Štěstí v neštěstí

Vždycky jsem se svou mamkou vycházela naprosto perfektně. Byly jsme spíše nejlepší kamarádky než matka s dcerou. Mohla jsem si s ní popovídat o čemkoliv a ona mě vždycky vyslechla, když jsem potřebovala tak mi pomohla a když jsem byla v nesnázi, tak mě z toho vytáhla. Prostě mamka, jak má být. Byla jsem na ní pyšná a mnoho kamarádek mi jí závidělo.

Jednou jsem za ní přišla, že bych jí chtěla představit svého nového přítele. Ona z toho byla nadšená. Přišla s tím, že připraví večeři a zpovídala mě, co má nejraději, aby mu udělala radost. Já jsem byla ráda, že to mamka tak bere, tak jsem z toho setkání vůbec neměla strach.

A pak přišel ten den. Můj přítel byl poprvé u nás. Zazvonil zvonek, já šla otevřít. Mamka už seděla nachystaná v kuchyni a čekala, až za ní přijdeme. Chytli jsme se za ruce a šli za ní. Hned jsem je představila a oni si navzájem podali ruce. Moje mamka se snažila být milá. Posadila ho a začala nosit na stůl večeři. Pojedli jsme. Přítel jí večeři velmi chválil, čím si moji mámu lehce získal hned od začátku. Po jídle jsme se přesunuli do obýváků a začali jsme se společně povídat. Mamka se ho ptala na spousty otázek a já byla ráda, že mezi nimi konverzace nevrže. Ale čím více se vyptávala a čím více se o něm dozvídala, tím méně byla milejší. Přitom jí přítel nic špatného neřekl. Nebyl to žádný problémový kluk, spíše takový usedlík – ve škole šprt, ale zároveň sympatický.

Nechápala jsem to, jak mamka najednou obrátila. Ale mého přítele to nijak nerozhodilo. Normálně si s ní podíval dál. Potom mu zazvonil telefon a on se omluvil, že ho volají do práce, že už bude muset od nás odejít. Tak se zase hezky rozloučili. Já ho doprovodila ke dveřím a ještě jsme se domluvili, kdy se uvidíme zase.

Se zvědavostí jsem šla za mamkou, abych se dozvěděla, co si o něm myslí. Byla taková nějaká přešlá. Ale já jsem byla neodbytná. Tak za sebe dostala, že se jí zdá celkem sympatický a s výmluvou, že je unavená, odešla. Tak jsem jí nechala, uklidila jsem po večeři a šla jsem taky spát.

Když jsme se s přítelem viděli zase, opět jsem ho pozvala k nám, abychom se po dlouhé procházce ohřáli aspoň u hrnku kávy. Když jsme přišli k nám, nabídla se mamka, že uvaří tu kávu. Tak jsme se šli posadit, a když mamka s kávou přicházela, zakopla a nedopatřením obě horké kávy skončili v přítelově klíně. Byla to nehoda, ale téměř vždycky, když k nám přítel přišel, tak mamka byla nešikovná. Jednou zvedla tlak na záchodě, takže když spláchl, tak všechna voda na něj vystříkla, po druhé zapálila svíčku a oháněla se tím ohněm tak, že zapálila i jeho mikinu. A stále něco.

Potom jsme jeli na společnou dovolenou. A má mamka měla takovou smůlu, že se jí všechno pod rukama kazilo a zase se to několikrát dotklo i mého přítele. Ten už to začínal brát jako nějakou vzpouru proti jeho osobě. Ale já jsem je oba milovala a znala jsem je. Věděla jsem, že to mamka nedělá naschvál, ale zároveň jsem chápala svého přítele, že už mu to vadí. Tak jsme si o tom zkoušela s mamkou promluvit. Ale náš rozhovor vypukl ve válku. Snad poprvé jsme se s mamkou fakt pohádaly.

A tak jsem se hned po dovolené odstěhovala do malého bytu, kde se šel se mnou i můj přítel. Všechno bylo fajn, jenom jsem nebyla v kontaktu se svou mamkou, což mě hrozně mrzelo. Ale můj přítel se snažil.

Když jsme spolu bydleli už druhý týden, tak se mi vzdaloval. Měl mnoho práce, několikrát jel na služební cesty, kde musel přespávat a mě tak lehce zanedbával. Nejprve jsem to přehlížela, je jasné, že má moc práce a také je mnoho párů, co takhle žijí. Ale později mi to začínalo vadit.

On se snažil to nějak dát dohromady. Nosil mi kytice, šperky, ale já stála za svým.

Když jednou nedopatřením nechal mobil doma, tak mu začal zvonit a já neovládla svou zvědavost a šla jsem se podívat, kdo mu volá. Byla to žena a nejen obyčejná žena, ale dokonce jeho žena. Ten chlap měl manželku. Byli spolu rok a neměli děti, ale byl ženatý a hrál to na dvě strany.

S brekem jsem se vrátila zpátky ke své mámě. A všechno jsem jí řekla. Ta se jenom pousmála. A začala mi vysvětlovat, to proč byla taková, jaká byla. Prý si hned, jak u nás byl poprvé, všimla prstýnku, co měl na ruce a s tím, co o sobě prozradil, si dala jedna a dvě dohromady a poznala, že má ženu. Proto všechny ty rádoby nehody – ona to dělala schválně, chtěla, aby se držel ode mě zpátky. Ale všechno se zhatilo, když jsem se odstěhovala. Nechtěla mi to říkat, abych si tím prošla a uvědomila si svou naivitu.

A tato nepříjemná historka se stala nejoblíbenější mezi našimi známými, protože vždy když jí máma vypráví, tak se neuvěřitelně nasmějeme u toho, jak prováděla své naschvály.

Možná jsem ráda, že mě v tom nechala. Jak se říká: „Chybami se člověk učí.“

A jak to všechno dopadlo? Jeho manželka se o tom dozvěděla (i když jsme se domluvili, že to ututláme, ať mu jeho manželství vydrží, jeho svědomí mu to nedalo a sám se jí přiznal.) Největší ironií je, že jsme se s jeho manželkou dostaly na stejné pracovní místo (aniž bychom věděly, kdo jsme.) a staly se z nás nejlepší kamarádky.