Když má muž kamarádku, tak to většina žen nese poměrně těžce a v mnoha případech se nevyhnete žárlivým scénám. Ovšem nebývá výjimkou, že i muži žárlí na kamarádky svých žen, je to opravdu pro muže nebezpečí a proč?
Pokračovat ve čtení „Žárlíš na kamarádku?“
Štítek: komunikace
Jak mít krásné manželství
Do manželství se vstupuje s láskou a s tím, že s člověkem, kterého si bereme, budeme v dobrém i ve zlém. Samozřejmě jsou nutné nějaké ústupky, které proto, abychom mohli být šťastni a rozuměli si, musíme udělat. Jak mít krásné manželství a jak v něm být šťastni? Pokračovat ve čtení „Jak mít krásné manželství“
Láska z Facebooku
Znáte to možná sami, že vás Facebook spojil s někým, s kým teď jste, nebo dokonce spolu žijete, či spolu zakládáte rodinu. Facebook je prostě fenomén, který lidi nejen spojuje, ale bohužel také rozděluje a díky kterému spolu lidé mohou být neuvěřitelně blízko a to i tehdy, žijí-li na opačném kontinentu. Pokračovat ve čtení „Láska z Facebooku“
Upadá v dnešní době komunikace mezi lidmi?
Kdybyste šli po ulici a ptali byste se lidí okolo sebe touto otázkou, tak vám převážně budou tvrdit, že ne, ale to jen, protože se v té chvilce nezamyslí, jak to teď běží.
Proč tato otázka?
Komunikace je důležitá pro život. Dokonce mnozí psychologové pomocí komunikace léčí. A přestože si to mnozí lidé – zejména ta mladá generace – neuvědomují, tak komunikace opravdu upadá. Takže je dobré tuto otázku rozebrat, abychom tím něco změnili.
Jak je možné, že komunikace upadá?
Je pravdou, že mnoho za to může vývoj techniky. Protože v dnešní době existují počítače, chytré mobily, tablety a další zařízení, které děti přitahují.
Když porovnáte dobu, kdy jste byli sami dětmi a tu dnešní? Vy jste o přestávce dělali hlouposti, povídali si, házeli po sobě různé věci, dělali si srandu … chodili na chodbu a skákali přes gumu anebo si třeba psali taháky, ale dnešní děti si vytáhnou mobily nebo tablety a připojují se k internetu, aby si do svého zařízení stáhly podklady místo taháku, potom se přihlásí k sociální síti a tam s někým vypisují…
Takže v dnešní společnosti komunikaci nahrazuje vypisování si na sociálních sítí, což není dobře, protože tak se děti nedokážou mezi sebou jinak než přes nějaké zařízení navázat pořádný vztah a také jim chybí to umění povídat si – stává jí se málo mluvné a když se vyjadřují, tak s obtížemi.
Jak takové situaci předejít?
Samozřejmě, že nejlepší by bylo, kdyby žádné takové zařízení neměly, ale to v dnešním světě opravdu nejde a tak je dobré pořídit jim to co nejpozději. A i když jim takovéto zařízení koupíte, tak se snažte s nimi mluvit i vy jako rodiče a rozhodně je tlačit do toho, aby na tom neseděly stále a místo toho vypisování si třeba toho kamaráda pozvaly domů či šly s nimi ven.
Dospělí by dětem měli jít příkladem. Měli by komunikovat doma mezi sebou, s dětmi, měli by si zvát přátele domů, chodit na návštěvy k rodině, scházete se někde venku společně dospělí, děti, například na akcích pořádaných městem, nebo vesnicí…
Mužské plemeno aneb jak porozumět mužům – 2. část
Mužské plemeno aneb jak porozumět mužům – 2. část
Na moje kamarády, KAMARÁDKY a koníčky mi nesahej
Nechci teď mluvit o žárlivosti jako takové (to by vydalo na celý další článek), ale o sobeckosti a sebestřednosti některých mužů v těchto věcech. Teď opravdu nemluvím o většině mužů, ale je o části (těžko říct, jak velké).
Já osobně jsem se s tím setkala u jedné své kamarádky. Ona podřídila celý život svému vysněnému princi. Své kamarády, koníčky a zájmy vyměnila za jeho. A vše dělala s takovou samozřejmostí, že se z toho stal i její život. Mnohem později (dlouho po jejich rozchodu) jsem se dozvěděla, že jejich vztah byl založený na jednostranné lásce (hádejte, ze které strany) a hádky byly na denním pořádku.
Dostávám se ke kompromisům (opět). A ty muži dělají velmi neradi, a pokud nemusí, neudělají je. Jak myslím, to nemusí? Konkrétně v tomto případě je odpověď nasnadě. Pokud si hned ze začátku nestanovíte jasná pravidla (já budu dělat, co se mi líbí a ty taky a najdeme zlatou stření cestu) jste slušně řečeno v háji.
Ať jsou vám jeho svět a lidé okolo sebe víc protivní, nenaděláte nic (starýho psa novým kouskům nenaučíš). A pomlouvat a vytahovat na povrch nedostatky jeho přátel? Pozdě bycha honit! Tím si rovnou vykopete hrob. Opět to souvisí s ješitností. On by se přece neobklopoval žádnou lůzou!
Ještě horší je situace, kdy nepomohl ani kompromis na počátku vztahu a vám je neustále vyčítáno to, s kým se stýkáte, co děláte a že radši chodíte mezi své kamarády, než mezi ty jeho. Chce to trpělivé vysvětlování, ale už je to na hranici snesitelnosti. Tady existují tři varianty: neustálé hádání, rozchod nebo tolik očekávání podřízení a poslušnost. Ale nedej Bože, kdybychom chtěly něco takového my po nich!
Vypadám teď jako zlá saň zaujatá proti opačnému pohlaví, že? Není to ale pravda, jen jsem vyzdvihla do očí bijící skutečnosti (a určitě zdaleka ne všechny). Já mám mnoho kamarádů a s některými vycházím líp, než s holkami. Oni mají totiž i spoustu skvělých vlastností. Jsou dobří společníci a „vrby“, neřeší „žabomyší“ války
Mužské plemeno aneb jak porozumět mužům – 1. část
Mužské plemeno aneb jak porozumět mužům – 1. část
Samozřejmě, nemůžu házet všechny do jednoho pytle a také výjimka potvrzuje pravidlo, ale přece jen si myslím, že určité stejné povahové rysy shledáme na většině pánů tvorstva. Které mám na mysli?
V prvé řadě ješitnost
V tom mi dá jistě mnoho žen za pravdu. Já osobně jsem ještě nepotkala muže (kluka, chlapa), který by nebyl alespoň trochu ješitný. Ano, i my ženy máme rády, když se nám něco povede a někdo nás pochválí, ale víme, že prvně musí být zásluha a potom až pochvala.
Muž potřebuje být chválen neustále. A když neexistuje k pochvale žádný pádný důvod? Nevadí, my ženy jsme kreativní a určitě něco vymyslíme. Například výběr televizního programu (na fotbal se přeci těšíme celý týden :-D ). A když nevymyslíme, žádný problém, náš miláček nám jistě vysvětlí, že vše co dělá, dělá jen kvůli nám. Co na tom, že měl nakoupit suroviny na večeři a zapomněl na to? „Přeci se pořád snažíš zhubnout, tak na co si stěžuješ, je to pro tvoje dobro.“ :-D
Na druhou stranu velmi těžce snášejí situace, kdy udělají doopravdy to, co se po nich žádá a pochvaly se jim nedostane. To už nemá moc co dělat s ješitností, ale se ztrátou motivace.
Příště si vaše drahá polovička, řekne: „proč bych to dělal, stejně to minule k ničemu nebylo!“ Takže na to taky pozor! Jemně (pokud nechcete okamžitě vyvolat hádku) upozorňovat na chyby a nedostatky a co nejvíce mluvit o přednostech. Tím mužské ego namasírujete nejvíce ;-). Ale jak už jsem řekla, chválit jen, pokud si to zaslouží!
Já mám pravdu vždycky a to i v případě, že ji nemám
Také máte občas ten pocit, nebo jsem jen já taková nešťastnice? Já mám zkušenost takovou, můj drahý nikdy chybu nepřizná, i když bije do očí. Vymlouvá se na vše možné (lidi, okolnosti, náhodu) a nakonec mi řekne: „já za to nemůžu!“
Podle mě tento problém úzce souvisí právě s ješitností („jak právě já, dokonalost sama bych se mohl zmýlit“ :-D ). Řešení? Opatrně (i když někdy je velmi těžké udržet nervy na uzdě) vyjmenovat všechny fakta a vysvětlit, proč trváte na názoru, že takovéto náhody se nestávají až tak často.
Nemáte představu, o čem mluvím? Vezmu úplně nejtypičtější příklad, kdy se s partnerem dohadujete o jednu věc. Dejme tomu nákup v supermarketu. Víte naprosto jistě, že zavírá v 8 hodin a chcete si pospíšit. Vaše polovička, ale přesto ví naprosto přesně, že zavírají v 9 hodin a máte teda ještě „fůru“ času. Pokud měl pravdu on, je vše bez problémů a ještě na vás vrhá vítězné pohledy. A pokud ne? On za to nemůže. :-D