Když vám bylo 15 a podávaly jste si přihlášku na střední školu najednou před vámi stála reálná otázka. Co vlastně budete v budoucnu dělat, čím se budete živit?
Už nešlo jen o plané dětské snění o tom že toužíte být letuškou, princeznou…, ale realita, neboť již přišel čas zvolit cestu po které se vydáte. Někdo měl již delší čas úplně jasno, někdo naopak věděl že ještě nepřišel čas se rozhodnout a tak zvolil všeobecné vzdělání – gympl.
Jsou povolání vhodná spíše pro ženy třeba zdravotní sestra – velmi smysluplné zaměstnání s poměrně snadno dosažitelným studiem. Toto platilo dříve. Dnes již je i pro zaměstnání sestřičky potřeba dokončit vysokou školu, absolvovat ve volném čase speciální vzdělávací semináře…
A bohužel plat ani náplň práce neodpovídá platu, který si donášíme domů. O uznání a společenském postavení sestřiček raději pomlčím. Podobně jsou však na tom učitelky. Pod tíhou velké zodpovědnosti a téměř žádných pravomocí či zastání denně vystavují svou kůži za nicotnou výplatu. A ty nervy s dospívajícími žáky a ukřivděnými rodiči…
Každá z nás chtěla být aspoň někdy letuškou. Jenže pro toto povolání musí mít člověk vlohy, pěkný vzhled a musí ovládat jazyky. Samozřejmě mu nesmí chybět možnost se přizpůsobit letovým plánům což je do budoucna složité, pokud máte rodinu. No pravdou je že letuškami se nás mnoho nestane.
A co bych si vybrala já? Já jsem zvolila podnikání. Dělat něco a být si zodpovědná za svůj výsledek je to co mě těší. Není to snadné, nemáte jistotu, dovolenou, ani vám nikdo nezaplatí nemocenskou. Měsíčně státu odvádíte téměř 4000kč + daně ze všeho co vyděláte. A přeci mě to přijde jako nejlepší krok v mém životě.
Některé z nás si sní o velké kariéře, jiné se raději uskromníme a věnujeme volné chvíle rodině. Na naší zemi je krásné že máme svobodu a možnost volby kterou můžeme změnit podle svého uvážení. A tak třeba svou vysněnou práci najít třeba ve čtyřiceti.
