Magazín pro ženy
Chodíte do práce s lidmi, kteří vás dokáží pořádně naštvat už jen tím, že vůbec promluví? Pondělky jsou pro každého pracujícího člověka nejhorším dnem. Máte před sebou celý pracovní týden a na víkend už jen vzpomínky. Pokračovat ve čtení „Jaké řeči od kolegů v práci vyloženě nesnášíme“
Jsou to sice jen drobnosti, ale když se nasčítávají a přidávají jedna k druhé, určitě by nám postupně začaly vadit. Co naši muži dělají, ať už vědomě, nebo nevědomě a tím nás tak trochu „podvádí“?
Jste v situaci, o které nikdo neví? Mít sex s někým jiným se počítá jako byste podváděly. Ale pak je tu ještě nejasný prostor mezi přátelstvím a nevěrou a šance jsou, že vaše přítelkyně vidí tyhle odstíny šedé více černě a bíle, než vy. Muži nejsou tak naladěni na identifikaci nejednoznačného chování podvádění, jako jsou ženy. Jinými slovy, to považují za naprosto nevinné.
Ať už si stěžují, že jejich přítelkyně je zvyklá nechávat mokré ručníky na podlaze, nebo mluví o svých sexuálních zvycích. Odhalují tak slabiny ve vašem vztahu jiné ženě, a to může být ve skutečnosti intimní akt. Pro vašeho partnera to může být projevem citové vazby, což je často větší hrozbou pro ženy, než sexuální spojení.
Skutečně by ho mohlo zajímat, co je u ní nového, stejně jako u nějakého starého vysokoškolského kamaráda. I tak se dá předpokládat, že listuje obrázky a fantazírujete o své minulosti.
Společensky máme našlápnuto k názoru, že muži se nestarají o emoce a pocity, a vše, co je zajímá, je sex. I když se nevinně podívají na profil své ex, partnerka si nemusí myslet, že by to bylo správné. 5% dotázanýchmužů používá Facebook pro usnadnění při podvádění s milenkou či milencem.
Není to o tom, že potkají sexy cizinku v baru a objednají si navzájem drink. Tohle může být nebezpečné, i když si navzájem kupují drinky spolupracovníci, pokud to dělají před očima všech. Ostatní by to mohli vidět jako velkorysé a milé, ale také by to mohlo být chápáno, jako že má onen muž o někoho zájem, zvláště, pokud kupuje nápoje jenom pro ženy.
Že italská restaurace je tím místem, kam jdete váš přítel a jeho kamarádka pokaždé? Zmrzlinový stánek, kde jste měli první rande? Těmhle místům by se měl vyhýbat, i když právě dohání čas se svým nejlepším přítelem z dětství, který je mimochodem žena.
Pro začátek, můžete být uzpůsobena tak, že má trochu pochyby, ostatně naše kultura příliš neholduje přátelství opačného pohlaví. A s ženskými kamarády speciálně ne! Opravdu muž překročil pomyslnou čáru…
Muži nejsou známí pro jejich vnímavost, což znamená, že takové upozornění na jemné změny v ženském vzhledu by mohlo znamenat, že jí věnujete až příliš mnoho pozornost. Než otevře ústa, měl by se sám sebe zeptat: Je to přiměřené, nedávám jí až mnoho komplimentů? Nebude to vadit mé přítelkyni? Pokud tomu tak není, pochvala je na místě.
Na základní škole, kam jsem nastoupila po absolvování pedagogické fakulty, pracovali ostřílení praktici. Nejmladší měl čtyřicet a nejstarší paní učitelka oslavila padesát šest let. Ten velký věkový rozdíl byl jistě jedním z faktorů, kterému jsem mohla děkovat za jejich mimořádně laskavé a přátelské chování. Byla to malá škola a malý kolektiv. V době, kdy ve třídách povinně visel obraz Gustava Husáka, nás ředitel netrápil politickými školeními a únavnými schůzemi. Povídali jsme si o praktických věcech a všechny začínající problémy žáků se operativně řešily s jejich rodiči. Tato první pozitivní zkušenost mě ovlivnila natolik, že jsem se na další škole snažila vždy chovat k novým kolegům přátelsky a pomáhat jim.
Po sametové revoluci počet žáků ve školách pozvolna ubýval. To mělo za následek snižování počtu tříd a stavu učitelů. Neaprobované kantory školy propouštěly jako první. Alžběta k nám přišla se špatnými zkušenostmi. Musela odejít z předchozího zaměstnání, protože nesplňovala požadavky na vzdělání. Na naší škole dostala místo pod podmínkou, že do dvou let začne studovat vysokou. Posadili ji do našeho kabinetu českého jazyka. Přijala jsem ji vstřícně, jak bylo mým zvykem.
První tři měsíce jsme často vzpomínaly na své bývalé spolužáky a společné známé. Udivovalo mě, jak široký přehled má o jejich životě a s kolika lidmi stále udržuje kontakt.
Mnohé z nich poznala na různých pracovištích. Zajímala se o politický život ve městě, věděla kdo kdy pracoval na různých funkcích a proč byl pro „neschopnost“ vyhozen, nebo proč zkrachoval v podnikání. Věděla, které mé spolužačky se rozvedly, protože jsou lesbičky. Klidně by se mohla uplatnit jako chodící kronika.
Zpočátku mě to bavilo. Dokonce jsem pociťovala zlomyslné zadostiučinění, když se o Ladě, naší třetí kolegyni z kabinetu, vyjádřila jako o dominantní prospěchářce, která ji nutí učit podle zastaralých metod. Sama jsem Ladě zazlívala projevy nesnášenlivosti k žákům a kolegům a měla s ní několik nepříjemných rozhovorů.. Když jednou opět křičela ve třídě tak hlasitě, že to bylo slyšet o dvě poschodí níž. přišla do kabinetu Alžběta a zeptala se:
„ Proč se ta Lada pořád rozčiluje. Děcka se jí bojí. To vedení neslyší?“
„ Zeptej se jí, třeba ti to řekne“, nenapadla mě lepší odpověď.
Kdysi jsem se Lady zeptala, proč se rozčiluje, až celá zčervená. Obořila se na mě:
„ Já se nerozčiluju, to je jen divadlo před těmi ignoranty. Kam bych přišla, kdybych to měla prožívat.“
Věděla jsem, že oponovat jí nemá smysl, schytala bych to taky.
Řekla jsem o své zkušenosti Alžbětě. Pochopila, že kritika Lady bude vítaná:
„Zajímalo by mě, jestli by tady měla výsadní postavení, kdyby její starý nebyl radní.
Stejně jí zahýbá, kde může. Ani se mu nedivím. Všimla sis, že pořád smrdí po zelí?“
Nepatřím k puritánům, kteří by si občas rádi nezdrbli. Ale toto už bylo trochu silné kafe. Začala jsem bystřit. Něco mi řeklo, brzdi, už jí nic neříkej, mohla by to použít proti tobě.
Naštěstí jsem nebyla jediný objekt Alžbětina zájmu. Zakrátko své pole působnosti přenesla do sborovny a každou volnou hodinu rozebírala s některou kolegyní nebo kolegou křivdy, kterých se na ní dopustili právě nepřítomní kolegové. Poté kdy vyslechla spoustu útěšných slov, prozradila několik pikantností na onu černou ovci a s chutí si vyslechla další výživné informace. Čím více posluchačů., tím méně ostychu a diskrétnosti. Alžběta určovala míru nevkusu podle toho, koho snáší a koho nesnáší.
