Jsou manželství, která se rozpadnou po prvním roce a jsou taková, co vydří až do konce života. Proč to tak je? Možná, protože se lidé vezmou mladí a unáhleně. Když se někdo zná jen rok a uzavře manželství – může to vyjít, ale také nemusí. Přece jenom se po tom roce neukáže každá stránka té drahé polovičky. Ale třeba může být to manželství o to zajímavější.

Když se dva lidé znají dlouho, stále se milují, tak každý počítá s tím, že se vezmou. I když v dnešní době, se lidé berou později. A podle mého názoru je to lepší. Za dobu, kdy jsou jenom příteli, si toho hodně projdou a pak jsou připraveni na všechno. A mohou si pořádně užívat. Neříkám, že jak přijde manželství, tak přijde hned nuda. To určitě ne, ale každý má s manželstvím spojené i společnou domácnost, což přináší další povinnosti a starosti.

Ale když už dojde na ten krásný den, tak je to rozhodnutí obou. A počítá se s tím, že ví, do čeho jdou a že jsou s tím smíření. A těší se na dny, které stráví jako rodina, když jsou jen dva.

Nejhorší je, když se dva lidé musejí vzít, jen protože spolu zplodili dítě, přestože jejich sympatie už opadly. Na jednu stranu je dobré, že dítě bude mít oba rodiče a je krásné, jak se oba snaží. Ale na tu druhou, to přece nemůže nikdy stoprocentně klapat, když jeden druhého nemiluje. A zvlášť, pokud mají rozdílné názory. (hlavně co se výchovy dítěte týče) Také, když k sobě nechovají žádné velké city, tak nestranný člověk může předpokládat brzkou nevěru a rozpad tohoto manželství, což může být pro dítě ještě horší.

Ale od toho negativního pryč. Manželství je přece krásná věc. Je to úžasný pocit, když jste v práci, vracíte se domů a víte, že vás doma bude čekat vaše drahá polovička. Ten pocit, když jste nešťastný a máte osobu, o kterou se můžete kdykoliv opřít. Je to osoba, které můžete říct všechno a která vás za všech okolností podrží.

Věrka, 56 let:

„Se svým manželem jsem od 18 let. Znali jsme se dva měsíce a hned jsme se vzali, což bylo na tu dobu neobvyklé. Ale my jsme věděli, že patříme k sobě. (usmívá se) Párkrát bylo velmi těžké vydržet to s ním. (směje se) Ale když se navzájem chápete a každý udělá nějaký kompromis, aby ten druhý byl spokojený, tak je ten vztah pohádka. My jsme si s manželem prošli mnoha životními situacemi. Byly doby, kdy jsme neměli peníze ani na jídlo a doma čtyři hladové krky. Ale všechno jsme společně zvládli. Jsem vděčná za svého muže a už s ním zůstanu. (směje se)“

Pravým opakem bylo manželství pana Honzy.

Honza, 32 let:

„Já jsem svou manželku potkal na akci. A po roce chození jsem jí požádal o ruku. Nejprve to bylo krásné, ale pak se ukázalo, že manželka není tak bezchybná, jak jsem si jí představoval. Ale já jsem z rodiny, kde se rozvod neuznává. A tak jsem se snažil to jakkoliv dát dohromady. Dokonce jsme navštívili i manželskou poradnu. A vypadalo to i slibně, ale když jsem svou ženu načapal v posteli s jiným chlapem, už jsem dál neměl chuť držet tohle manželství a podal jsem rozvod. Takže moje manželství trvalo jen dva roky. A vyléčilo mě to.“

No, ne každé manželství má šťastný konec, ale záleží to zejména na tom, jak strašně moc ten člověk pro vás znamená, jak moc ho máte rádi a co jste schopni pro to manželství udělat. Pokud je snaha jen z jedné strany (tak jako to bylo u pana Honzy) tak je to téměř nemožné. Zdalipak se má vzájemný vztah nějak zlepšit nebo změnit, musí chtít oba. A oba by s tím měli něco dělat hned od začátku.

Petra, 19 let:

„Já jsem se svým přítelem od patnácti let. Jo každý si říká, že ta mladá láska rychle začne, rychle skončí, ale my jsme stále spolu spokojení. No, ale abych se dostala k věci. My dva si sice rozumíme a máme pohádkový vztah, ale fakt jsme neplánovali se vzít. Jenomže stalo se, co jsme nechtěli. Já jsem otěhotněla. A oba jsme chtěli, ať naše dítě přijde do úplné rodiny, tak jsme udělali malou svatbu. Bylo mi čerstvých osmnáct, všichni kolem mě, mnou za to opovrhovali. Ale já jsem to se svým přítelem zvládla. Je mi devatenáct, mám roční dítě, studium mám na doma a chodím každé čtvrtletí na přezkoušení a taky to zvládám. Přítel vydělává, já se starám o dítě. Žijeme z ruky do pusy, ale žijeme si krásně, protože jsme šťastní, že jsme spolu a že máme takovou krásnou holčičku.“

Petra je případ, který se nestává tak často, ale o to je kouzelnější. Je krásné, jak se k tomu dva mladí lidé postavili a jak to zvládají. Tady jde vidět, co všechno zmůže láska.