Magazín pro ženy
V dnešní době máte možnost volby, buď budete chodit do zaměstnání, nebo můžete být doma. Pokud chodíte do zaměstnání, dostáváte za to finanční odměnu, která vám pomůže uspokojovat vaše potřeby a finance použít za účelem nákupu a plateb.
Pokračovat ve čtení „Co se stane, když přestanu chodit do práce“
Chodíte do práce s lidmi, kteří vás dokáží pořádně naštvat už jen tím, že vůbec promluví? Pondělky jsou pro každého pracujícího člověka nejhorším dnem. Máte před sebou celý pracovní týden a na víkend už jen vzpomínky. Pokračovat ve čtení „Jaké řeči od kolegů v práci vyloženě nesnášíme“
Dost možná bychom si to přáli, být celý život v jedné práci, ale také bychom občas se svou prací nadobro sekli a našli si něco jiného, lepšího a něco, co by nás naplňovalo. Pokud svou práci milujeme, tak není důvod, abychom ji měnili, a ke změně nás donutí pouze provozní důvody. Pokračovat ve čtení „Být celý život v jedné práci, je to vůbec možné?“
Už jako školáci jsme se těšili na páteční odpoledne, kdy nám přicházelo volno a byl to jediný den, v který jsme mohli bez výčitek zapomenout na školu. A jsou jistá povolání, do kterých musíme chodit každodenně přes týden a potom, tak jako školáci i my máme volný víkend.
Jaké to má výhody a nevýhody?
Máme jasně danou pracovní dobu, za kterou dostáváme smluvenou odměnu, od pondělí do pátku s tím, že víkendy máme sami pro sebe a pro svou rodinu. Je pravdou, že přes týden sice třeba děláme dlouho a tak se někdy může stát, že máme méně času na úklid či na své děti, ale za to můžeme o víkendech jezdit všichni společně na výlety a podobně. A další věc je, že máme pevný řád.
Je samozřejmé, že jsou zaměstnání, která vyžadují, aby tam zaměstnanec byl nejen přes den, ale také v noci. Pak to funguje tak, že třeba dva dny jdeme na ráno, pak dva dny jdeme v noci a pak máme třeba dva dny volno a tak to jezdí do kolečka bez ohledu na to, zda je týden, víkend či jiné svátky. Každý má to kolečko jinak, záleží na typu pracovní smlouvy.
Jaké to má výhody a nevýhody?
Je dobré, že po náročné práci dostanete třeba dva dny volna a můžete si je strávit, jak chcete. Máte klid na to, abyste si udělali doma úklid či dodělali věci, které jste nestihli, když jste byli třeba na noční směně.
Ale je to hloupé, co se týče času stráveného s dětmi, protože i když máte třeba volno, tak vaše dítě je třeba ve škole a pak když má volný víkend, tak vy třeba musíme do práce a pak se může stát i to, že třeba jste doma, ale máte po noční směně a chcete se vyspat, takže v podstatě na to dítě nemáte tolik času. A problém je to zejména, když dělají na směny oba rodiče, pak je důležité, aby se ty směny skloubily tak, aby nebyly děti nikdy samy doma, ale pak dochází k tomu, že třeba vidíte své dítě, ale zase se tolik nesetkáváte se svým mužem či přítelem.
Je jisté, že každé povolání má nějaké překážky, které musíme překonat a že to není vždy jednoduché, abychom to skloubili se svým soukromým životem, ale všichni se musíme nějak živit. A každému vyhovuje něco jiného.
Když vám bylo 15 a podávaly jste si přihlášku na střední školu najednou před vámi stála reálná otázka. Co vlastně budete v budoucnu dělat, čím se budete živit?
Už nešlo jen o plané dětské snění o tom že toužíte být letuškou, princeznou…, ale realita, neboť již přišel čas zvolit cestu po které se vydáte. Někdo měl již delší čas úplně jasno, někdo naopak věděl že ještě nepřišel čas se rozhodnout a tak zvolil všeobecné vzdělání – gympl.
Jsou povolání vhodná spíše pro ženy třeba zdravotní sestra – velmi smysluplné zaměstnání s poměrně snadno dosažitelným studiem. Toto platilo dříve. Dnes již je i pro zaměstnání sestřičky potřeba dokončit vysokou školu, absolvovat ve volném čase speciální vzdělávací semináře…
A bohužel plat ani náplň práce neodpovídá platu, který si donášíme domů. O uznání a společenském postavení sestřiček raději pomlčím. Podobně jsou však na tom učitelky. Pod tíhou velké zodpovědnosti a téměř žádných pravomocí či zastání denně vystavují svou kůži za nicotnou výplatu. A ty nervy s dospívajícími žáky a ukřivděnými rodiči…
Každá z nás chtěla být aspoň někdy letuškou. Jenže pro toto povolání musí mít člověk vlohy, pěkný vzhled a musí ovládat jazyky. Samozřejmě mu nesmí chybět možnost se přizpůsobit letovým plánům což je do budoucna složité, pokud máte rodinu. No pravdou je že letuškami se nás mnoho nestane.
A co bych si vybrala já? Já jsem zvolila podnikání. Dělat něco a být si zodpovědná za svůj výsledek je to co mě těší. Není to snadné, nemáte jistotu, dovolenou, ani vám nikdo nezaplatí nemocenskou. Měsíčně státu odvádíte téměř 4000kč + daně ze všeho co vyděláte. A přeci mě to přijde jako nejlepší krok v mém životě.
Některé z nás si sní o velké kariéře, jiné se raději uskromníme a věnujeme volné chvíle rodině. Na naší zemi je krásné že máme svobodu a možnost volby kterou můžeme změnit podle svého uvážení. A tak třeba svou vysněnou práci najít třeba ve čtyřiceti.
Byla jsem vychovávána v rodině, kde otec nemyl nádobí, nevysával, nevařil, nepral, nekoupal děti a nechystal jim večeři… Ženské práce byly na mámě. A to i ty venkovní, jako jarní sazení zeleniny, hrabání listí, úklid před domem.
Otec měl na starost chod auta, traktoru, opravu pokaženého topení, nebo kotle, zajištění dříví na zimu, opravy odpadů, když něco neteklo…
Vesměs ale všechny práce, kromě toho auta, traktoru a dříví dělala mamka. Opravy zajišťovala přes známé, žárovku zvládla vyměnit, trávu posekla, okna taky natřela, vysklené dveře nechala zasklít… o vše co nesvedla udělat se dokázala postarat. Otec byl líný, co si budeme nalhávat a k práci měl celkově averzi, jistě by se mu na bytě žilo líp!
Děda byl trošku jiného formátu, ikdyž v něčem dost podobný otci. Byl velmi pracovitý, vše měl udělané hned, babička mu nemusela nic připomínat, ale stejně jako můj otec, na „ženské“ práce nesáhnul, ani když byla babička nemocná. Je fakt, že měli čtyři děti, tři dcery a syna, takže byl doma asi vždy někdo, kdo mohl nahradit babičku, ale i tak, dědeček prostě zásadně nemyl nádobí, nepral, nevysával, nevytíral, nezametal, nechodil dávat slepicím, nesbíral vajíčka, nenakupoval…
[hana-code-insert name=’468×80′ /]
Říká se, že ať chceme, nebo ne, podvědomě si vybereme partnera, který bude podobný našemu otci. Taky jsem o tom slyšela, než jsem potkala svého muže a zásadně jsem doma hlásala, že si prostě chlapa podobného otci nevezmu! Že to prostě musím poznat! Že budu s přítelem chodit tak dlouho, než opadnou růžové brýle a já poznám, jaký je v domácnosti, jestli má rád svou matku, protože podle toho si bude vážit i mne, jak se chová, když je ve stresu, jestli je agresivní, arogantní, jestli se rád napije…
Nevím, čemu můžu děkovat, ale naštěstí nemám doma druhého otce, ani dědečka. Můj muž je úplně jiný. Možná je to i tím, že na rozdíl od obou hlavních mužů mého dětství on jediný byl vychován oběma rodiči kteří se chovali asi vždy podle správných pravidel. Možná je to i tím, že není z velké rodiny a má „jen“ bratra, takže na něj měli rodiče možná víc času, taky peněz na výlety, na záliby… Naše rodiny byly vždy početnější a chudší.
Můj muž občas udělá obyčejnou, ale výtečnou snídani a já můžu ležet, převléká syna, dokáže mu vymyslet zábavu na celý den, umí uvařit oběd, uklidit, vysát, vyžehlit, vyprat, když jsem nemocná, vaří mi nejrůznější bylinkové čaje s medem … zvládne prostě úplně všechny práce, jako žena, někdy i lépe! Jen při pečení a při hledání synových kousků oblečení trochu tápe ;-).
Snažím se mu oplácet mu stejnou měrou. Nejen že dělám „ženské“ práce, ale protože rekonstruujeme dům, pomáhám mu i s těmi skutečně mužskými pracemi – při házení do míchačky, při usazování dlažby, při kopání základů, při líčení, při zateplování střechy… Zahrada je celá na mě – sečení, zastřihávání živého plotu, naše minipolíčko… A já zase fakt neumím s motorovou pilou, hoblovačkou, vrtačkou (i když to už jsem aspoň zkusila), sbíječkou, oprava auta – to taky nezvládám…
Momentálně jako těhotná si užívám „volno“ ;-), protože těžké práce nemůžu dělat, ale manžel to bere jako samozřejmé a mě je někdy líto, že některou práci teď nemůžu.
Máme to v 99% procentech druzích prací tak, že já dělám to co muž a muž dělá to, co já.
Troufám si říct, že to vyhovuje nejen mě, ale i manželovi, protože v nutných případech dokážeme zastoupit jeden druhého a taky máme ponětí o tom, že práce toho druhého není častokrát tak jednoduchá a čas nezabírající, jak se může na první pohled zdát!
[hana-code-insert name=’468×250′ /]
Ráno co ráno se budíme nevyspalí a na krku nám visí více povinností než máme šanci do večera zvládnout skutečně vykonat. O to méně se nám chce opustit náš vyhřátý bezpečnýcheap canada goose jackets pelíšek a vydat se na pospas stresu, kritice a starostem, které nás budou bombardovat až do večera ze všech stran. Co nás 100% rozladí je už probuzení samotné – nepříjemný a vytrvalý zvuk budíku nám neomylně připomíná, že vše teprve začíná.
Nelákavá vidina chladného vlezlého počasí, které venku už několik týdnů vládne a nemilosrdně čeká na každého, kdo nemá jinou možnost a musí do práce je jen kapičkou v moři věcí, které nám dokáží pokazit sebemenší pocit radosti, že je Canada goose Discount před námi nový den. Nejhorší jsou rána, kdy není času nazbyt a my stíháme jen základní úkony v koupelně, oblékání a ve spěchucanada goose femme noir dobíháme autobus plný pokašlávajících a mačkajících se lidí. Naše mrzutost vrcholí a kdyby to jen trošku šlo, tak se vrátíme zpátky a týden nevystrčíme nos z domu.
Hned po ránu narazíme na stejně otráveného šéfa, který nám nezapomene nepříjemně sdělit, že včera s námi nebyl spokojený a mimoděk se zmíní, že dnes je potřeba zůstat déle. Do toho místo snídaně vyřídíme jeden dva nepřejemné telefonáty a přečteme si smsku od syna že mu už od rána není úplně dobře a učitelka ho posílá domů. Skutečně už nevíme co dříve a jak se v tomhle všem máme dokázat nezbláznit a zvládnout zařídit vše co od nás ostatní čekají. Zdá se vám to povědomé? Jakoby přímo z vašeho života? Přeci musí být způsob, jak mít život snesitelnější…
Nejdůležitější je chtít být spokojená a v pohodě. V každém dni se najdou ty hezké ale i ty těžké chvíle. Jeden den je horší a druhý lepší. Záleží jen na nás co si zvolíme.
Jaké míváte dny vy? Mračíte se nebo máte spíše blíže k optimismu? Co vám pomáhá překonat nepříjemné chvíle a co vám udělá radost?
