jemně (pokud nechcete okamžitě vyvolat hádku) upozorňovat na chyby a nedostatky a co nejvíce mluvit o přednostech. Tím mužské ego namasírujete nejvíce ;-). Ale jak už jsem řekla, chválit jen, pokud si to zaslouží!
Já mám pravdu vždycky a to i v případě, že ji nemám
Také máte občas ten pocit, nebo jsem jen já taková nešťastnice? Já mám zkušenost takovou, můj drahý nikdy chybu nepřizná, i když bije do očí. Vymlouvá se na vše možné (lidi, okolnosti, náhodu) a nakonec mi řekne: „já za to nemůžu!“
Podle mě tento problém úzce souvisí právě s ješitností („jak právě já, dokonalost sama bych se mohl zmýlit“ :-D ). Řešení? Opatrně (i když někdy je velmi těžké udržet nervy na uzdě) vyjmenovat všechny fakta a vysvětlit, proč trváte na názoru, že takovéto náhody se nestávají až tak často.
Nemáte představu, o čem mluvím? Vezmu úplně nejtypičtější příklad, kdy se s partnerem dohadujete o jednu věc. Dejme tomu nákup v supermarketu. Víte naprosto jistě, že zavírá v 8 hodin a chcete si pospíšit. Vaše polovička, ale přesto ví naprosto přesně, že zavírají v 9 hodin a máte teda ještě „fůru“ času. Pokud měl pravdu on, je vše bez problémů a ještě na vás vrhá vítězné pohledy. A pokud ne? On za to nemůže. :-D