Vánoce a Nový rok jsou obdobní v roce, kdy si všichni mnohem více uvědomujeme, že nechceme být single, ale rádi bychom měli s kým trávit čas. Je nám smutno, závidíme ostatním párům, že společně vyráží na zimní dovolenou, jsou spolu u stromečku, těší se na oslavu Silvestra a přivítání Nového roku, celou studenou a pošmournou zimu prožívají snadněji než žijící o samotě.
Kde ale najít přítele nebo přítelkyni, když venku trávíme času minimálně, protože je zima a nevlídně? Možností je spousta, nejlepší je střídat místa a neházet flintu do žita při prvním nezdaru. Také vybírejte jen v místech, která jsou vám příjemná, abyste si nenašli např. milovníka fitness, když vy jste do fitka vyšli v podstatě jen kvůli seznamování, sport vám ale nic neříká… to už by byl první signál, že vaše záliby nebudou stejné.
Seznamka online
Klasika mezi způsoby, jak se seznámit. Funguje za každého počasí a kdykoli přes den i v noci. Jen vězte, že lidé často zveřejňují ne úplně pravdivé informace, fotografie upravují a jejich důvod hledání protějšků je někdy ne úplně košér. Na seznamce se dá zjistit, jak se daný člověk dlouho seznamuje, kolik osob navštívilo jeho profil… z toho můžete odvodit některé skutečnosti. Dá se tady ale jistě seznámit s někým zajímavým a příjemným, láska určitě může vzniknout.
Párty a oslavy
Konec roku je plný akcí, kde se můžete seznámit. Nejezděte příliš daleko, jestli nechcete partnera z daleka, držte se poblíž bydliště. Pokud vám vzdálenost nevadí, směle do „cizinců“ z měst vzdálených např. 70 km od vašeho působiště.
Silvestrovský výšlap
Spousta vesnic a městeček pořádá každoročně Silvestrovské výšlapy na nějakou horu, rozhlednu, zříceninu… Vězte, že tyto akce jsou skvělé na seznámení se. Pokud někoho z těch, kdo se zúčastňují znáte, přidejte se, anebo vybídněte kamarády, abyste šli letos také. Třeba potkáte velmi zajímavou slečnu či mladíka a bude z toho láska do konce života.
Hory a sjezdovky
I tady se dá v zimě bezvadně seznámit. Stačí vyjít si na lyže na celý den, víkend. Buďte aktivní a večer si přisedněte k partě, která se zde bude bavit, nebo si na sjezdovce vyhlédněte někoho, kdo je vám sympatický a dejte se do řeči. Snadné, rychlé, příjemné.
Náměstí měst i vesnic
Je spousta výstav ať už s tematikou Vánoc, nebo k příležitosti zhodnocení uplynulého roku v daném regionu. Také tady bývá nejedno vystoupení kapel, sborů… překonejte lenost a jděte s kamarádkou nebo sestrou, bratrem. Důležité je mluvit, usmívat se, ptát se, nabízet pomoc, dát si společně punč… Budete překvapení, jak komunikativní ostatní osamělí v období Vánoc a Nového roku jsou.
Nebojte se a seznamujte se. Až potkáte toho pravého či pravou, budete na daný okamžik, akci rádi vzpomínat a třeba se na ni budete každoročně vracet, stane se vaší tradicí.
Najít ideálního muže není vůbec jednoduché, ale je to snem každé z nás. Chtěly bychom, aby to byl muž dokonalý a aby nás miloval a my pro něj byly tím jediným. Jaké chyby děláme při seznamování a proč je tak těžké najít ideálního muže? Pokračovat ve čtení „Jaké chyby děláme při seznamování“
Patříte mezi ženy, kterým je více jak 40 a jsou samy? Manžel si zřejmě našel jinou, mladší přítelkyni a vy jste tak zůstala sama a přitom to tak nechcete? Kde hledat nového partnera v tomto věku? Na diskotéku už nechodíte, do společnosti také ne, vždy pro vás byla důležitá rodina, pro kterou jste žila, ale ta se teď bohužel rozpadla a co bude dál? Pokračovat ve čtení „Jak si hledat po čtyřicítce partnera“
Znáte to možná sami, že vás Facebook spojil s někým, s kým teď jste, nebo dokonce spolu žijete, či spolu zakládáte rodinu. Facebook je prostě fenomén, který lidi nejen spojuje, ale bohužel také rozděluje a díky kterému spolu lidé mohou být neuvěřitelně blízko a to i tehdy, žijí-li na opačném kontinentu. Pokračovat ve čtení „Láska z Facebooku“
Vždycky jsem se svou mamkou vycházela naprosto perfektně. Byly jsme spíše nejlepší kamarádky než matka s dcerou. Mohla jsem si s ní popovídat o čemkoliv a ona mě vždycky vyslechla, když jsem potřebovala tak mi pomohla a když jsem byla v nesnázi, tak mě z toho vytáhla. Prostě mamka, jak má být. Byla jsem na ní pyšná a mnoho kamarádek mi jí závidělo.
Jednou jsem za ní přišla, že bych jí chtěla představit svého nového přítele. Ona z toho byla nadšená. Přišla s tím, že připraví večeři a zpovídala mě, co má nejraději, aby mu udělala radost. Já jsem byla ráda, že to mamka tak bere, tak jsem z toho setkání vůbec neměla strach.
A pak přišel ten den. Můj přítel byl poprvé u nás. Zazvonil zvonek, já šla otevřít. Mamka už seděla nachystaná v kuchyni a čekala, až za ní přijdeme. Chytli jsme se za ruce a šli za ní. Hned jsem je představila a oni si navzájem podali ruce. Moje mamka se snažila být milá. Posadila ho a začala nosit na stůl večeři. Pojedli jsme. Přítel jí večeři velmi chválil, čím si moji mámu lehce získal hned od začátku. Po jídle jsme se přesunuli do obýváků a začali jsme se společně povídat. Mamka se ho ptala na spousty otázek a já byla ráda, že mezi nimi konverzace nevrže. Ale čím více se vyptávala a čím více se o něm dozvídala, tím méně byla milejší. Přitom jí přítel nic špatného neřekl. Nebyl to žádný problémový kluk, spíše takový usedlík – ve škole šprt, ale zároveň sympatický.
Autor obrázku: Gerardofegan
Nechápala jsem to, jak mamka najednou obrátila. Ale mého přítele to nijak nerozhodilo. Normálně si s ní podíval dál. Potom mu zazvonil telefon a on se omluvil, že ho volají do práce, že už bude muset od nás odejít. Tak se zase hezky rozloučili. Já ho doprovodila ke dveřím a ještě jsme se domluvili, kdy se uvidíme zase.
Se zvědavostí jsem šla za mamkou, abych se dozvěděla, co si o něm myslí. Byla taková nějaká přešlá. Ale já jsem byla neodbytná. Tak za sebe dostala, že se jí zdá celkem sympatický a s výmluvou, že je unavená, odešla. Tak jsem jí nechala, uklidila jsem po večeři a šla jsem taky spát.
Když jsme se s přítelem viděli zase, opět jsem ho pozvala k nám, abychom se po dlouhé procházce ohřáli aspoň u hrnku kávy. Když jsme přišli k nám, nabídla se mamka, že uvaří tu kávu. Tak jsme se šli posadit, a když mamka s kávou přicházela, zakopla a nedopatřením obě horké kávy skončili v přítelově klíně. Byla to nehoda, ale téměř vždycky, když k nám přítel přišel, tak mamka byla nešikovná. Jednou zvedla tlak na záchodě, takže když spláchl, tak všechna voda na něj vystříkla, po druhé zapálila svíčku a oháněla se tím ohněm tak, že zapálila i jeho mikinu. A stále něco.
Potom jsme jeli na společnou dovolenou. A má mamka měla takovou smůlu, že se jí všechno pod rukama kazilo a zase se to několikrát dotklo i mého přítele. Ten už to začínal brát jako nějakou vzpouru proti jeho osobě. Ale já jsem je oba milovala a znala jsem je. Věděla jsem, že to mamka nedělá naschvál, ale zároveň jsem chápala svého přítele, že už mu to vadí. Tak jsme si o tom zkoušela s mamkou promluvit. Ale náš rozhovor vypukl ve válku. Snad poprvé jsme se s mamkou fakt pohádaly.
A tak jsem se hned po dovolené odstěhovala do malého bytu, kde se šel se mnou i můj přítel. Všechno bylo fajn, jenom jsem nebyla v kontaktu se svou mamkou, což mě hrozně mrzelo. Ale můj přítel se snažil.
Když jsme spolu bydleli už druhý týden, tak se mi vzdaloval. Měl mnoho práce, několikrát jel na služební cesty, kde musel přespávat a mě tak lehce zanedbával. Nejprve jsem to přehlížela, je jasné, že má moc práce a také je mnoho párů, co takhle žijí. Ale později mi to začínalo vadit.
On se snažil to nějak dát dohromady. Nosil mi kytice, šperky, ale já stála za svým.
Když jednou nedopatřením nechal mobil doma, tak mu začal zvonit a já neovládla svou zvědavost a šla jsem se podívat, kdo mu volá. Byla to žena a nejen obyčejná žena, ale dokonce jeho žena. Ten chlap měl manželku. Byli spolu rok a neměli děti, ale byl ženatý a hrál to na dvě strany.
S brekem jsem se vrátila zpátky ke své mámě. A všechno jsem jí řekla. Ta se jenom pousmála. A začala mi vysvětlovat, to proč byla taková, jaká byla. Prý si hned, jak u nás byl poprvé, všimla prstýnku, co měl na ruce a s tím, co o sobě prozradil, si dala jedna a dvě dohromady a poznala, že má ženu. Proto všechny ty rádoby nehody – ona to dělala schválně, chtěla, aby se držel ode mě zpátky. Ale všechno se zhatilo, když jsem se odstěhovala. Nechtěla mi to říkat, abych si tím prošla a uvědomila si svou naivitu.
A tato nepříjemná historka se stala nejoblíbenější mezi našimi známými, protože vždy když jí máma vypráví, tak se neuvěřitelně nasmějeme u toho, jak prováděla své naschvály.
Možná jsem ráda, že mě v tom nechala. Jak se říká: „Chybami se člověk učí.“
A jak to všechno dopadlo? Jeho manželka se o tom dozvěděla (i když jsme se domluvili, že to ututláme, ať mu jeho manželství vydrží, jeho svědomí mu to nedalo a sám se jí přiznal.) Největší ironií je, že jsme se s jeho manželkou dostaly na stejné pracovní místo (aniž bychom věděly, kdo jsme.) a staly se z nás nejlepší kamarádky.
Jako každá žena i já chodím ráda nakupovat, ale teď se to opravdu „povedlo“. Našla jsem si novou práci, jako sekretářka a tak jsem si řekla, že si koupím nějaké nové společenské šaty.
Autor obrázku: Mo Riza
Šla jsem do svého oblíbeného obchodu a vybrala jsem si asi čtvery šaty, které jsem si chtěla vyzkoušet. Vlezla jsem do kabinky a začala jsem si sundávat své oblečení. A když už jsem byla ve spodním prádle, tak jsem v zrcadle viděla usmívajícího se muže. A najednou mi to došlo. Když vidím já jeho, musí vidět i on mě. Rychle jsem se otočila a s neznámým mužem jsme si koukali z očí do očí. Já jsem zapomněla zahrnout závěs kabiny. „Bože já jsem kráva!“ zanadávala jsem si, hned po té co jsem zahnula závěs. A jenom jsem slyšela, jak někdo hodně blízko říká: „Možné to je, ale v tom případě kráva s krásnou postavou.“ Začervenala jsem se a cítila jsem, že stojí hned za závěsem.
Bez přemýšlení jsem na sebe oblékla jedny z šatů, co jsem měla připravené na vyzkoušení, ostatní šaty jsem nechala v kabince, jak je tady zavedeno. A hrdě jsem vyšla ven, abych si zvýšila reputaci.
Nemýlila jsem se, muž stál u mé kabinky. A když jsem kvapně vycházela ze zkoušení kabiny, šel hned za mnou. „Ne, každý den se mi povede vidět hezkou dámu jen ve spodním prádle.“ Laškoval se mnou. Ale já jsem se cítila uraženě. Nevadilo mi to, že na mě zkouší tyhle řeči, ale byla jsem naštvaná na sebe, že všem lidem, co právě navštívili tento obchod, jsem se ukazovala téměř nahá.
A tak jsem na něho hodila svůj povýšenecký pohled, aby mě nechal být a nejlépe, aby na tento můj trapas zapomněl. Ale realita byla úplně jinde.
A protože za mnou chodil jako ocásek a snažil se mi namluvit, že to byl krásný pohled a podobné řeči, tak jsem se rozhodla, že mu prostě nějak uteču. No, ale co se nestalo. Můj trapas se zdvojnásobil. Jak jsem vycházela z obchodu, vůbec jsem si neuvědomila, že na sobě nemám oblečení, ve kterém se přišla, že mám jedny ze šatů. A samozřejmě jsem začala o východu pískat. „No, super.“ – ironická poznámka, co mi prošla hlavou. Muž, který mě pronásledoval, se snažil skrýt smích. Ale samozřejmě mu to nešlo. A pak hrdina přišel k pokladně, že ty šaty platí on. Já jsem samozřejmě byla zásadně proti tomu, ale on byl nebytný a já jsem se dále nehodlala s ním přetahovat u pokladny.
Mezitím, co on platil, šla jsem ven z obchodu. Totálně rudá. Muž vyšel chvíli po tom, co jsem šla já. Hned jsem z peněženky vytahovala peníze, které jsem mu dlužila za šaty, ale on mi řekl, ať je rychle schován a že ho mám raději pozvat na večeři. No, já už jsem neměla sílu jakkoliv namítat. A tak jsme sedli každý do svého auta. No, a aby toho nebylo málo, tak jak se říká, do třetice mi auto nechtělo nastartovat. Zkoušela jsem to několikrát, ale nic. Muž v zrcátku zbystřil, že se nerozjíždím, tak zajel zpátky, s úsměvem vysedl z auta a šel směrem ke mně. Já jsem jenom rozpačitě rozhodila rukama. „Pusťte k tomu chlapa.“ Tak jsem vysedla a čekala jsem, jestli s tím něco udělá. Zkoušel to nastartovat, ale ani jemu se to nepodařilo. Tak to vzdal, vysedl ven a oznámil mi: „Vypadá to, že budete muset jet se mnou, pravděpodobně vám došlo palivo.“ Já jsem se jenom zašklebila. Jeho auto sice bylo určitě drahé a také krásné, ale už jsem byla ponížená dost. Ale vypadalo to, že mi nic jiného nezbývá, domů to mám daleko.
Tak jsme společně sedli na jedné restaurace a dali jsme si večeři. A začali jsme si tak nezávazně povídat a všem možném jen ne o našem soukromí. Probírali jsme o ten můj povedený dnešní den a nakonec, když jsem si představila, jak on přichází do obchodu a první co vidí, je ženská ve spodním prádle, tak jsem se tomu musela sama smát. Také jsme došli k tomu, proč jsem si kupovala zrovna společenské šaty a tak jsem mu, když nerada, řekla, že jsem si našla novou práci. Nechtěla jsem moc zajíždět do detailů, ale on se mě vyptával a já si řekla, že na práci, co dělám, není nic špatného a ani nic tajného, tak jsem mu řekla, u které firmy dělám. Atak nějak podezřele se dál vyptával, tak jsem se i já začala zajímat o jeho zaměstnání a zjistila jsem, že pracuje ve stejné firmě jako já, jenom jsem přesně neznala jeho pozici.
Když už se nám zdálo, že je pozdě, tak jsme se rozhodli, že to pro dnešek rozpustíme. Nabídl se mi, že mě odveze domů, bylo mi to sice taková blbé, ale neměla jsem moc na výběr.
Druhý den ráno jsem si vzala nové šaty a šla jsem do práce. Sedla jsem si ke svému křeslu a dělala jsem, co bylo v popisu mé práce. Zvedala telefony, psala emaily. A po chvilce mi někdo zaklepal na dveře. Nejprve jsem měla strach, že si mě vyhledat muž ze včerejška, že mě přišel pozdravit a to jsem opravdu nestála, protože by se náhodou někdo mohl dozvědět, jak jsme se my dva seznámili. Ale naštěstí se ve dveřích objevila paní, pod kterou patřím. (U té jsem také dělala pohovor a ona mě zaškolovala. A také jsem si první dva dny naivně myslela, že ona je tady vedoucí, ale pak mi bylo prozrazeno, že tomu tak není.) A ta mi pověděla, že má pro mě nějaké velmi důležité papíry, které je třeba donést tomu nejvyššímu – majiteli celého toho podniku. Nejdříve jsem z toho byla taková nervózní, že třeba na něj špatně zapůsobím a on mě propustí, ale pak jsem si řekla, že když mě vzali do takové firmy, jako je tato, tak měli důvod a já si ho teď musím obhájit.
Došla jsem až na horní patro, tady to bylo v úplně jiné sféře než na našem patře. Najednou mě obklopil přepych, nádherný luxus. Stoupla jsem si před dveře, naposledy jsem si sama v duchu dodala odvahy a zaklepala jsem. Když jsem po odpovědi – dále, otevřela dveře, myslela jsem si, že mě trefí šlak. Víte, kdo seděl na židličce? Ano, byl to muž, který mě viděl ve spodním prádle. Po chvilce jsem zjistila, že on je jen zástupce a ředitel sedí vedle něj, ale přece jenom je to jeden z vedení firmy. Nedbale mi řekl ahoj a ředitel hned začal, to co jsem nechtěla, ptát se, jak jsme se my dva seznámili. A zástupce mu to velmi rád a velmi barvitě popsal. Ještě ten den kolovala moje historka po celé firmě. Myslela jsem si, že se propadu do země, ale na druhou stranu, jsem se aspoň rychle se všemi seznámila, protože se mě každý ptal, jestli je to pravda.
Díky jednomu špatnému dni a tomuto trapasu jsem se dala dohromady s mužem, který je nyní můj manžel. Ale není to pan zástupce, jak si určitě všichni myslíte. Můj manžel je sám ředitel. Neustále si ze mě dělal srandu, zdali pak se mu také ukážu ve spodním prádle. A také když jsem byla kořistí jeho zástupce, který byl zároveň jeho nejlepším kamarádem, tak mě bral na večírky, kde byl samozřejmě i pan ředitel. Pan zástupce byl sympatický, ale já jsem o něj zájem neměla. Celkově jsem nechtěla chodit s nikým z práce, protože ze zkušeností svých kamarádek vím, že to nedělá dobrotu. Ale s panem ředitelem jsme si velmi dobře rozuměli. A také jsme se po svatbě dohodli, že i když je ředitel a mohl by mi dát vyšší a lépe placenou práci, že zůstanu u té, co mám. Nejen, že mě tato práce baví a naplňuje, ale také nechci, jako ředitelova manželka mít nějaké vyšší pravomoci. A navíc, on vydělá dostatek na to, aby nás oba uživil.
Jsou manželství, která se rozpadnou po prvním roce a jsou taková, co vydří až do konce života. Proč to tak je? Možná, protože se lidé vezmou mladí a unáhleně. Když se někdo zná jen rok a uzavře manželství – může to vyjít, ale také nemusí. Přece jenom se po tom roce neukáže každá stránka té drahé polovičky. Ale třeba může být to manželství o to zajímavější.
Když se dva lidé znají dlouho, stále se milují, tak každý počítá s tím, že se vezmou. I když v dnešní době, se lidé berou později. A podle mého názoru je to lepší. Za dobu, kdy jsou jenom příteli, si toho hodně projdou a pak jsou připraveni na všechno. A mohou si pořádně užívat. Neříkám, že jak přijde manželství, tak přijde hned nuda. To určitě ne, ale každý má s manželstvím spojené i společnou domácnost, což přináší další povinnosti a starosti.
Ale když už dojde na ten krásný den, tak je to rozhodnutí obou. A počítá se s tím, že ví, do čeho jdou a že jsou s tím smíření. A těší se na dny, které stráví jako rodina, když jsou jen dva.
Autor obrázku: Montse PB
Nejhorší je, když se dva lidé musejí vzít, jen protože spolu zplodili dítě, přestože jejich sympatie už opadly. Na jednu stranu je dobré, že dítě bude mít oba rodiče a je krásné, jak se oba snaží. Ale na tu druhou, to přece nemůže nikdy stoprocentně klapat, když jeden druhého nemiluje. A zvlášť, pokud mají rozdílné názory. (hlavně co se výchovy dítěte týče) Také, když k sobě nechovají žádné velké city, tak nestranný člověk může předpokládat brzkou nevěru a rozpad tohoto manželství, což může být pro dítě ještě horší.
Ale od toho negativního pryč. Manželství je přece krásná věc. Je to úžasný pocit, když jste v práci, vracíte se domů a víte, že vás doma bude čekat vaše drahá polovička. Ten pocit, když jste nešťastný a máte osobu, o kterou se můžete kdykoliv opřít. Je to osoba, které můžete říct všechno a která vás za všech okolností podrží.
Věrka, 56 let:
„Se svým manželem jsem od 18 let. Znali jsme se dva měsíce a hned jsme se vzali, což bylo na tu dobu neobvyklé. Ale my jsme věděli, že patříme k sobě. (usmívá se) Párkrát bylo velmi těžké vydržet to s ním. (směje se) Ale když se navzájem chápete a každý udělá nějaký kompromis, aby ten druhý byl spokojený, tak je ten vztah pohádka. My jsme si s manželem prošli mnoha životními situacemi. Byly doby, kdy jsme neměli peníze ani na jídlo a doma čtyři hladové krky. Ale všechno jsme společně zvládli. Jsem vděčná za svého muže a už s ním zůstanu. (směje se)“
Pravým opakem bylo manželství pana Honzy.
Honza, 32 let:
„Já jsem svou manželku potkal na akci. A po roce chození jsem jí požádal o ruku. Nejprve to bylo krásné, ale pak se ukázalo, že manželka není tak bezchybná, jak jsem si jí představoval. Ale já jsem z rodiny, kde se rozvod neuznává. A tak jsem se snažil to jakkoliv dát dohromady. Dokonce jsme navštívili i manželskou poradnu. A vypadalo to i slibně, ale když jsem svou ženu načapal v posteli s jiným chlapem, už jsem dál neměl chuť držet tohle manželství a podal jsem rozvod. Takže moje manželství trvalo jen dva roky. A vyléčilo mě to.“
No, ne každé manželství má šťastný konec, ale záleží to zejména na tom, jak strašně moc ten člověk pro vás znamená, jak moc ho máte rádi a co jste schopni pro to manželství udělat. Pokud je snaha jen z jedné strany (tak jako to bylo u pana Honzy) tak je to téměř nemožné. Zdalipak se má vzájemný vztah nějak zlepšit nebo změnit, musí chtít oba. A oba by s tím měli něco dělat hned od začátku.
Petra, 19 let:
Autor obrázku: Eric Fleming
„Já jsem se svým přítelem od patnácti let. Jo každý si říká, že ta mladá láska rychle začne, rychle skončí, ale my jsme stále spolu spokojení. No, ale abych se dostala k věci. My dva si sice rozumíme a máme pohádkový vztah, ale fakt jsme neplánovali se vzít. Jenomže stalo se, co jsme nechtěli. Já jsem otěhotněla. A oba jsme chtěli, ať naše dítě přijde do úplné rodiny, tak jsme udělali malou svatbu. Bylo mi čerstvých osmnáct, všichni kolem mě, mnou za to opovrhovali. Ale já jsem to se svým přítelem zvládla. Je mi devatenáct, mám roční dítě, studium mám na doma a chodím každé čtvrtletí na přezkoušení a taky to zvládám. Přítel vydělává, já se starám o dítě. Žijeme z ruky do pusy, ale žijeme si krásně, protože jsme šťastní, že jsme spolu a že máme takovou krásnou holčičku.“
Petra je případ, který se nestává tak často, ale o to je kouzelnější. Je krásné, jak se k tomu dva mladí lidé postavili a jak to zvládají. Tady jde vidět, co všechno zmůže láska.
Dnes jsem po škole ještě musela zůstávat ve městě, protože jsem si musela zajít k doktorce a do knihovny. Byla jsem hrozně nervózní, protože jsem se bála vyšetření, ale když jsem došla k doktorce a řekla jí, co mě trápí, tak mi jen napsala recept na nějaké prášky a poslala mě domů.
Potom jsem se zašla do knihkupectví, protože jsem to měla po cestě a navíc jsem měla vyhlídnutou knížku, kterou jsem chtěla koupit dědovi na narozeniny, ale zrovna tu knihu neměli, tak jsem se domluvila s paní prodavačkou, že mi ji objedná. Ale měla jsem strach, že mi nestihne přijít, než nastane den dědových narozenin. Naštěstí mi paní prodavačka oznámila, že kniha zde bude do konce týdne. A po té jsem konečně šla do té knihovny. A opět jsem měla problém, protože jsem zjistila, že jdu dva týdny po termínu, ale když jsem paní knihovnici podávala peníze, tak je odmítla, že ještě nejsem pokutována. A měla jsem krásný čas, abych v pohodě stihla autobus. Byla jsem spokojená, že mi to dneska všechno tak pěkně vyšlo.
Autor obrázku: renee_mcgurk
Došla jsem na zastávku a ještě jsem měla čas, tak jsem si začala číst jednu z knih, které jsem si v knihovně zase půjčila. Ale když už byl čas, tak jsem knihu zavřela, abych se náhodou nezačetla a autobus mi neujel. Ačkoliv jsem se nemusela bát, protože na zastávce stálo dalších sedm lidí. Po chvíli čekaní, jsem se podívala na hodinky a zjistila, že autobus tu už měl být. Ale řekla jsem si, že má jen zpoždění, navíc je nás tu dost, ještě počkám. Ale za nedlouho jsem přestala být trpělivá, dva malí kluci se sebrali a odešli po svých, dvě paní začaly nadávat, copak se to děje a jedna starší paní naříkala, že se jí smůla lepí na paty. Pak už ani mě to čekání nebavilo a stále jsem stopovala hodinky. A paní si postupně zavolaly odvoz, pro jednu přijel manžel, druhá odjela s kolegyní, až jsem tam nakonec zůstala sama. Byla tma a upřímně jsem neměla dobrý pocit z toho, že v té zimě a hrozné tmě budu ještě dalších čtyřicet minut čekat, než mi pojede další autobus.
V tom na zastávce zastavilo auto. Já jsem se jen rozhlížela kolem sebe, jestli náhodou někdo, kdo by se mohl svést s tímto autem, není. Ale ať jsem se rozhlížela sebe více, nikoho jsem nespatřila. A tak mě zalil pot a takový ten zvláštní pocit. Než jsem stihla jakkoliv zareagovat, tak z auta vystoupil mladý a pohledný řidič. „Kam jedeš? Já tě svezu,“ a jen se na mě usmál. Já jsem si nebyla jistá, jestli chci někomu cizímu říkat, kde bydlím. Ale vypadal sympaticky a mile. Tak jsem mu řekla místo, které je asi ještě dva kilometry daleko od mého baráku, abych měla jistotu. A on mi s klidem řekl, ať si nastoupím, že tam má cestu. Nejprve jsem opravdu nechtěla. Znám mnoho příběhů, kdy si dívka sedla k cizímu muži a pak skončila znásilněná a já jsem tak nechtěla dopadnout. Ale potom mi něco řeklo, že bych se měla nechat svést. Možná to byla jen touha po tom, být už hezky v teple domova.
Když jsme se rozjeli, tak ze začátku jsme oba byli potichu. Já jsem se jen pevně držela madla od dveří a hlavou mi létaly myšlenky, co když se náhodou něco stane. Co když odbočí někam do lesa. Ale pak se mě začal ptát jak to, že tu stojím ve tmě a sama. Tak jsem mu popsala svou historku s autobusem. A také jsem mu řekla reakce lidí, co stáli se mnou. Přitom se začal velmi smát. A pak se rozpoutala úplně pohodová konverzace. Jako bychom byli staří známí, co se potkali po letech. Začal mi vypravovat své historky, když ještě čekával na autobus, u kterých jsem se taky pořádně zasmála. Byl to sympatický kluk, ale stále jsem si dávala pozor na to, co říkám, abych nezajela do nějakých osobních věcí, protože je přece jenom pro mě cizí.
Když jsme dojeli na místo, které jsem mu řekla na začátku, tak jsem mu poděkovala a otevřela jsem dveře, že půjdu. On mi řekl, ať ještě chvíli počkám. A mě zase přepadl ten špatný pocit, ale naštěstí jen chtěl mé telefonní číslo. Zprvu jsem si říkala, že po jedné jízdě mu přece nedám na sebe kontakt, ale na druhou stranu jsem si řekla, že telefon mu moc neprozradí a při nejhorším si změním číslo, tak jsem mu jej nadiktovala.
Autor obrázku: Tony Alter
Sotva jsem přišla domů, už mi zapípal mobil. Otevřela jsem zprávu, která mi blikala na displeji – byla od něho. A pak jsme si přes mobil psali zprávy celý večer. A nejen ten večer, začali jsme si psát skoro pořád, dokonce mi několikrát i zavolal. A pak jsme si domluvili naši první schůzku. A ani tím to neskončilo. Setkávali jsme se častěji, později jsme spolu začali chodit. A dneska jsme manželé a společně máme dvě děti.
Teď, když někomu vyprávíme historku, jak jsme se my dva poznali, tak můj manžel to vždycky doplní větou: „Ještě, že já jsem tenkrát zastavil.“
Určitě máte nějaký zážitek, kdy jste se ať už poprvé, nebo podruhé zamilovali a spousta párů jich má… Řekneme si ty nejčastější.
Autor obrázku: Curt Gibbs
1. Láska na první pohled
Je to především vztah vzájemného vzplanutí, když se podíváte z očí do očí a okamžitě přeskočí mezi vámi obrovská jiskra a vy víte, že přesně tohle chcete. Má to jiskru a má to energii, to je pro vztah velmi dobré, ale v mnoha případech a v mnoha vztazích nejde jen o tyto dvě věci, musíte také najít spousty jiných věcí, aby jste spolu mohli být.
2. Z kamaráda partner
Tento vztah je velmi častý a také proč ne, koho jiného lépe znáte, než svého dobrého kamaráda, o kterém víte vlastně úplně všechno, maté společné zájmy atd. Ale mnohdy to nemusí být zrovna správně už z toho důvodu, že víte o jeho předchozích vztazích a úletech a leckdy tohle není moc dobrá varianta. Může vyvolat žárlivost a nedůvěru a jak se říká, pokud uděláte z kamaráda partnere, už velmi těžko to bude zpět váš nejlepší kamarád.
3. Láska z rozumu
Tento pojem vztahu už teď opravdu moc neletí, bývalo to spíše u starších generací nebo u výše postavených lidí. Rodiče vám domluvili a tohohle si vezmeš, protože má dobré společenské postavení a tečka. Nebo za našich babiček pokud jejich dcery čekali s málo známým partnerem dítě tak i z toho důvodu vznikali lásky z rozumu, které ale většinou stejnak nevydrželi, protože jak se říká srdci opravdu neporučíš.
Autor obrázku: Cristina L. F.
4. Pomalinku a zlehounka
Asi poslední a nejlepší definice vztahu a lásky. Je to pomalé poznávání a sbližování dvou lidí, poznávání se a toho co máte rádi a co se vám líbí. Je to nejideálnější započnutí vztahu, jaké může být s postupným randěním. Ale přeci jenom jednu chybičku to má, pokud se takto poznávají lidé po třicítce, kteří v tomto věku nad vším moc přemýšlí, může to být překážka v takovém to vztahu.
Nesmíme vztah nikdy moc rozebírat, stačí když partnera velmi dobře poznáme, můžeme vědět co od něj čekat a jak se bude chovat a hlavně, že nás má opravdu rád. Samozřejmě, aby to tak fungovalo, každý z nich musí do vztahu něco dávat, aby mohl brát.
Pro mnoho žen i mužů je léto symbolem cestování, posezení u vínka, romantických procházek při západu slunce a hodování na terasách restaurací. Znamená pohodu, relaxaci, uvolnění a užívání si klidného tempa a je o to veselejší, máte-li ho s kým sdílet a užívat si. Jestliže jste tedy sama, nedaří se vám potkat toho pravého muže a toužíte po letní romantice, neváhejte a vyzkoušejte seznamku štěstí.
Evropská seznamka je online seznamovací agentura pro ženy zdarma. Prostřednictvím jejích služeb se jednoduše můžete seznámit s muži z celého světa a zajít na rande s tím, který vám padne do oka. České i slovenské ženy ji ve velkém využívají a mnohým z nich se úspěšně podařilo seznámit se svým současným partnerem. Pokud se bojíte poskytnout své údaje, nemějte obavy, klientkám je zaručena anonymita. A jak seznamka funguje?
Na internetových stránkách http://www.evropska-seznamka.cz/ si vytvoříte svůj profil, do kterého vložíte základní údaje o svém vzhledu, povolání, vzdělání a stavu. Vložíte do něj svoji fotografii a po registraci můžete čekat, až vás některý z gentlemanů osloví nebo naopak aktivně hledat v katalogu mužů svého favorita. Nabízí se emailová komunikace nebo rychlejší live chat. A pak už záleží jen na vás, jakým směrem se bude váš vztah vyvíjet. Pokud vaše sympatie budou vzájemné, můžete strávit krásné chvíle na společné dovolené a užít si léta stejně tak, jako to dělají jiné ženy. Proto vezměte osud do svých rukou a najděte své štěstí online. Na světě je spoustu mužů, mezi kterými zajisté bude ten pravý jen pro vás.
Spousta mužů si myslí, že žena je otrokyně jejich představ, že by měla být taková a taková. Myslím si, že by to tak ale nemělo být. Muž, který vás nutí do něčeho, co sama nechcete, není muž, ale blázen.
Autor obrázku: Pedro Ribeiro Simões
Zamysleme se nad sebou, vdyť každá žena je svým způsobem krásná. Je mnoho druhů žen, někdo má velký nos, tmavší kruhy pod očima, jiná odstáté uši, jedna je moc tlustá a druhá moc hubená. Tohle jsou všechno maličkosti, neřiďme se prosím podle modelek, které vypadají dobře a jsou vyzáblé nebo mají na půlce těla plastiku. Každá žena, ať už jakákoli, má v sobě kouzlo a je něčím vyjímečná. Muži by měli sledovat spíše to, jaká žena je, jaké má přednosti a vlastnosti a ne jakou má velikost košíčku a jak pevný má zadek.
Tohle je velká problematika, do které asi nikdy neuvidíme stejně tak, jako do myšlení můžu. Je hezké, když mají doma modelku s dlouhými štíhlými nohami, ale že takové ženy většinou jsou absolutně nepoužitelné, jim dojde až příliš pozdě.
Proto apeluji hlavně na Vás, muži, nekoukejte po ženách jako po kořisti, kterou chcete ulovit, ale jako po bytosti, o které si myslíte, že právě kvůli její vlastnostem a odhodlání z vás bude dobrý pár, není to jen o vzhledu musíme se především koukat, co má ten člověk uvnitř sebe.
Autor obrázku: Gareth Williams
Jak se říká, i v opačném případě to není jednoduché, pokud žena hledá muže, bude chtít pohledného a vypracovaného muže ze snů, ale vraťme se zpátky na zem, takový muži neexistují a když už, jsou to sukničkáři. Pokud si hledáme partnera, nezavrhujte ho, když k vám přijde pro vás ne moc atraktivní muž. Popovídejte si s ním, dejte pár skleniček a záhy zjistíte, že to, že není úplně podle vašeho vkusu, je vám v podstatě už úplně jedno.
Neměli bychom zbytečně moc nadsazovat, je to zbytečné. Když mi kamarádka poví: „Chtěla bych poznat někoho s kým bych mohla žít…“ a zeptám se jí: „A jak by jsi si ho představovala?“ Odpoví mi na to: „No pěkný, vysoký a inženýr nejlépe.“ Řeknu jí na to: „Nemíříš až moc vysoko? Co kdyby jsi se podívala po nějakém normálním chlapovi, který tě udělá šťastnou a budete si rozumět?“ Vím, máme nějaké určité představy svého dokonalého partnera, ale to není zdaleka všechno. Nemůžeme se řídit svými představami, to by jsme mohly být také do smrti samy.
Další věc, která je dámy nezbytně nutná, když někam jdete, koukejte kolem sebe, třeba ten pravý je někde ve vaší blízkosti a myslí na vás každý den, ale vy ho z nějakého důvodu ignorujete a ne vždy to musí být ta správná věc. Proto radím dobře, na falešné řeči mužů se vykašlete, buďte sami sebou, protože takové jste nejlepší. Nepřetvařujte se a buďte opravdu takové, jaké maté být a uvidíte, že dlouho samy nezůstanete.
Asi každý jsme někdy měli svojí letní lásku, ať už někde u moře nebo u nás. Jsou to lásky krátkého pobláznění a touhy. Možná to dělá ta atmosféra, možná to dělá léto bůh ví.
Je to rychlé vzplanutí mezi dvěma lidmi, kteří se do sebe velice zamilují, ale spousta takových lásek končí krachem hned jak skončí dovolená a vy odjedete. Proč to asi tak je? Proč je to opravdu krátké vzplanutí zamilovanosti a hned jak odjedete na toho dotyčného člověka i přes tu lásku zapomeneme? Kdo by nám to dokázal vysvětlit?
Letní láska je nádherná a zůstanou vám po ní krásné vzpomínky a někdy se může stát, že svou letní lásku někde potkáte, ale s největší pravděpodobností si na sebe aspoň jeden z vás nebude pamatovat.
Dá se to možná přirovnat k sexu na jednu noc, jenže tohle je víc vyjímečné, nejde vždy jen o sex, ale o to, že ti lidé spolu prožijí hezké chvilky. Proto užívejme letní lásky, dokud to jde je to krásný zážitek a do budoucna moc milá vzpomínka na něco co jste prožily jako mladí.
A jak umí muži vyznávat lásku?
Muži vyznávají lásku trochu jiným způsobem, než ženy. Na první pohled se může zdát, že to žádné vyznání lásky není, ale musíme tomu trochu porozumět, abychom to pochopily.
Autor obrázku: Filipa Machado
Žena ráda říká muži, jak moc ho miluje a opakuje mu to pořád dokola, ale muž vám to řekne možná jednou a tím to končí, víckrát to mnozí opakovat už nemusí a ni nechtějí.
Důležité je si všímat dotyků. Pokud se vás partner často dotýká, nemusí to zpravidla znamenat jen vášeň a touhu, ale hlavně také lásku. Muži to zkrátka vyjadřují jinak než ženy, když někoho milují, a hlavně to vyjadřují raději gesty, než slovy.
Další věcí jsou obavy o vás. Pokud někam jdete nebo jedete, obává se, jestli jste dojela v pořádku, jestli se vám něco nestalo, nebo vám někdo něco neudělal. Tohle je dalším velkým gestem lásky.
A v neposlední řadě je to technický dozor. Jelikož každá žena dnes řídí auto, následná péče o její auto ať už je to výměna oleje, pneumatik nebo jiných dílů, je také důkazem jeho lásky k vám.
Zkrátka a jistě, umí to dobře vyjadřovat gesty a vy musíte jen přijít na to, jakými gesty to zrovna váš partner vyjadřuje. Uvidíte, že vám bude hned líp když zjistíte s jakou intenzitou to provádí.
Vztahy mezi lidmi jsou důležité odjakživa. Dříve vybíraly partnery a partnerky svým dětem rodiče, a to čistě kvůli obchodním vztahům, dědictví, moci (vlivu) apod. Také nebylo možné, aby spolu dva „jenom tak chodili“, ale v úvahu připadaly pouze a jedině zásnuby a následně pak i manželství.
Říká se, že se každý pro někoho narodil, s nímž bude šťastný a stráví spokojený život. Dnes je to ovšem oproti dřívější době výrazně jiné a je zcela běžné, že spolu dva lidé takříkajíc chodí, aniž by spolu byli zasnoubení či byli v manželství.
Hezké pocity …
Když jste v blízkosti toho, jenž k Vám patří, cítíte se dobře a máte dobrý pocit. Přejete si, aby chvíle, kdy jste v jeho blízkosti, nikdy neskončila. Všechno krásné ovšem jednou končí a nic netrvá věčně. Je jen a jen na Vás, zda-li budete chtít prožít těchto společných chvilek více, anebo ne. Nenechte se ovšem unášet pouze vzhledem – pak se nejedná o lásku, ale o fyzickou krásu, která v lásce nehraje příliš velkou roli.
Pocity jsou rozmanité
Je nutno si uvědomit, zda jsou Vaše pocity způsobeny zamilovaností, skutečnou láskou, anebo pouze vzrušením. Obvykle pocity způsobeny zamilovaností, nebo vzrušením příliš dlouho nepřetrvají a velmi rychle tak dojde k návratu emocí do normálu.
Autor obrázku: Filippo Cassoli
Jsou-li ovšem tyto pocity způsobeny opravdovou láskou, musí to být oboustranné – vyvíjí-li totiž tyto emoce pouze jedna strana, je to zcela bezvýznamné – na lásku totiž musí být dva. Je dobré raději nic neuspěchat a dát všemu čas, než být potom zklamaný. Zejména lidé, kteří si zakládají na emocích, to pak mohou nést velmi těžce. Obvykle to mívá i fatální následky, nemálokdy s pomýšlením na sebepoškozování či dokonce na sebevraždu.
Nic neuspěchejte
Neznamená, že když cítíte, že je to ten pravý, že cítí totéž a že se mu tedy musíte hned celá oddávat. Dnes má velká spousta mladých holek „v módě“, sexuálně si hrát třeba už po 14-ti dnech …pro některé normální, nicméně pro většinu lidí je to příliš krátká doba.
K lásce jsou třeba především city, tolerance a porozumění, nikoli sex, byť i ten ke vztahu patří. Je ovšem nutné stále dbát jistých kodexů a nepoddávat se pouhým zvířecím pudům, neboť právě jejich potlačení následně vytváří mnohem silnější a procítěnější vztah a veškeré činnosti v něm.
Když je to poprvé – díl 1. První kontakt – internet
Autor obrázku: Alex Valli
Pokud patříte k těm, kteří si těžko hledají známosti a využívají internetových a jiných seznamek či navazují známosti prostřednictvím sociálních sítí jako je např. facebook či twitter, jistě pro Vás bude problematické s někým novým mluvit. A pokud už se s někým sejdete, obvykle se cítíte trapně a pokládáte ještě trapnější otázky, které jsou mnohdy zcela nesmyslné či bezvýznamné.
Internetová seznamka
Pokud volíte k seznámení internetovou seznamku a s někým se seznámíte, na nic si nehrajte. Pokud jste řidič autobusu, rozhodně nepište, že jste manažer jenom proto, abyste udělali dojem.
Snažte se toho o své známosti dozvědět co možná nejvíce. Pokud si totiž nesednete už podle psaní, předejdete tak dalšímu trapnému momentu, který by nastal na osobní schůzce. Na svou známost se nesnažte zapůsobit za každou cenu, zkrátka buďte přirození. Osobně pochybuji, že byste to třeba i během týdne, kdy máte mít osobní schůzku, nějak výrazně změnili.
Čemu se na internetové seznamce vyvarovat
Autor obrázku: Rob Boudon
Na internetových seznamkách nemusí být vždy „zoufalci“, nicméně se na nich většina lidí jinak nazvat nedá. Obvykle je využívají ti, kteří si jen tak tak našli známost a ta je záhy opustila, anebo ti, kteří své protějšky už od pohledu odpuzují.
Samozřejmě, že vzhled není vždy prioritní a záleží zejména na tom, jaký člověk skutečně je, nicméně i vzhled hraje stále určitou roli. A je třeba neplést si dobrý vzhled se sympatiemi. Vyvarujte se tedy předem lidem, kteří se Vám nelíbí …nemá totiž cenu zkoušet něco, co už je předem ztraceno …a rozhodně se nenechte tím druhým k něčemu nutit – vždy musí být pocity vzájemné!
V čem se může lhát
Pokud už se uchýlíte k nějaké lži, předem si promyslete, v čem můžete lhát a v čem nikoliv. Jedna z věcí, ve které lžou především ženy, je věk – nicméně ani taková lež některým nepomůže, pokud ve skutečnosti vypadají ještě o 5 let starší.
Muži mohou v této věci také trochu zalhat, opět však jen do jisté míry. Hlavním ale stále zůstává, na nic si nehrát. Pro spoustu lidí, zejména mužů, jsou velkou překážkou děti – máte-li jich tedy více než je v dnešní době zvykem, klidně se o některých nezmiňujte (byť je to nehezké). Pokud si budete se svým protějškem rozumět, časem mu řekněte o všech a myslí-li to s Vámi skutečně vážně, nebude mu to vadit.
Možnosti seznámení jsou v současné době na úplně jiné úrovni, než byly před pár lety. Díky obrovskému propojení lidí na internetu tak máme neuvěřitelné možnosti. Zapomeňte tak na inzeráty v novinách a internetových seznamkách a využijte tak seznámení online.
Žádný člověk nechce být sám. Ale hektická doba, mnoho starostí a práce nám může komplikovat možnosti seznámení. Právě na to ale myslí internetové seznamky.
Najděte ten pravý protějšek
Díky nedostatku času může být samotné seznámení s ženou nebo seznámení s mužem často velmi komplikované. Problémem může být především málo možností k osobním setkáním, kdy by se lidé poznali. Doba návštěv diskoték za účelem seznámení je minulostí a lidé jsou si tak často velmi vzdálení.
Internet ale v posledních letech představuje unikátní systém a možnosti seznámení a propojenosti mezi lidmi. Díky seznamkám se nám otevírají nevídané možnosti. Pojďme se podívat blíže na konkrétní seznamku, kde si ukážeme jednotlivé výhody a přednosti.
Jiskřit to může mezi ženou a ženou
Internetová seznamka Jiskření představuje moderní internetovou seznamku, která je vhodná pro ženy a muže jakéhokoliv věku. Samozřejmě nezáleží na orientaci. Ať hledá muž muže nebo žena ženu, každý si najde ten nejvhodnější protějšek pro krásné chvíle.
Internetová seznamka je vhodná především pro lidi s nedostatkem času, ale i pro lidi, kteří nemají dostatek odvahy k seznámení v reálném světě. Obrovské množství lidí hledající na základě sympatií a společných zájmů je tou nejlepší možností k nalezení životního partnera.
Společně za sportem?
Internetová seznamka není jen možností k hledání partnera pro život, ale je vhodným prostředkem pro nalezení kamaráda a společníka pro sport, tanec, zábavu nebo turistiku. Samozřejmostí je i hledání podle věku, společných zájmů, fotografií nebo pohlaví.
Seznamování po internetu je vhodné pro lidi každého věku a není se třeba obávat zneužití osobních dat, ani složitého ovládání. Příjemné uživatelské prostředí, ale i příjemný vzhled tak rozšiřují možnosti seznámení do nebývalých rozměrů.
