Manželství je krásné. Proč však tento názor spousta mladých lidí nesdílí? Proč je tak málo svateb, ve kterých si své „Ano“ řeknou mladí lidé pod třicet let? Považují manželství za Boží dar nebo za zvyk svých rodičů a prarodičů?
Cílem dnešních mladých lidí je užívat si života naplno. Dokončit vzdělání, odcestovat. Jen málo jich však nezapomíná na svou druhou polovinu. Někoho si najít a šťastně se zamilovat. Vzít se a žít ve společné domácnosti. To je krásné ne? Pokračovat ve čtení „Máme se rádi, ale brát se nechceme“
Chodíte spolu a stěhujete se k sobě? Nemusí to pro vás být tak dobré, jak si myslíte.
Na druhý den jsem přišla domů vystresovaná a můj manžel mi nabídnul, že mi namasíruje hlavu a ramena. Jaké blaho! Nejen, že je to dobrý pocit na moje napjaté svaly, ale jak mne masíroval, cítila jsem, jak se celý můj systém uklidnit.
Vím, že si myslíte, že můj manžel mě miluje a je tu pro mě. Takže tato masáž nebyla jenom obyčejnou fyzickou masáží ramen, ale také emocionálně terapeutická. Byl v tom také další bonus: Pojistka proti zdravotnímu dopadu ze stresu. Velkou novinkou: páry, které spolu žijí, nemohou získat tytéž výhody.
Z mnoha zkušeností vím, že dobré manželství je pro vás lepší, než být spokojeně sama. Je dobře zdokumentováno, že manželské páry získávají významné zdravotní, ekonomické a další výhody kvalit života. Pokud jenom ,,žijete společně“, váš mozek ví, že to není totéž, jako být ženatý (vdaná). Pomocí funkční magnetické rezonance vědci zjistili, že lidé mají sníženou reakci na stres, když drží ruku manželského partnera. Ale když držíte jenom ruku svého partnera, se kterým žijete, reakce na stres je podstatně vyšší. Proč? Vzhledem k tomu, že mozek nemůže relaxovat.
Jedním z nejdůležitějších aspektů dobrého vztahu je, že se cítíte v bezpečí se svým partnerem, že si myslíte, že váš partner kryje vaše záda a je tu opravdu pro vás. Vdát se znamená nejvyšší úroveň závazku. To vyjadřuje vše za vás oba, kteří jste ochotni řešit všechno spolu – váš obývací prostor, váš majetek, váš emocionální zranitelnost, vaše zdraví a celkovou pohodu.
Neexistuje žádný jiný vztah, ve kterém se zavazujete být spolu nejen několik let, ale desetiletí a ve kterém se zavazujete zůstat i v dobách náročných. Když se oženíte (vdáte), jste v tom z dlouhodobého hlediska.
Výzkum nyní ukazuje, že když dostanete tuto úroveň závazku, dostane se to do vašeho mozku a budete více relaxovat. Má to pro vás opravdu emocionální ,,výdech“ v kontextu s manželstvím, a to způsobem, který nemůžete ve vztahu s partnerem, se kterým pouze žijete, nemůžete pochopit. Váš mozek ví, kde je rozdíl mezi tím, když jste vdaná a když ne a pokud nejste, nemůžete se úplně uvolnit.
Pokud uvažujete o sestěhování, je zde pár věcí, které byste měli vědět. Nedostanete výhody, které jsou v manželství, takže je neočekávejte. Partner, se kterým žijete, vám nebude tak oddaný a odhodlaný jak byste očekávali od manžela nebo manželky. Nebuďte překvapení, pokud je základem pocit nejistoty.
Zeptejte se sami sebe: Proč se snažíme neustále jenom bydlet spolu a vyhýbáme se manželství? Sáhněte si do svědomí a odhalte skutečné důvody. Většina párů, které spolu žijí, to dělají z nesprávných důvodů: jak ušetřit peníze na nájem, jako test pro manželství (pokud to dobře půjde, pak se domnívám, že si tuhle osobu vezmu), nebo zabránit hlubším závazkům.
Pokud jste v pokušení spokojit se pouze s životem, kdy s partnerem pouze žijete v jedné domácnosti bez jakýchkoliv závazků, možná byste měli udělat krok zpět a dát si vyšší cíle. Cíl pro někoho, s kým je myšlenka sdílet zbytek svého života více žádoucí a vzrušující. Cíl pro někoho, jehož konečným cílem je také manželství a ani jeden z vás se nespokojí s ničím podřadnějším. Zkuste jednat společně a dostanete balíček, který za to opravdu stojí: láska, oddanost, odhodlání a šťastný společný život – na celý život!
Co je vlastně manželství? A proč na něm tolik lpíme? Proč když se Vás někdo zeptá: Jak dlouho jste s partnerem a vy odpovíte: Několik let, se Vás všichni zeptají: A není to už na svatbu? Tohle jsou všechno otázky, které si kladu jak já, tak asi i spousty párů, kteří nejsou svoji.
Nevím, jestli když Vás partner požádá o ruku a vezmete se, jestli se něco změní… Je to přeci jen kus papíru, který z Vás dělá manžele, jinak se v podstatě nic nemění. Jste vlastně pořád pár ve vztahu, jen s papírem v ruce.
Nepochopila jsem dosud tuto podstatu, i když v hlouby své duše toužím po tom a čekám, kdy mě partner požádá o ruku a udělá mě svojí ženou. Ale proč? Proč po tom každá žena pořád tak touží? Sama nevím, asi to máme někde v hlouby duše zafixované, že to tak má být.
Spousty lidí říká, že je to stvrzení Vaší lásky. Nevím, jak jinak to definovat, protože v realistickém životě se opravdu před svatbou a po svatbě nic nezmění. No ale pořád tuto skutečnost vyžadujeme. Nechci tady zavrhovat manželství, to v žádném případě, ale pořád si kladu otázku, jestli je to vůbec nutné. Dnes je spousta párů, které žijí jak se říká „jen tak na hromádce“ a ptám se proč? Není to z toho důvodu, že by se nechtěli vzít, ale spíše z toho důvodu, že spousta mladých páru na to nemají finance? V dnešní době uspořádat svatbu není žádná procházka růžovým sadem.
Autor obrázku: Paul Williams
Sama jsem toho názoru, že malá svatba s okruhem opravdu nejbližší přátel a známých naprosto stačí. Na co dělat velkou, noblesní svatbu? Myslím si, že manželství je velmi krásná věc, už jen to, že Vás partner požádá o ruku, pak samotná svatba a poté společný manželský život… Budete nosit partnerovo příjmení, mít spolu děti a vlastně vše poté v životě budete mít společné.
Jsou lidé, kteří se manželství bojí – podle mě víc muži, než ženy. Ne každý se rád žene do chomoutu. Ano, je pravda, pokud spolu jen žijete a nejste svoji, je velmi jednoduché partnera opustit, pokud vám to už nadále neklape, nebo si najdete někoho jiného. Ale pokud jste už svoji, je to větší problém – musí nastat rozvod, který může být hodně dlouhý a stresující, poté majetkové vyrovnání, péče o dítě atd. Tak nevím co je potom jednodušší.
Každopádně manželství je svaté, je to opravdovou spojení dvou duší do svazku manželského a člověk to potom cítí trochu jinak, když je vdaný nebo ženatý. Změní se to v tom, že vám podvědomí říká: A teď je můj nebo je moje, ale ve skutečnosti to tak nemusí být. Partner od vás může odejít stejně tak rychle v manželství, jako i když svoji nejste.
Je to velmi složité, ale vím, že každá z nás jednou chce být žena svého muže. Svatba je velice krásná a jen naše, tak chceme, abychom si ji užili na plné čáře. U některých je jedna svatba a dost, ale jsou i lidé, kteří se vezmou, rozvedou pak zase někoho potkají a opět se vezmou a svatbu neberou až tak vážně.
Vlastně nikdy v životě nevíme, jak si s námi osud pohraje a co nás v životě čeká. Nikdo nemáme život nalajnovaný podle nějakého návodu, ale vytváříme si ho my sami, a tak jak si ho budeme utvářet, takový náš život bude.
