Únava, pocit přepracování a špatná nálada. Typické ukazatele, které mohou s předstihem varovat před nebezpečným syndromem vyhoření. Syndrom, který postihuje každého desátého Čecha, se plíží nenápadně a plnou silou udeří, když člověk symptomy dlouhodobě ignoruje.
Dnešní doba klade vysoké nároky na výkon v zaměstnání a dokonalou image před veřejností. V hlavní roli perfekcionismus, práce v neustálém tempu, kde se zdravotní indispozice se neodpouští. Manažeři tlačí na stoprocentní výsledky a na psychickou stránku svých podřízených moc nehledí.
Cesta do pekel?
Že není něco v pořádku, se obvykle zjistí, až když se pracovník zhroutí a skončí v pracovní neschopnosti. Syndrom vyhoření neboli Burnout syndrom působí jako začarovaný kruh, ze kterého se postižený bez pomoci nedostane. Přepracování a následný strach ze selhání jsou sebezničujícím aspektem. Pacient je sice hnán dopředu touhou být ve všem nejlepší, ale zároveň ho všechny věci, které ho dříve těšily, neskutečně vyčerpávají. Nemocný nemůže spát, je neklidný, podrážděný a k smrti unavený.
Spouštěče Burnout syndromu jsou jednoznačně stres a napětí. Krátkodobý stres, který kdysi působil motivačně, se stal chronickým negativním distresem, lidově řečeno emočním zabijákem. Syndrom vyhoření v konečné fázi může vyústit až v sebevražedné myšlenky. S léčbou by proto postižení jedinci rozhodně neměli otálet.
Help me…
Léčba syndromu vyhoření spočívá v individuálním psychoterapeutickém programu, který je kombinován s relaxačními terapiemi. Užití uklidňujících léků přináší pouze krátkodobou pomoc, ve střednědobém horizontu však problém nikterak neřeší. Naopak člověka uvrhnou do závislosti.
Psychoterapie může mít řadu podob. Léčebná psychoterapie se soustřeďuje na léčbu konkrétních psychiatrických obtíží, jako jsou úzkosti, deprese, nadměrný stres, spánkové poruchy, psychosomatické obtíže a poruchy osobnosti. Relaxační terapie je jedním z nejmodernějších postupů v oblasti podpory a obnovy duševního zdraví.
