Na Vánoce jste se moc těšila do té doby, než jste se dozvěděla, že je budete trávit také s vaší tchyní. Co s tím? Jak přežít Vánoce, které budou pod taktovkou matky vašeho partnera?
Partnerovi nemůžete říct, že to nechcete ani náhodou, ale svorně oznamte, že se na to těšíte, ale začněte se připravovat na to, že vaše Vánoce nebudou podle toho, jak jste si vysnila. V první řadě je třeba důkladně vše uklidit a nachystat, aby vás tchýně nepomluvila. Musíte se v jejích očích předvést jako ta nejdokonalejší. Je velmi důležité, aby o vás měla dobré mínění. Pokračovat ve čtení „Co když musíte trávit Vánoce s tchýní“
Co je vlastně manželství? A proč na něm tolik lpíme? Proč když se Vás někdo zeptá: Jak dlouho jste s partnerem a vy odpovíte: Několik let, se Vás všichni zeptají: A není to už na svatbu? Tohle jsou všechno otázky, které si kladu jak já, tak asi i spousty párů, kteří nejsou svoji.
Nevím, jestli když Vás partner požádá o ruku a vezmete se, jestli se něco změní… Je to přeci jen kus papíru, který z Vás dělá manžele, jinak se v podstatě nic nemění. Jste vlastně pořád pár ve vztahu, jen s papírem v ruce.
Nepochopila jsem dosud tuto podstatu, i když v hlouby své duše toužím po tom a čekám, kdy mě partner požádá o ruku a udělá mě svojí ženou. Ale proč? Proč po tom každá žena pořád tak touží? Sama nevím, asi to máme někde v hlouby duše zafixované, že to tak má být.
Spousty lidí říká, že je to stvrzení Vaší lásky. Nevím, jak jinak to definovat, protože v realistickém životě se opravdu před svatbou a po svatbě nic nezmění. No ale pořád tuto skutečnost vyžadujeme. Nechci tady zavrhovat manželství, to v žádném případě, ale pořád si kladu otázku, jestli je to vůbec nutné. Dnes je spousta párů, které žijí jak se říká „jen tak na hromádce“ a ptám se proč? Není to z toho důvodu, že by se nechtěli vzít, ale spíše z toho důvodu, že spousta mladých páru na to nemají finance? V dnešní době uspořádat svatbu není žádná procházka růžovým sadem.
Autor obrázku: Paul Williams
Sama jsem toho názoru, že malá svatba s okruhem opravdu nejbližší přátel a známých naprosto stačí. Na co dělat velkou, noblesní svatbu? Myslím si, že manželství je velmi krásná věc, už jen to, že Vás partner požádá o ruku, pak samotná svatba a poté společný manželský život… Budete nosit partnerovo příjmení, mít spolu děti a vlastně vše poté v životě budete mít společné.
Jsou lidé, kteří se manželství bojí – podle mě víc muži, než ženy. Ne každý se rád žene do chomoutu. Ano, je pravda, pokud spolu jen žijete a nejste svoji, je velmi jednoduché partnera opustit, pokud vám to už nadále neklape, nebo si najdete někoho jiného. Ale pokud jste už svoji, je to větší problém – musí nastat rozvod, který může být hodně dlouhý a stresující, poté majetkové vyrovnání, péče o dítě atd. Tak nevím co je potom jednodušší.
Každopádně manželství je svaté, je to opravdovou spojení dvou duší do svazku manželského a člověk to potom cítí trochu jinak, když je vdaný nebo ženatý. Změní se to v tom, že vám podvědomí říká: A teď je můj nebo je moje, ale ve skutečnosti to tak nemusí být. Partner od vás může odejít stejně tak rychle v manželství, jako i když svoji nejste.
Je to velmi složité, ale vím, že každá z nás jednou chce být žena svého muže. Svatba je velice krásná a jen naše, tak chceme, abychom si ji užili na plné čáře. U některých je jedna svatba a dost, ale jsou i lidé, kteří se vezmou, rozvedou pak zase někoho potkají a opět se vezmou a svatbu neberou až tak vážně.
Vlastně nikdy v životě nevíme, jak si s námi osud pohraje a co nás v životě čeká. Nikdo nemáme život nalajnovaný podle nějakého návodu, ale vytváříme si ho my sami, a tak jak si ho budeme utvářet, takový náš život bude.
Dnešní doba přeje zdravému rozumu a mnoho mladých páru neskáče do života „po hlavě“, jak tomu bylo o generaci dříve. Společné bydlení přichází u těch „chytřejších“ ve chvíli, kdy už nemají „holý zadek“ a mají v životě něco za sebou.
A ani v tuto chvíli si nenamlouvejte, že je to na celý život, ale prostě to vyzkoušejte. Je to pudová záležitost. Buď to „pude“ nebo „nepude! :-). Vědomí, že se máte v nejhorším případě kam vrátit, vás bude motivovat mnohem více, než vědomí, že to zkrátka musíte vydržet, když jste si to vymysleli.
Ozubená kolečka
Ať na zkoušku nebo na ostro, když už tedy s někým bydlíme, musíme společně nějak vycházet. A systém ozubených koleček je dobrým začátkem, ale musíme překonávat různé třecí plochy. Takže se radujme z toho, že jeden umí pracovat hlavou a druhý rukama a nevyčítejme si to navzájem. Ten umí to a ten zas tohle to a všichni dohromady udělají moc :-).
Autor obrázku: Tony Alter
Názory dvou
Dalším problémem jsou odlišné názory a odlišný pohled na společný život. Není nic horšího, než neustále narážet na stejný zádrhel. Kompromisy jsou velice důležité, ale oboustranné! Při věčném ustupování „aby byl klid“ se z vás brzy stane loutka bez názoru zcela závislá na partnerovi osobě.
Výměna názorů se také neobejde bez určitých pravidel, jinak se snadno může stát, že si vyčtete první poslední a nezmění se zhola nic. Zaměřte se na jednu věc, kterou chcete hádkou vyřešit a od té neustupte, ať se partner snaží spor jakkoli otočit. V případě, že tím, kdo hádku způsobil svoji vinou, jste vy, je nezbytné přiznat svoji chybu a omluvit se. Ale na druhé straně z jednoho chybného kroku se nevraždí a není nutné nechat si ji otloukat o hlavu neustále. Hoď kamenem, ty kdož si bez viny!
Společné bydlení prověří pevnost vašeho vztahu a ne všechny páry tuto zkoušku ustojí. Takže pokud patříte k těm, kterým se po této zkušenosti vztah rozpadl, nezoufejte! :-) Buď ještě nejste dostatečně vyspělí, nebo se zkrátka po partnerovi na celý život poohlédněte někde jinde, jednou se to určitě podaří! :-)
Téma dnešního článku mě napadlo po dnešní hádce s přítelem kvůli receptu na rybí pomazánku. No řekněte, taková stupidita. Ale v partnerském soužití jsou hádky o úplných blbostech běžným standardem.
Autor obrázku: Giuliano Maiolini
Např. já a můj přítel máme naprosto opačné povahy – já jsem rozmazlená slečinka, kterou maminka celý život obskakovala a doma jsem nemusela hnout ani prstem. Ale nikdy jsme doma neměli moc peněz, tak jsem se naučila celkem obstojně hospodařit i s málem.
V rodině mého milého to bylo přesně naopak. Od malička musel se vším doma pomáhat a všechno se naučit. O peníze ale neměli nouzi, takže si zvyknul mít vše, na co si ukáže. No co vám budu povídat, někdy je to boj, ale snad se nám podaří do toho dospěláckého života naskočit bez zbytečných modřin.
Bydlení „naostro“
Mami, před měsícem jsem potkala toho nejlepšího kluka na světě a stěhuji se k němu!“ Po této větě maminka právem padá do mdlob, protože na rozdíl od své (například 17 leté) dcery ví, co to obnáší a že to není žádná procházka růžovým sadem. Zvláště pokud dceruška bere vše jedním vrzem a vyleze z ní ještě další sladké tajemství.
Začátky ve vztahu, to je to nejhezčí, co můžete v životě zažít. Láska tajemná, lákavá, plná očekávání a překvapení. Takový intenzivní pocit, že vám je jedno, jestli si čaj osolíte nebo osladíte. Myšlenkami jste stále v oblacích a stále nabiti pozitivní energií.
Autor obrázku: . .
Ale pokud se ke svému princi po měsíci nastěhujete a řešíte každodenní problémy, kdo uvaří, kdo vypere, kdo nakoupí, za co nakoupí, když zaplatí všechny složenky, je po lásce a zbývá jen šeď každodenního života. A u praní smrdutých ponožek zjistíte, že váš protějšek není až tak dokonalý, jak jste si mysleli na začátku. O tyto iluze samozřejmě časem přijde tak jako tak, ale neokrádejte se o ně na začátku vztahu, je to možná ten nejhezčí pocit, jaký vás v životě potká.
Teď samozřejmě nemluvím o dospělých lidech, kteří vědí, co od života chtějí a společné bydlení už mají natrénováno. Ale ani to se nemusí uspěchat :-).
Nedá se to s Vaším sousedem vydržet? Tak to je nás více.
Často se setkáváme s nesnesitelnými sousedy, kterým neustále něco vadí a překáží. Zcela jistě si dotyčný/á soused/ka, budou neustále stěžovat ostatním, ať již kvůli malichernostem, nepřiměřenému hluku vycházíjícího z Vašeho domu či bytu, nebo nato, že Vaše jablka či listí, padá přes plot na jejich pozemek a oni stále dokola musí uklízet.
Obzvláště příšerní jsou pak tací, kterým dělá ohromnou radost, jen tak pro nic za nic na někoho ječet, anonymně telefonovat nebo psát na úřady kvůli porušování té či oné vyhlášky a nařízení. Sedí přikrčeni za záclonami svého obydlí a bedlivě pozorují každý Váš pohyb. Hledají jakýkoliv podnět, jež jim napomůže v jejich ohavném jednání a pocitu škodolibosti vůči Vám. Někteří jsou dokonce schopni své stížnosti hnát až k soudu.
V dnešní době se stále častěji setkáváme s tím, že se jedná o členy rodiny (rodiče vs. děti a naopak), ale i o úplně cizí lidi, kterým se prostě „nelíbíte“. Zavládne teror, slídění, naschvály a podobné výjevy sousedské „lásky“.
Určitě jste se již setkaly s naschvály typu: popelnice postavená přímo ve výjezdu z garáže, pořízení si kohouta nebo většího plemena psů, kteří Vás s oblibou ruší velmi brzy po ránu hlasitými projevy své přirozené povahy. U psů se však nemusí jednat jen o brzké ranní hodiny, ale i o noční či celodenní rámus.
Jistě jste si možná povšimly, že sousedé nenápadně obcházejí okolo plotu a po očku pozorují, co se u Vás právě děje. I některé sousedské vztahy v panelových domech probíhají podobně. Stačí trocha rámusu či dupání a v mžiku poznáte, že sousedé bydlící ať už vedle Vás, nad Vámi, nebo pod Vámi jsou doma. Uslyšíte rány, které naznačují, že Vaše počínání se dotyčnému sousedovi rozhodně nelíbí. Buší do topení, do stropu či stěn, násadami od košťat či „francouzskou holí“.
V případech těchto komplikovaných vztahů je nejlepším řešením, pokusit se tolerovat navzájem, nedělat si naschvály, popřípadě zvolit kompromis, pro všechny strany vyhovující. A pokud smíru nelze tak snadno docílit, je tu zaručeně vyzkoušené a účinné řešení: Pořiďte si záclonu s velmi hustým vzorem, nejlépe tmavého vzoru závěsu, které důkladně zakryjí okna. Alespoň Vám sousedé neuvidí tzv. do kuchyně a v panelovém domě mějte papuče, ať zbytečně neprovokujete dotyčné sousedy, mající pocit, že se u Vás právě prohnalo stálo slonů.
Pevné nervy oběma stranám v kombinaci s tolerancí.
