Partner má nebezpečné koníčky, no a co?

Když vyraší první nové lístky, jaro je tady a všichni jakoby ožili. Lesy, louky jsou plné lidí na procházkách, děti vřískají na hřištích a po koutku potutelně pozorují spokojenou maminku, že konečně může sedět s kamarádkou na lavičce a povídat a ony tedy snáze uniknou jejich pozornosti, kluci vyjeli na kolech, vodaři odemkli vodu, slézat skály už taky půjde, motorkáři oprášili své stroje a vyjeli na první projížďky…

Všichni máme nějaký koníček, někdo aktivní, jiný pasivní. Jak jste se dostali ke svému koníčku vy? Díky rodičům, kamarádům, spolužákům, nebo snad nějakému svému vzoru?

Pokud to nejsou rodiče, rodina, často to bývají spolužáci ze střední, kamarádi z intru, ale taky přítel, přítelkyně. Pokud je záliba rodinná záležitost, budete o ní jistě vědět od útlého dětství. Co ale dělat, když se o koníčku vašeho kamaráda, nebo přítele dozvíte až časem, za několik měsíců, kdy si myslíte, že už o něm všechno víte?

My mluvíme o koníčku životu nebezpečném! Takže nejdřív asi budete vystrašení, překvapení, zaskočení, budete pátrat, zjišťovat věci kolem bezpečnosti… ale nakonec asi stejně neodoláte a necháte se zlákat k vyzkoušení něčeho, co neznáte, z čeho máte respekt.

Pokud vám bude příjemně, krásně, „ruka je v rukávu“ a nová „oběť“ je tady! Pokud ne, asi budete příteli, kamarádovi rozmlouvat další počínání, s kamarádem zálibu dělat nebudete, ale jak tohle vyřešit s přítelem? Přece nechcete, aby se mu něco stalo?! Může to dojít až k rozchodu… anebo připravíte svého milovaného o jeho milované… i když bude mít přece na oplátku vás! Hmm, je to dilema.

A teď máme nebezpečného koníčka i my!

Zůstaňme u první varianty. Koníček přítele, kamaráda se vám zamlouvá, pořídíte si tedy ne zrovna levnou výbavu, ale bez ní to nejde. Nemůžete donekonečna používat výbavu jeho maminky, případné tchýně! Chcete mít své, originální, vás prezentující ale hlavně vám na míru sednoucí, tedy bezpečné.

Jenže jak tohle oznámíte doma? Rodiče se o vás bojí i tak, když si myslí, že se vám nemůže při běžném chodu života nic stát, natož tak, až jim oznámíte, s kým jste se to dali do spolku. A jak zareagují na kamaráda, přítele? Nebudou ho zato nesnášet? Brát a vidět jej jako zdroj nebezpečí, toho, kdo vás přivedl na riskantní cestu?

V každém případě, nebude to snadné, ale ze své zkušenosti vím, že se to dá všechno zvládnout, naučit, přežít a hlavně užít! A mé milé mámě jsem tenkrát řekla, že pokud u toho zemřu, zemřu šťastná.

Nesuďme lidi podle toho, jaký koníček mají, co dělají, suďme je podle toho, jak ten nebezpečný koníček dělají. Jestli s ohledem na okolí a samozřejmě na svůj život, nebo arogantně a sobecky vůči všem!

Hýčkejte si své koníčky a dopřejte všem užívat si ty jejich lásky, ať už živé, hmotné, či nehmotné.

A co vy? Máte mezi známými nebo přímo vy samy nebezpečné koníčky? Jak je zvládáte a co na to vaše okolí?