Manželství je krásné. Proč však tento názor spousta mladých lidí nesdílí? Proč je tak málo svateb, ve kterých si své „Ano“ řeknou mladí lidé pod třicet let? Považují manželství za Boží dar nebo za zvyk svých rodičů a prarodičů?
Cílem dnešních mladých lidí je užívat si života naplno. Dokončit vzdělání, odcestovat. Jen málo jich však nezapomíná na svou druhou polovinu. Někoho si najít a šťastně se zamilovat. Vzít se a žít ve společné domácnosti. To je krásné ne? Pokračovat ve čtení „Máme se rádi, ale brát se nechceme“
Chodíte spolu a stěhujete se k sobě? Nemusí to pro vás být tak dobré, jak si myslíte.
Na druhý den jsem přišla domů vystresovaná a můj manžel mi nabídnul, že mi namasíruje hlavu a ramena. Jaké blaho! Nejen, že je to dobrý pocit na moje napjaté svaly, ale jak mne masíroval, cítila jsem, jak se celý můj systém uklidnit.
Vím, že si myslíte, že můj manžel mě miluje a je tu pro mě. Takže tato masáž nebyla jenom obyčejnou fyzickou masáží ramen, ale také emocionálně terapeutická. Byl v tom také další bonus: Pojistka proti zdravotnímu dopadu ze stresu. Velkou novinkou: páry, které spolu žijí, nemohou získat tytéž výhody.
Z mnoha zkušeností vím, že dobré manželství je pro vás lepší, než být spokojeně sama. Je dobře zdokumentováno, že manželské páry získávají významné zdravotní, ekonomické a další výhody kvalit života. Pokud jenom ,,žijete společně“, váš mozek ví, že to není totéž, jako být ženatý (vdaná). Pomocí funkční magnetické rezonance vědci zjistili, že lidé mají sníženou reakci na stres, když drží ruku manželského partnera. Ale když držíte jenom ruku svého partnera, se kterým žijete, reakce na stres je podstatně vyšší. Proč? Vzhledem k tomu, že mozek nemůže relaxovat.
Jedním z nejdůležitějších aspektů dobrého vztahu je, že se cítíte v bezpečí se svým partnerem, že si myslíte, že váš partner kryje vaše záda a je tu opravdu pro vás. Vdát se znamená nejvyšší úroveň závazku. To vyjadřuje vše za vás oba, kteří jste ochotni řešit všechno spolu – váš obývací prostor, váš majetek, váš emocionální zranitelnost, vaše zdraví a celkovou pohodu.
Neexistuje žádný jiný vztah, ve kterém se zavazujete být spolu nejen několik let, ale desetiletí a ve kterém se zavazujete zůstat i v dobách náročných. Když se oženíte (vdáte), jste v tom z dlouhodobého hlediska.
Výzkum nyní ukazuje, že když dostanete tuto úroveň závazku, dostane se to do vašeho mozku a budete více relaxovat. Má to pro vás opravdu emocionální ,,výdech“ v kontextu s manželstvím, a to způsobem, který nemůžete ve vztahu s partnerem, se kterým pouze žijete, nemůžete pochopit. Váš mozek ví, kde je rozdíl mezi tím, když jste vdaná a když ne a pokud nejste, nemůžete se úplně uvolnit.
Pokud uvažujete o sestěhování, je zde pár věcí, které byste měli vědět. Nedostanete výhody, které jsou v manželství, takže je neočekávejte. Partner, se kterým žijete, vám nebude tak oddaný a odhodlaný jak byste očekávali od manžela nebo manželky. Nebuďte překvapení, pokud je základem pocit nejistoty.
Zeptejte se sami sebe: Proč se snažíme neustále jenom bydlet spolu a vyhýbáme se manželství? Sáhněte si do svědomí a odhalte skutečné důvody. Většina párů, které spolu žijí, to dělají z nesprávných důvodů: jak ušetřit peníze na nájem, jako test pro manželství (pokud to dobře půjde, pak se domnívám, že si tuhle osobu vezmu), nebo zabránit hlubším závazkům.
Pokud jste v pokušení spokojit se pouze s životem, kdy s partnerem pouze žijete v jedné domácnosti bez jakýchkoliv závazků, možná byste měli udělat krok zpět a dát si vyšší cíle. Cíl pro někoho, s kým je myšlenka sdílet zbytek svého života více žádoucí a vzrušující. Cíl pro někoho, jehož konečným cílem je také manželství a ani jeden z vás se nespokojí s ničím podřadnějším. Zkuste jednat společně a dostanete balíček, který za to opravdu stojí: láska, oddanost, odhodlání a šťastný společný život – na celý život!
Jsou manželé, kteří žijí společně s rodiči jednoho z manželů. Některé tyto soužití probíhají naprosto v pohodě a klidu, společně dobře vycházejí, navzájem si pomáhají, rozdělují si náklady na domov a podobně, ale jsou i rodiny, kde toto soužití nefunguje a jeden z důvodů může být, že se o společný život manželů začne tchýně či tchán až moc zajímat.
Jak to vypadá, když je tchýně zbytečně hodně aktivní?
Autor obrázku: IndyDina with Mr. Wonderful
To je tak, když tchýni vidíte pomalu častěji, než svého manžela či manželku. Pak nastává ten problém. Tchýně je ve vašem bytě pořád a chce jistým způsobem ovlivnit celý chod vaší domácnosti. Říká vám, co a jak máte dělat, kde a proč máte jít a podobně. A přestože to tchýně vůbec nemyslí zle, ale chce vám pomoct, vy to tak nevnímáte, protože to, že jí máte neustále za zády, vám po nějakém čase začne překážet.
Jak se s tímto problémem vypořádat?
Nejprve je důležité, aby si manželé promluvili o tom společně a po následném rozhovoru si společně promluvili i s tchýní a vysvětlili jí, že si sice její pomoci váží, ale že to mnohdy přehání a tak by mohla ubrat. Je sice taky riziko, že i když to slušně vysvětlíte, tak tchýně se může urazit, ale ve většině případů, když to chtějí oba manželé, tak se tchýně po takovém rozhovoru trochu stáhne, aby nepřekážela.
Co, když jeden z manželů stojí na straně tchýně?
Je pravdou, že téměř vždy si dcera či syn této tchýně stojí za svou maminkou a cení si toho, co pro ně dělá a tak si myslí, že říct jí, aby toho nechala, je skoro jako trestný čin. Ukážete jí, že její pomocí „opovrhujete“, takže bude lepší, když vám maminka pomůže, aspoň vy sami nemáte tolik práce a máte více času na sebe – i když opak může být pravdou.
Tchýně může chtít s vámi trávit i váš volný čas (obzvlášť, jestli jde o vdovu, protože ta nikoho jiného nemá a tak je šťastná za každou chvilku s vámi). A pak často dochází k rozepři manželů, protože jeden stojí za svojí maminkou, ale druhý si myslí, že pomoc maminky je přehnaná a že by se s tím něco mělo dělat. Mnozí by tomu nevěřili, ale takovéto manželství, které mají tchýni do trojky, tak se kvůli tomuto velmi často rozvádí.
Jak tomu zabránit?
Je jasné, že úplně zabránit tomu nejde, ale záleží na povaze člověka. Nejen, že by manželé měli být na jedné straně a měli by se vzájemně podporovat a to i v případě, když jde o maminku jednoho z nich, ale také je důležité na postoji dané tchýně. Pokud je to normální žena, tak by si sama měla uvědomit, do jaké míry může do toho manželství zasahovat. A když už dojde do takové situace, že se manželé kvůli ní hádají nebo dokonce hrozí rozvod, tak by se měla zachovat rozumně a trochu zvolnit, protože takovým chováním může ublížit oběma manželům.
Jsou manželství, která se rozpadnou po prvním roce a jsou taková, co vydří až do konce života. Proč to tak je? Možná, protože se lidé vezmou mladí a unáhleně. Když se někdo zná jen rok a uzavře manželství – může to vyjít, ale také nemusí. Přece jenom se po tom roce neukáže každá stránka té drahé polovičky. Ale třeba může být to manželství o to zajímavější.
Když se dva lidé znají dlouho, stále se milují, tak každý počítá s tím, že se vezmou. I když v dnešní době, se lidé berou později. A podle mého názoru je to lepší. Za dobu, kdy jsou jenom příteli, si toho hodně projdou a pak jsou připraveni na všechno. A mohou si pořádně užívat. Neříkám, že jak přijde manželství, tak přijde hned nuda. To určitě ne, ale každý má s manželstvím spojené i společnou domácnost, což přináší další povinnosti a starosti.
Ale když už dojde na ten krásný den, tak je to rozhodnutí obou. A počítá se s tím, že ví, do čeho jdou a že jsou s tím smíření. A těší se na dny, které stráví jako rodina, když jsou jen dva.
Autor obrázku: Montse PB
Nejhorší je, když se dva lidé musejí vzít, jen protože spolu zplodili dítě, přestože jejich sympatie už opadly. Na jednu stranu je dobré, že dítě bude mít oba rodiče a je krásné, jak se oba snaží. Ale na tu druhou, to přece nemůže nikdy stoprocentně klapat, když jeden druhého nemiluje. A zvlášť, pokud mají rozdílné názory. (hlavně co se výchovy dítěte týče) Také, když k sobě nechovají žádné velké city, tak nestranný člověk může předpokládat brzkou nevěru a rozpad tohoto manželství, což může být pro dítě ještě horší.
Ale od toho negativního pryč. Manželství je přece krásná věc. Je to úžasný pocit, když jste v práci, vracíte se domů a víte, že vás doma bude čekat vaše drahá polovička. Ten pocit, když jste nešťastný a máte osobu, o kterou se můžete kdykoliv opřít. Je to osoba, které můžete říct všechno a která vás za všech okolností podrží.
Věrka, 56 let:
„Se svým manželem jsem od 18 let. Znali jsme se dva měsíce a hned jsme se vzali, což bylo na tu dobu neobvyklé. Ale my jsme věděli, že patříme k sobě. (usmívá se) Párkrát bylo velmi těžké vydržet to s ním. (směje se) Ale když se navzájem chápete a každý udělá nějaký kompromis, aby ten druhý byl spokojený, tak je ten vztah pohádka. My jsme si s manželem prošli mnoha životními situacemi. Byly doby, kdy jsme neměli peníze ani na jídlo a doma čtyři hladové krky. Ale všechno jsme společně zvládli. Jsem vděčná za svého muže a už s ním zůstanu. (směje se)“
Pravým opakem bylo manželství pana Honzy.
Honza, 32 let:
„Já jsem svou manželku potkal na akci. A po roce chození jsem jí požádal o ruku. Nejprve to bylo krásné, ale pak se ukázalo, že manželka není tak bezchybná, jak jsem si jí představoval. Ale já jsem z rodiny, kde se rozvod neuznává. A tak jsem se snažil to jakkoliv dát dohromady. Dokonce jsme navštívili i manželskou poradnu. A vypadalo to i slibně, ale když jsem svou ženu načapal v posteli s jiným chlapem, už jsem dál neměl chuť držet tohle manželství a podal jsem rozvod. Takže moje manželství trvalo jen dva roky. A vyléčilo mě to.“
No, ne každé manželství má šťastný konec, ale záleží to zejména na tom, jak strašně moc ten člověk pro vás znamená, jak moc ho máte rádi a co jste schopni pro to manželství udělat. Pokud je snaha jen z jedné strany (tak jako to bylo u pana Honzy) tak je to téměř nemožné. Zdalipak se má vzájemný vztah nějak zlepšit nebo změnit, musí chtít oba. A oba by s tím měli něco dělat hned od začátku.
Petra, 19 let:
Autor obrázku: Eric Fleming
„Já jsem se svým přítelem od patnácti let. Jo každý si říká, že ta mladá láska rychle začne, rychle skončí, ale my jsme stále spolu spokojení. No, ale abych se dostala k věci. My dva si sice rozumíme a máme pohádkový vztah, ale fakt jsme neplánovali se vzít. Jenomže stalo se, co jsme nechtěli. Já jsem otěhotněla. A oba jsme chtěli, ať naše dítě přijde do úplné rodiny, tak jsme udělali malou svatbu. Bylo mi čerstvých osmnáct, všichni kolem mě, mnou za to opovrhovali. Ale já jsem to se svým přítelem zvládla. Je mi devatenáct, mám roční dítě, studium mám na doma a chodím každé čtvrtletí na přezkoušení a taky to zvládám. Přítel vydělává, já se starám o dítě. Žijeme z ruky do pusy, ale žijeme si krásně, protože jsme šťastní, že jsme spolu a že máme takovou krásnou holčičku.“
Petra je případ, který se nestává tak často, ale o to je kouzelnější. Je krásné, jak se k tomu dva mladí lidé postavili a jak to zvládají. Tady jde vidět, co všechno zmůže láska.
Co je vlastně manželství? A proč na něm tolik lpíme? Proč když se Vás někdo zeptá: Jak dlouho jste s partnerem a vy odpovíte: Několik let, se Vás všichni zeptají: A není to už na svatbu? Tohle jsou všechno otázky, které si kladu jak já, tak asi i spousty párů, kteří nejsou svoji.
Nevím, jestli když Vás partner požádá o ruku a vezmete se, jestli se něco změní… Je to přeci jen kus papíru, který z Vás dělá manžele, jinak se v podstatě nic nemění. Jste vlastně pořád pár ve vztahu, jen s papírem v ruce.
Nepochopila jsem dosud tuto podstatu, i když v hlouby své duše toužím po tom a čekám, kdy mě partner požádá o ruku a udělá mě svojí ženou. Ale proč? Proč po tom každá žena pořád tak touží? Sama nevím, asi to máme někde v hlouby duše zafixované, že to tak má být.
Spousty lidí říká, že je to stvrzení Vaší lásky. Nevím, jak jinak to definovat, protože v realistickém životě se opravdu před svatbou a po svatbě nic nezmění. No ale pořád tuto skutečnost vyžadujeme. Nechci tady zavrhovat manželství, to v žádném případě, ale pořád si kladu otázku, jestli je to vůbec nutné. Dnes je spousta párů, které žijí jak se říká „jen tak na hromádce“ a ptám se proč? Není to z toho důvodu, že by se nechtěli vzít, ale spíše z toho důvodu, že spousta mladých páru na to nemají finance? V dnešní době uspořádat svatbu není žádná procházka růžovým sadem.
Autor obrázku: Paul Williams
Sama jsem toho názoru, že malá svatba s okruhem opravdu nejbližší přátel a známých naprosto stačí. Na co dělat velkou, noblesní svatbu? Myslím si, že manželství je velmi krásná věc, už jen to, že Vás partner požádá o ruku, pak samotná svatba a poté společný manželský život… Budete nosit partnerovo příjmení, mít spolu děti a vlastně vše poté v životě budete mít společné.
Jsou lidé, kteří se manželství bojí – podle mě víc muži, než ženy. Ne každý se rád žene do chomoutu. Ano, je pravda, pokud spolu jen žijete a nejste svoji, je velmi jednoduché partnera opustit, pokud vám to už nadále neklape, nebo si najdete někoho jiného. Ale pokud jste už svoji, je to větší problém – musí nastat rozvod, který může být hodně dlouhý a stresující, poté majetkové vyrovnání, péče o dítě atd. Tak nevím co je potom jednodušší.
Každopádně manželství je svaté, je to opravdovou spojení dvou duší do svazku manželského a člověk to potom cítí trochu jinak, když je vdaný nebo ženatý. Změní se to v tom, že vám podvědomí říká: A teď je můj nebo je moje, ale ve skutečnosti to tak nemusí být. Partner od vás může odejít stejně tak rychle v manželství, jako i když svoji nejste.
Je to velmi složité, ale vím, že každá z nás jednou chce být žena svého muže. Svatba je velice krásná a jen naše, tak chceme, abychom si ji užili na plné čáře. U některých je jedna svatba a dost, ale jsou i lidé, kteří se vezmou, rozvedou pak zase někoho potkají a opět se vezmou a svatbu neberou až tak vážně.
Vlastně nikdy v životě nevíme, jak si s námi osud pohraje a co nás v životě čeká. Nikdo nemáme život nalajnovaný podle nějakého návodu, ale vytváříme si ho my sami, a tak jak si ho budeme utvářet, takový náš život bude.
