Mějme se rádi

To, jak se chováme ke svému okolí a jak zacházíme s jinými lidmi, také ovlivňuje vztah k sobě samému. Je rozdíl, zda se člověk má či nemá rád a mnohdy to lze na první pohled rozeznat. A je velice důležité, aby se lidé naučili mít rádi sami sebe.

DayronV / Pixabay

Jaký rozdíl je mezi člověkem, který se má a který se nemá rád?

Na to lze odpovědět jedním slovem – rozdíl je obrovský. Lidé, kteří mají rádi sami sebe, mají také rádi své okolí. Většinou jde o velmi otevřené lidi, kteří jsou milí, přátelští a snaží se vyhnout všem konfliktům. Naopak lidé, kteří se nemají rádi, tak se mohou projevovat více směry. Jednak tím, že jsou uzavření sami v sobě, nepotřebují nikoho jiného, vystačí si sami, takže často ani nekomunikují. Pak jsou takoví, kteří někdy mohou působit i příjemným dojmem, ale jsou to lidé zákeřní, kteří na druhé plánují různé křivosti a pomsty a podobné věci. Proto je důležité, abychom se naučili mít rádi sami sebe, protože když tomu tak nebude, tak ve světě bude čím dál více zlých lidí.

Proč se lidé nemají rádi?

Prvním krokem je uvědomit si, proč se člověk sám nemá rád. Mnohdy je to bohužel dáno výchovou, pokud jsou rodiče na dítě příliš přísní, někteří dokonce i bezcitní a stále své citlivé dítě něčím ponižují a shazují, tak si to daná osoba zafixuje a asi těžko se naučí mít se rád, když všichni okolo něj na něj nadávají.

Někdy je to také tím, že má člověk vysoké cíle a není schopen jich dosáhnout, pak často padá do depresí a všechno vyčítá sám sobě. Další příčinou proč se lidé nemají rádi – je, když se něco vážného stane, jako je úmrtí v rodině a podobně, a ta osoba to vidí jako svou vinu. Ve zcela výjimečných situací za to mohou různé poruchy, které často bývají psychického rázu.

Měj se rád!

Někdo, kdo celý život poslouchal, jak je neschopný a hrozný se ze dne na den neotočí a nezačne se mít rád, ale měl by mít aspoň zájem se svým sebevědomím něco dělat. Prostě, když mě nepochválí nikdo jiný, tak se budu muset pochválit sám. Dělat radost sám sobě, třeba jen maličkostmi. Například, když mám chuť na bábovku, udělám si radost a bábovku si upeču. Pak třeba si řeknu, že vyklidím skříň. Pustím se do toho s odhodláním, a když to udělám tak si můžu říct, že jsem to zvládl/a, že jsem šikovný/á a podobně. Čím se začnete mít rádi, začnete chválit sám sebe, tak uvidíte, že se to projeví ve vašem okolí a pak v něm dostanete velkou podporu, která vás bude posouvat stále dál. Pravdou je, že si také musíme hlídat tu svou míru, abychom se neměli rádi až přespříliš.

Mít někoho rád znamená, že člověk musí mít rád i sám sebe. Pokud je váš vztah k sobě samému kladný, tak rozhodně z vás nebude zlý člověk. Pravdou je, že lidstvo nikdy nebude dokonalé, ale kdo chce žít ve světě plném křivostí?

Přirozenost vs. přehnaná upravenost? Co se více líbí?

Při každodenním chození po ulici potkávám velké množství žen, jak upravených, tak i neupravených. U některých z nich jsem překvapená neupraveným vzhledem, u některých zhrozená zjevem zmalovaným. Čím dál častěji ale potkávám velmi mladé dívky, které si myslí, že čím více make-upu, tím hezčí zjev. A nemluvím pouze o malování, ale také o úpravě vlasů a oblékání. Proto si pokládám otázku, být raději přirozená nebo až přehnaně upravená? Jaká je ta správná hranice mezi přirozeným a přehnaně upraveným?

921563 / Pixabay

Většina žen z mého okolí se ráda upravuje, ať už jde o mladé dívky nebo starší ženy. Já vyloženě osobně neznám ženu/dívku, která o sebe pečuje málo nebo až příliš moc. Často ale na ulicích potkávám cizí ženy/dívky, které vypadají opravdu hrozně, ať už tím, že jde vidět, že jim je fuk, jak vypadají nebo ty, které vypadají jako by vylezly z cirkusu.

Být přirozená neznamená být neupravená.

Když se řekne, nejhezčí je být přirozená, nemyslí se tím nebýt ani trochu přikrášlená a hezky oblečená, ale být přikrášlená a oblečená přirozeně. Respektive, aby naše upravenost, ať už se jedná o malování nebo oblečení, prostě k naší osobnosti seděla.

Pokud hovoříme o malování, existují některé dívky, které jsou přirozeně krásné i bez použití barev na vlasy a dekorativní kosmetiky, ale ne každý to štěstí má. Každá žena se chce líbit, ale měla by vědět, jak se správně upravit, aby nepůsobila lacině a zároveň i neupraveně. Některé ženy opravdu potřebují trochu přikrášlit, aby vypadaly k světu. Jedná se hlavně o dívky světlejší pleti, světlým obočím a řasami. Těmto dívkám/ženám často postačí jen jemná tužka na oči, řasenka a pudr nebo tvářenka. Světlejší dívky by se neměly malovat moc výrazně, jelikož vypadají nepřirozeně a vulgárně.

Oblečení by si měly ženy vybírat hlavně takové, ve kterém se cítí příjemně. Pokud se dívka oblékne do trička s výstřihem, úzké sukně, vysokých podpatků a nebude se v tom cítit, každý to hned na ni pozná a zároveň v tomto oblečení bude působit divně, pro někoho i komicky. Každá žena/dívka by měla vědět, v čem se cítí dobře a co má ráda.

Pokud má žena ráda podpatky, chodí se jí v nich dobře, ať je nosí. Taková žena působí kultivovaným a příjemným vzhledem, jelikož působí absolutně přirozeně a ne strojeně. Na první pohled je jasné, že tato žena umí na podpatcích chodit a nepřipadá si s nimi divně. Naopak, když si vezme například boty na podpatku mladá dívka, ve kterých se necítí, vypadá od pohledu komicky, jelikož na nich kolikrát neumí chodit, pořád se kontroluje, dívá se po ostatních a jde vidět, že se v nich necítí. Ona si ale o sobě myslí, že je neuvěřitelně sexy a že se s ní chlapi zblázní. Omyl.

Neupravenost je bohužel pořád v kurzu.

Samozřejmě na ulici potkávám také ženy/dívky, které o sebe viditelně nepečují. Není pro ně problém vyjít na ulici s umaštěnými vlasy, mastnou pletí, okousanými nehty a nevkusným oblečením. Takových žen/dívek je bohužel také mnoho. Proč tyto ženy ale o sebe nepečují? Proč se oblékají do oblečení, které jim absolutně nesluší?

V tomto ohledu hraje často roli nízké sebevědomí. Některé ženy se bojí hezky obléknout a namalovat, jelikož se obávají, co na to řekne okolí. Neuvědomují si ale jednu věc, a to tu, že kdyby se konečně hezky upravily, přestalo by je okolí řešit, jelikož okolí často řeší ty, kteří jsou něčím zvláštní, a taková žena je hlavně zvláštní svým neupraveným zjevem.

Do této skupiny můžeme zařadit i ty, kteří si na neupravený zjev potrpí. Jedná se často o vyznavače např. metalu, rocku, punku apod. K jejich vyznání tento styl neupravenosti prostě patří. Jim to nepřijde nijak divné ani zvláštní, cítí se ve svém stylu dobře, i kdy jsou pro řadu lidí velmi zvláštní.