První láska
Určitě všichni z nás někdy měli svoji první lásku, ať už ve školce nebo ve škole.
Já osobně jsem vztahům nikdy nedávala význam. Už ve školce jsem se s klukama spíše bavila a dělala lumpárny místo vtahu a chození za ručičky. Tohle mi vydrželo tak to deváté třídy. Nikdy jsem netoužila po nějakém vztahu s klukem.
Ráda jsem poslouchala historky od spolužaček, ale nikdy jsem nijak zvlášť netoužila po vztahu. Možná to bylo i tím, že jsem se až do té doby do žádného nezamilovala. A pak se to stalo. Kamarádka mě seznámila se svým příbuzným moc pěkný kluk asi o tři roky starší než já a mohu opravdu říci, že z mé strany to byla láska na první pohled. Nikdy jsem nic takového necítila, jako jsem cítila k němu od prvního okamžiku kdy, jsem ho spatřila.
Od té doby co jsme se poznali, podnikali jsme spousty akcí a večírků, ale nikdy jsem se mu neodvážila říct, co k němu cítím. Byl milý, opětoval moji náklonnost hezkými slovy a chováním, ale podle mě z jeho strany to nikdy nebyla láska. Jezdil často jen tak se projí a pokecat, doprovázel mne domů, hodně jsme si o sobě řekli, užili jsme si spolu také spousty legrace, ale nebylo to pořád ono.
Pak nastalo období, kdy jsem se rozhodla že mu to musím říci, než mi do toho vleze nějaká jiná. Ale neměla jsem odvahu říci to osobně a jelikož jsme si hodně psali rozhodla jsem se to napsat do sms, no popravdě, co by jste čekali od 16leté puberťačky. Napsala jsem mu tedy sms že k němu cítím něco víc než jen kamarádství a byla bych ráda, kdyby z toho mezi námi mohlo být něco víc. Na to on mi odepsal že mě má taky moc rád ale, že bude lepší, když zůstaneme kamarádi. Tahle věta a vůbec celá sms mi vrazila kudlu do zad.
Poprvé ve svém životě jsem cítila, že je něco špatně a že pokud někoho milujete z celého srdce a on vaši lásku neopětuje, je to obrovská bolest. Dnes už na to postupem času koukám jinýma očima, když si to zpětně přehrávám říkám si byla jsi to ale blbka, kdybys mu to řekla do očí mohlo to být lepší.
No nakonec to dopadlo tak, že i přes veškeré mé snažení aby se situace mezi námi zlepšila mi ho přebrala holka od které bych to nejméně čekala. Další rána přímo do srdce. Samozřejmě kamarádství nebylo nikdy obnoveno, jsou prostě věci, na které se nedá zapomenout a které se nadají za určitých okolností odpustit. S touto zradou a zlomeným srdcem jsem se vyrovnávala hodně dlouho.
Vím, spousty žen možná i mužů si takovou nebo ještě horší situací někdy prošlo, určitě nejsem zdaleka jediná, která trpěla neopětovanou lásku. Láska je cit, který se nedá popsat ani vysvětlit ani nijak dokázat buď prostě přijde nebo nepřijde a může být jednostranná nebo oboustranná.
Nikdy nemůžeme vědět, jak to dopadne, láska si nevybírá možnosti, prostě buď je, nebo není, tak to je, bylo a bude. První láska je, něco na co nikdy nezapomenete a na co budete vždy vzpomínat, ať už v dobrém, nebo ve zlém. Tento okamžik nikdy z mysli nevymažete stejně jako první svatbu nebo první dítě, první polibek, první sex. Tak to má být, ať už je dobré nebo špatné.