Jak dělat rozhodnutí rychleji a správně

rozhodnutiŽivot lidský je plný nejrůznějších křižovatek, okamžiků, kdy se musíme pro něco rozhodnout. Vlastně neustále. Který jogurt koupit, jaký zvolit kroužek pro své dítě, do čeho investovat své peníze, koupit si něco hezkého či důležitého pro sebe, nebo snad radši potěšit někoho blízkého? A co studovat? Přijmout pozvání na schůzku? Komu dát za pravdu, když se doma hádají děti či kolegové v zaměstnání?

Některá rozhodnutí jsou poměrně neškodná, třeba nás chvíli zamrzí, když jogurt, který si zakoupíme nám příliš nechutná. Ale i v tom se dá najít nějaké plus, je to informace o tom, že toto tedy ne a příště můžeme volit jinak.

Některá další rozhodnutí vypadají neškodně, ale možná, že časem budeme vše vidět trošku jinak. Pokud se rozhodnu, že svůj podzimní splín a pocit nespokojenosti s momentální situací budu řešit kouskem čokolády, nejspíš se moc nestane. Ale pokud je moje nespokojenost dlouhodobá a snězených čokolád přibývá, nejspíš to brzy poznám, až si budu chtít obléknout kalhoty, které mi ještě nedávno skvěle sedly…

A opět stojím před dalším rozhodnutím – je pro mě důležitější rychle znovu zhubnout, nebo spíše najít a změnit ten důvod, proč jsem se svým životem dlouhodobě nespokojená? Nerozumím si s kolegyněmi v práci, nebo mě snad práce sama neuspokojuje, nebo mám pocit, že partnerský vztah, ve kterém žiji, mě neuspokojuje a spíše jen vyčerpává?

Jak se rozhodovat správně, jak nedělat zbytečně špatná rozhodnutí, kterých potom litujeme? Myslím si, že je důležité poznat sama sebe a být ráda i za ta špatná rozhodnutí, která nám o sobě samé také mnoho řeknou. Rozhodujete se příliš zbrkle, nebo si sama nevěříte a o pomoc při rozhodování žádáte své kamarádky, nebo předáváte rozhodnutí o důležitých věcech někomu jinému – rodičům, manželovi, nebo třeba kartářce? Ono je to pohodlnější, pak můžeme říci – oni mi poradili špatně. Ale nakonec jsem to jen já sama, kdo se rozhodne řídit se radši radami jiných, než svým vlastním rozumem. Nebo srdcem či intuicí.

Takže být vděčná i za ty chybné cesty, za špatná rozhodnutí, i když to někdy hodně bolí a jsou věci, které zpátky nevrátíme. Poznat sama sebe, umět se na svůj život podívat z nadhledu, někdy třeba i za pomoci někoho druhého, ať už je tím člověkem spolehlivá a upřímná kamarádka, psycholog nebo třeba astrolog. A mít se ráda – s vědomím, že vždycky jsem dělala to nejlepší, co jsem v dané chvíli uměla. Umět si odpustit, zvednout se ze země a jít zas dál. Vstříc dalšímu rozhodnutí.