Máme už plné zuby vztahu, který je plný stereotypu a žádného oživení? Chtěli byste nejradši zažít něco, co jste ještě neudělali, nějak se odvázali.
Každé ráno vstanete, pustíte televizi, jdete vařit, po obědě umyjete nádobí, poklidíte dům a zbytek času strávíte s partnerem u televize a nic neděláte? Pokud takto vypadá váš každodenní život, tak opravdu pozor. Měli byste si uvědomit, že něco není v pořádku a vypadnout z vašich zajetých kolejí.
Jak moc riskantní je nabrnknout si rozvedeného chlapa? Jestliže se rozvedl, pak u něj doma byl nějaký problém, který byl nucen řešit rozvodem, a tak nešlo o malichernost. Samozřejmě, že za vámi muž přijde se svojí verzí toho, proč se tak stalo. Jenže to, co vám poví, nemusí být zdaleka pravda, protože samozřejmě nemůže říct, že manželce zahýbal, kde mohl, a že jí ruply nervy a tak si také někoho našla. Pokračovat ve čtení „Je risk „nabrnknout si“ rozvedeného chlapa?“
Do manželství se vstupuje s láskou a s tím, že s člověkem, kterého si bereme, budeme v dobrém i ve zlém. Samozřejmě jsou nutné nějaké ústupky, které proto, abychom mohli být šťastni a rozuměli si, musíme udělat. Jak mít krásné manželství a jak v něm být šťastni? Pokračovat ve čtení „Jak mít krásné manželství“
Někdy by měly muže svádět i ženy, tak mají jistotu, na čem jsou a co po muži chtějí. Mužské plány není zrovna těžké odhalit. Většinou mají 3 způsoby, jak nás ženy dostat. Zde je proto několik znaků, podle kterých poznáte, že se vám snaží dostat do kalhotek.
Autor obrázku: Kelly Finnamore
Směje se všem vašim vtipům
. Jsi vtipná, ale nikdo není TAK vtipný. Je to jedna z prvních mužových snah, jak vás opravdu dostat do postele.
Projevuje zájem a je aktivní. Nikdo není až tak zvědavý, na zdlouhavé vyprávění proč jste si na internetu smazali účet na té a té stránce, pokud však o vás neusiluje.
Dotýká se dolní části vašich zad. Někteří lidé jsou prostě přirozeně více fyzičtí než ostatní, ale když se dotýká dolní části vašich zad, má o vás zájem. Tohle gesto to potvrzuje.
Kupuje vám drinky. Jedná se o namlouvací techniku 21. století, 20. a 19. a v podstatě celou dobu od doby, kdy byl alkohol vynalezen.
Dává vám svůj kabát. Jsou to velmi jemné a pomalé pohyby.
Píše vám velmi pozdě večer. I když už je asi tak 03:30 ráno. Nikdo nebývá obvykle v takovou dobu vzhůru. Ve zprávě není nic tak velmi důležitého jenom přemýšlí, jak se asi máte a jaký byl váš den.
Snaží se najít filmy, které máte rádi oba dva, protože všichni přece víme, co se nejspíš stane v průběhu filmu.
Chce se mazlit. Na jeho místě je zima a on má jenom jednu deku. Tak přijde nápad o sdílení jedné deky a také něco víc.
Dává Like všem vašim fotkám. Ne úplně všem, ale všem těm, na kterých je váš obličej.
Dává vám lstivý vzkaz po té, co spolu strávíte určitý moment. Je to jeho způsob jak říct ,,Hej máme něco společného“ Řekne vám tohle a přitom na vás mrkne.
Dotýká se vaší nohy a přitom na vás mluví. Není příliš pohlcen tím co vám říká, více ho zajímají určité proporce vašeho těla.
Autor obrázku: paz.ca
Na Facebooku likuje všechny vaše příspěvky
. Snaží se vám dostat do podvědomí.
Chce se s vámi podělit o taxík. Nežije nikde v blízkosti vašeho bydliště ale podle něj je to pořád ještě po cestě.
Komentuje každou vaši menší změnu. Například uděláte si nové nehty. Snaží se si u vás získat body.
Posílá vám náhodné sms. ,,Co si myslíš o tomto novém tričku, které jsem právě dostal?“
Můžete ho přichytit přes celou místnost, jak na vás neustále upírá svůj zrak, tzv. na vás zírá. To může být opravdu roztomilé nebo taky strašidelné.
Má na sobě příliš mnoho kolínské. Snaží se vás dostat přes dobrý vkus nějakého kvalitního parfému. Nic se však nemá přehánět. Nemusela byste v místnosti také vydržet více jak 10 až 15 minut.
Snaží se předvést. Správné začlenění postřehů, je dobré používat v běžné konverzaci ale rozhodně ne takhle např.,,Podívejte se, jak je tahle barová židle těžká.“ ,,Jo druhý den jsem běžel maraton nebo tak něco.“ ,,Chcete mě vidět kouzlit?“
Říká vám: ,,Chci tě“. Muži jsou v současné době velmi přímí.
Jsou manželství, která se rozpadnou po prvním roce a jsou taková, co vydří až do konce života. Proč to tak je? Možná, protože se lidé vezmou mladí a unáhleně. Když se někdo zná jen rok a uzavře manželství – může to vyjít, ale také nemusí. Přece jenom se po tom roce neukáže každá stránka té drahé polovičky. Ale třeba může být to manželství o to zajímavější.
Když se dva lidé znají dlouho, stále se milují, tak každý počítá s tím, že se vezmou. I když v dnešní době, se lidé berou později. A podle mého názoru je to lepší. Za dobu, kdy jsou jenom příteli, si toho hodně projdou a pak jsou připraveni na všechno. A mohou si pořádně užívat. Neříkám, že jak přijde manželství, tak přijde hned nuda. To určitě ne, ale každý má s manželstvím spojené i společnou domácnost, což přináší další povinnosti a starosti.
Ale když už dojde na ten krásný den, tak je to rozhodnutí obou. A počítá se s tím, že ví, do čeho jdou a že jsou s tím smíření. A těší se na dny, které stráví jako rodina, když jsou jen dva.
Autor obrázku: Montse PB
Nejhorší je, když se dva lidé musejí vzít, jen protože spolu zplodili dítě, přestože jejich sympatie už opadly. Na jednu stranu je dobré, že dítě bude mít oba rodiče a je krásné, jak se oba snaží. Ale na tu druhou, to přece nemůže nikdy stoprocentně klapat, když jeden druhého nemiluje. A zvlášť, pokud mají rozdílné názory. (hlavně co se výchovy dítěte týče) Také, když k sobě nechovají žádné velké city, tak nestranný člověk může předpokládat brzkou nevěru a rozpad tohoto manželství, což může být pro dítě ještě horší.
Ale od toho negativního pryč. Manželství je přece krásná věc. Je to úžasný pocit, když jste v práci, vracíte se domů a víte, že vás doma bude čekat vaše drahá polovička. Ten pocit, když jste nešťastný a máte osobu, o kterou se můžete kdykoliv opřít. Je to osoba, které můžete říct všechno a která vás za všech okolností podrží.
Věrka, 56 let:
„Se svým manželem jsem od 18 let. Znali jsme se dva měsíce a hned jsme se vzali, což bylo na tu dobu neobvyklé. Ale my jsme věděli, že patříme k sobě. (usmívá se) Párkrát bylo velmi těžké vydržet to s ním. (směje se) Ale když se navzájem chápete a každý udělá nějaký kompromis, aby ten druhý byl spokojený, tak je ten vztah pohádka. My jsme si s manželem prošli mnoha životními situacemi. Byly doby, kdy jsme neměli peníze ani na jídlo a doma čtyři hladové krky. Ale všechno jsme společně zvládli. Jsem vděčná za svého muže a už s ním zůstanu. (směje se)“
Pravým opakem bylo manželství pana Honzy.
Honza, 32 let:
„Já jsem svou manželku potkal na akci. A po roce chození jsem jí požádal o ruku. Nejprve to bylo krásné, ale pak se ukázalo, že manželka není tak bezchybná, jak jsem si jí představoval. Ale já jsem z rodiny, kde se rozvod neuznává. A tak jsem se snažil to jakkoliv dát dohromady. Dokonce jsme navštívili i manželskou poradnu. A vypadalo to i slibně, ale když jsem svou ženu načapal v posteli s jiným chlapem, už jsem dál neměl chuť držet tohle manželství a podal jsem rozvod. Takže moje manželství trvalo jen dva roky. A vyléčilo mě to.“
No, ne každé manželství má šťastný konec, ale záleží to zejména na tom, jak strašně moc ten člověk pro vás znamená, jak moc ho máte rádi a co jste schopni pro to manželství udělat. Pokud je snaha jen z jedné strany (tak jako to bylo u pana Honzy) tak je to téměř nemožné. Zdalipak se má vzájemný vztah nějak zlepšit nebo změnit, musí chtít oba. A oba by s tím měli něco dělat hned od začátku.
Petra, 19 let:
Autor obrázku: Eric Fleming
„Já jsem se svým přítelem od patnácti let. Jo každý si říká, že ta mladá láska rychle začne, rychle skončí, ale my jsme stále spolu spokojení. No, ale abych se dostala k věci. My dva si sice rozumíme a máme pohádkový vztah, ale fakt jsme neplánovali se vzít. Jenomže stalo se, co jsme nechtěli. Já jsem otěhotněla. A oba jsme chtěli, ať naše dítě přijde do úplné rodiny, tak jsme udělali malou svatbu. Bylo mi čerstvých osmnáct, všichni kolem mě, mnou za to opovrhovali. Ale já jsem to se svým přítelem zvládla. Je mi devatenáct, mám roční dítě, studium mám na doma a chodím každé čtvrtletí na přezkoušení a taky to zvládám. Přítel vydělává, já se starám o dítě. Žijeme z ruky do pusy, ale žijeme si krásně, protože jsme šťastní, že jsme spolu a že máme takovou krásnou holčičku.“
Petra je případ, který se nestává tak často, ale o to je kouzelnější. Je krásné, jak se k tomu dva mladí lidé postavili a jak to zvládají. Tady jde vidět, co všechno zmůže láska.
Praha je naším největším a zároveň hlavním městem. S velkým pohybem lidí a samozřejmě i s mnoha pražskými částmi jste si jistě všimli určitých anomálií, které se v Praze vyskytují. Praha 1 má největší koncentraci turistů, Praha 5 je moderním business centrem a místem pohybu mnoha „kravaťáků“ a Praha 6 je centrem studentů. Kde ale najdeme nejkrásnější muže?
Hledejte v novostavbách
Pokud jste single a hledáte nějakého toho přítele, určitě se vyplatí zabrouzdat do novostaveb, kde mají mnozí mladí a úspěšní muži pronájem bytu. Právě moderní čtvrti Prahy jsou tímto vyhlášené. Kde ale v Praze hledat? Dobrým tipem může být právě Praha 5 a celkové okolí Smíchova. Nemusíte ale chodit do novostaveb, procházet chodby a čekat na svého prince. Jsou i jiné a lepší postupy.
Dobrým tipem je v okolí této čtvrti zajít do baru nebo restaurace. Vyraze si někam sednout. Nemělo by se jednat o nějaký nevkusný, starý a zakouřený podnik se štamgasty. Smíchov nabízí mnoho pěkných a moderních restaurací nebo barů. Uvidíte, že nebudete dlouho sedět sama.
Autor obrázku: Kimberly Lawson
Zkuste sport
Kromě návštěvy podniků se vyplatí zkusit i sportování. Zajděte na tenis, dojděte si zaplavat nebo zkuste fitness centrum. Nebo si zaběhejte podél Vltavy, zkuste in-line brusle a uvidíte, že se k vám jistě někdo přidá. Sportování utuží vaše zdraví a zlepší kondičku, ale také se můžete seznámit se zajímavými lidmi.
Čtvrti, kde je velký prodej bytů v novostavbách a čtvrti se rozvíjí, je samozřejmě i mnoho různých salonů a obchodů. Moderní muži o sebe rádi pečují a je také velká pravděpodobnost, že se setkáte v těchto podnicích. Pečujte o sebe a rozhodně se zajímejte o své okolí.
Síla nevyzpytatelnosti
Nelze se však upínat na jednotlivá místa, musíte mít otevřené oči a nebránit se tím, že si kolem sebe vytvoříte negativní štít. Pečujte o sebe, odpočívejte, čerpejte energii a užívejte si život. Svého vysněného muže sice můžete potkat na nábřeží u Vltavy, ale můžete se klidně srazit v metru nebo to bude nový kolega v práci.
Jste bez partnera, cítíte se osamělá a láká vás seznámení s cizincem? Pokud ovládáte alespoň jeden z cizích jazyků, vytvořte si profil v seznamce specializující se na seznámení českých žen s muži z celého světa a směle se vrhněte na hledání partnera.
Internetová seznamka http://www.czech-single-women.com/ patří mezi spolehlivé a důvěryhodné seznamovací agentury. Ženy, které se zde zaregistrují, mohou být kdykoli osloveny muži z různých koutů světa. V jejich profilu jsou znázorněny údaje o jejich vzhledu, zaměstnání, vzdělání a jazyku. Můžete si vytvořit i live video, ve kterém se představíte a zvýšíte tak své šance na seznámení. Využít lze i live chat. Registrace probíhá zdarma, pro shlédnutí live videa a získání kontaktu na vámi vybranou osobu je třeba zaplatit měsíční poplatek.
Na potenciálního partnera nemusíte pouze čekat. I vy můžete listovat katalogem mužů a oslovit ty, kteří vám připadají zajímaví a pohlední. Nejjednodušší způsob je emailová komunikace v kombinaci s telefonními rozhovory. Nejdříve je třeba se vzájemně poznat a poté plánovat setkání. Muži většinou ocení, pokud je to žena, kdo vyvine úsilí a přicestuje na první rande za partnerem. Další možností se jeví setkání „na půl cesty“, kde spolu může pár strávit rovnou více dnů pohromadě.
Randění s cizinci je nejen velice zajímavé, ale i praktické s ohledem na procvičení jazyka. Budete poznávat odlišnou kulturu a vzájemně hledat zlatou střední cestu, která bude ideální pro budoucí společné soužití. Seznamte se s cizincem i vy a vydejte se vstříc dobrodružství, kterým takový vztah určitě je.
Co je vlastně manželství? A proč na něm tolik lpíme? Proč když se Vás někdo zeptá: Jak dlouho jste s partnerem a vy odpovíte: Několik let, se Vás všichni zeptají: A není to už na svatbu? Tohle jsou všechno otázky, které si kladu jak já, tak asi i spousty párů, kteří nejsou svoji.
Nevím, jestli když Vás partner požádá o ruku a vezmete se, jestli se něco změní… Je to přeci jen kus papíru, který z Vás dělá manžele, jinak se v podstatě nic nemění. Jste vlastně pořád pár ve vztahu, jen s papírem v ruce.
Nepochopila jsem dosud tuto podstatu, i když v hlouby své duše toužím po tom a čekám, kdy mě partner požádá o ruku a udělá mě svojí ženou. Ale proč? Proč po tom každá žena pořád tak touží? Sama nevím, asi to máme někde v hlouby duše zafixované, že to tak má být.
Spousty lidí říká, že je to stvrzení Vaší lásky. Nevím, jak jinak to definovat, protože v realistickém životě se opravdu před svatbou a po svatbě nic nezmění. No ale pořád tuto skutečnost vyžadujeme. Nechci tady zavrhovat manželství, to v žádném případě, ale pořád si kladu otázku, jestli je to vůbec nutné. Dnes je spousta párů, které žijí jak se říká „jen tak na hromádce“ a ptám se proč? Není to z toho důvodu, že by se nechtěli vzít, ale spíše z toho důvodu, že spousta mladých páru na to nemají finance? V dnešní době uspořádat svatbu není žádná procházka růžovým sadem.
Autor obrázku: Paul Williams
Sama jsem toho názoru, že malá svatba s okruhem opravdu nejbližší přátel a známých naprosto stačí. Na co dělat velkou, noblesní svatbu? Myslím si, že manželství je velmi krásná věc, už jen to, že Vás partner požádá o ruku, pak samotná svatba a poté společný manželský život… Budete nosit partnerovo příjmení, mít spolu děti a vlastně vše poté v životě budete mít společné.
Jsou lidé, kteří se manželství bojí – podle mě víc muži, než ženy. Ne každý se rád žene do chomoutu. Ano, je pravda, pokud spolu jen žijete a nejste svoji, je velmi jednoduché partnera opustit, pokud vám to už nadále neklape, nebo si najdete někoho jiného. Ale pokud jste už svoji, je to větší problém – musí nastat rozvod, který může být hodně dlouhý a stresující, poté majetkové vyrovnání, péče o dítě atd. Tak nevím co je potom jednodušší.
Každopádně manželství je svaté, je to opravdovou spojení dvou duší do svazku manželského a člověk to potom cítí trochu jinak, když je vdaný nebo ženatý. Změní se to v tom, že vám podvědomí říká: A teď je můj nebo je moje, ale ve skutečnosti to tak nemusí být. Partner od vás může odejít stejně tak rychle v manželství, jako i když svoji nejste.
Je to velmi složité, ale vím, že každá z nás jednou chce být žena svého muže. Svatba je velice krásná a jen naše, tak chceme, abychom si ji užili na plné čáře. U některých je jedna svatba a dost, ale jsou i lidé, kteří se vezmou, rozvedou pak zase někoho potkají a opět se vezmou a svatbu neberou až tak vážně.
Vlastně nikdy v životě nevíme, jak si s námi osud pohraje a co nás v životě čeká. Nikdo nemáme život nalajnovaný podle nějakého návodu, ale vytváříme si ho my sami, a tak jak si ho budeme utvářet, takový náš život bude.
Tato myšlenka na mě poslední dobou útočí ze všech stran. Nejenže ani já nemám doma prototyp zlatíčka, ale s hrůzou zjišťuji, že slečny v mém okolí na tom nejsou o moc lépe. Dokonce i ty nezadané spíše pokukují po nezbedných uličnících a hodným klukům, kteří by jim snesli modré z nebe, zbydou jen oči pro pláč.
V čem je zakopaný pes?
Autor obrázku: vanessa_hutd
Nebudeme se nic nalhávat, samozřejmě v náctiletém věku slečny koukají hlavně na vzhled a ostatní věci řeší až později (někdy až příliš pozdě ;)). Ale ani toto kritérium není úplně jednoznačné. Tušíte správně, všechno je o sebevědomí a sebejistotě. Kluka, který sedí na zábavě někde v koutku a usrkává limonádu, si žádná nevšimne, i kdyby měl vizáž modela roku. Takže?
Machýrci, baviči davů, vy, co valíte klíny do hlavy, ale i zdravě sebevědomý sympaťáci se smyslem pro humor a ostatní, kteří se nebojíte oslovit holku nějakým originálnějším způsobem, než „čau kotě, nepůjdeš si trsnout“, máte šanci urvat hezkou, chytrou, zkrátka „normální“ holku, žádnou „blbku“. A kdy přijdete na řadu vy, hodní kluci? V pozdějším věku, až my, představitelky něžného stvoření budeme hledat jistoty a chlapy pro život. Ale to už se taky nemusíme dočkat…
A někdy se ani dočkat nechceme. Na to naše zlobidlo jsme už tak zvyklé, že nikoho jiného nehledáme a do dospěláckého života vstupujeme roku v ruce, i když víme, že to nebude jednoduché.
Co tedy na těch našich grázlíkách vidíme jako mladší?
Vzhledem k tomu, že ty jistoty ještě nehledáme, hledáme něco jiného. V prvé řadě lásku, která nám zamotá hlavu a která nebude fádní, nudná. Což s těmi zlatíčky, kteří za námi chtějí běhat jako pejsci a udělat vše, co nám na očích vidí, dost dobře nejde. Proč? Protože to je právě ta nuda. Samozřejmě, toužíme po vyznání lásky a ostatních krásných slovíčkách. Ale přece jen, od těch princů na bílém koni je to takové normálnější, dá se to očekávat. Už jako malá jsem nesnášela v pohádkách takové ty přeslazené prince, kteří mluví tak sladce, že by z nich člověk dostal cukrovku!
Autor obrázku: Courtney Carmody
Od kluka, se kterým se táhne pověst grázla po celém okrese je to malý zázrak a v tom je to kouzlo. Vždyť on by to určitě neřekl, kdyby to nemyslel vážně (pokud nás tedy nechce dostat jen do postele, na to pozor!) a třeba to ještě nikdy žádné neřekl! A přála bych vám zažít ten pocit, když kráčíte po městě, držíte se za tlapky a doprovázejí vás hejna nechápavých a závistivých pohledů. „Cože? Ona ho opravdu klofla? Fakt je to mezi nimi vážné? Jak se jí to hergot podařilo?“ :-D Musíte si ale v takovém vztahu udržovat svůj zdravý rozum a vlastní názor, nenechat sebou zametat!
A taky… Drsný obal skrývá většinou dobré jádro a to nám nedá spát. Rády objevuje, co se skrývá pod tím drsným obalem, a vězte, že to není taková katastrofa. Mužské pokolení si rádo hraje na drsňáky (jsou přeci chlapy, ne: D ), ale ve skutečnosti tím jen maskují svoje pravé pocity. Také umějí být citlivý, lítostivý, potřebují se přitulit, od někoho se nechat pohladit a ukonejšit. Ale PST! To přece nikdo nesmí vědět, jak by potom vypadali před lidmi ;-). Jen já vím, co to znamená, když slabý v kolenou děláš ramena…
Potom nás sice čeká vztah jako na kolotoči nebo horské dráze, chvíli ráj, chvíli peklo, ale ono to za to stojí. Máme našlápnuto na adrenalinový vztah, plný vzrušení, napětí. I když to samozřejmě není vždycky příjemné a hádek si taky užijeme až až. Nadávat a stěžovat si u kamarádek budeme vždycky, ale nic se tím nezmění. A ve čtyřiceti stejně budeme vzpomínat jen na to hezké a budeme rády, že máme za sebou bouřlivé mladí. Žijeme přeci jen jednou!
Bohužel ale takovéto vztahy končívají bolestivým, nepříjemných rozchodem. Nechci teď mluvit o tom, že slečnám taky časem může dojít trpělivost, ale o přelétavosti tohoto „druhu“. Nevěra vás může zaskočit ve chvíli, kdy máte pocit, že všechno zlé už jste překonali a myslíte si, že teď už to bude jen lepší. V mládí nedoporučuji úvahy typy, jestli to byla „jednorázovka“ nebo jestli vás chce partner doopravdy opustit. Berte nohy na ramena okamžitě, takto uvažují ženy, které nechtějí kvůli nevěře rozbít rodinu, což není tento případ.
Co říci závěrem? Život je boj a vztahy taky, i z toho nejhodnější kluka na světě se může vyklubat agresor nebo násilník. Takže nemá cenu přemýšlet, co by kdyby. V lásce se řiďte pouze srdcem :-).
Určitě všichni z nás někdy měli svoji první lásku, ať už ve školce nebo ve škole.
Já osobně jsem vztahům nikdy nedávala význam. Už ve školce jsem se s klukama spíše bavila a dělala lumpárny místo vtahu a chození za ručičky. Tohle mi vydrželo tak to deváté třídy. Nikdy jsem netoužila po nějakém vztahu s klukem.
Ráda jsem poslouchala historky od spolužaček, ale nikdy jsem nijak zvlášť netoužila po vztahu. Možná to bylo i tím, že jsem se až do té doby do žádného nezamilovala. A pak se to stalo. Kamarádka mě seznámila se svým příbuzným moc pěkný kluk asi o tři roky starší než já a mohu opravdu říci, že z mé strany to byla láska na první pohled. Nikdy jsem nic takového necítila, jako jsem cítila k němu od prvního okamžiku kdy, jsem ho spatřila.
Od té doby co jsme se poznali, podnikali jsme spousty akcí a večírků, ale nikdy jsem se mu neodvážila říct, co k němu cítím. Byl milý, opětoval moji náklonnost hezkými slovy a chováním, ale podle mě z jeho strany to nikdy nebyla láska. Jezdil často jen tak se projí a pokecat, doprovázel mne domů, hodně jsme si o sobě řekli, užili jsme si spolu také spousty legrace, ale nebylo to pořád ono.
Autor obrázku: Nadya Peek
Pak nastalo období, kdy jsem se rozhodla že mu to musím říci, než mi do toho vleze nějaká jiná. Ale neměla jsem odvahu říci to osobně a jelikož jsme si hodně psali rozhodla jsem se to napsat do sms, no popravdě, co by jste čekali od 16leté puberťačky. Napsala jsem mu tedy sms že k němu cítím něco víc než jen kamarádství a byla bych ráda, kdyby z toho mezi námi mohlo být něco víc. Na to on mi odepsal že mě má taky moc rád ale, že bude lepší, když zůstaneme kamarádi. Tahle věta a vůbec celá sms mi vrazila kudlu do zad.
Poprvé ve svém životě jsem cítila, že je něco špatně a že pokud někoho milujete z celého srdce a on vaši lásku neopětuje, je to obrovská bolest. Dnes už na to postupem času koukám jinýma očima, když si to zpětně přehrávám říkám si byla jsi to ale blbka, kdybys mu to řekla do očí mohlo to být lepší.
No nakonec to dopadlo tak, že i přes veškeré mé snažení aby se situace mezi námi zlepšila mi ho přebrala holka od které bych to nejméně čekala. Další rána přímo do srdce. Samozřejmě kamarádství nebylo nikdy obnoveno, jsou prostě věci, na které se nedá zapomenout a které se nadají za určitých okolností odpustit. S touto zradou a zlomeným srdcem jsem se vyrovnávala hodně dlouho.
Vím, spousty žen možná i mužů si takovou nebo ještě horší situací někdy prošlo, určitě nejsem zdaleka jediná, která trpěla neopětovanou lásku. Láska je cit, který se nedá popsat ani vysvětlit ani nijak dokázat buď prostě přijde nebo nepřijde a může být jednostranná nebo oboustranná.
Nikdy nemůžeme vědět, jak to dopadne, láska si nevybírá možnosti, prostě buď je, nebo není, tak to je, bylo a bude. První láska je, něco na co nikdy nezapomenete a na co budete vždy vzpomínat, ať už v dobrém, nebo ve zlém. Tento okamžik nikdy z mysli nevymažete stejně jako první svatbu nebo první dítě, první polibek, první sex. Tak to má být, ať už je dobré nebo špatné.
Dnešní doba přeje zdravému rozumu a mnoho mladých páru neskáče do života „po hlavě“, jak tomu bylo o generaci dříve. Společné bydlení přichází u těch „chytřejších“ ve chvíli, kdy už nemají „holý zadek“ a mají v životě něco za sebou.
A ani v tuto chvíli si nenamlouvejte, že je to na celý život, ale prostě to vyzkoušejte. Je to pudová záležitost. Buď to „pude“ nebo „nepude! :-). Vědomí, že se máte v nejhorším případě kam vrátit, vás bude motivovat mnohem více, než vědomí, že to zkrátka musíte vydržet, když jste si to vymysleli.
Ozubená kolečka
Ať na zkoušku nebo na ostro, když už tedy s někým bydlíme, musíme společně nějak vycházet. A systém ozubených koleček je dobrým začátkem, ale musíme překonávat různé třecí plochy. Takže se radujme z toho, že jeden umí pracovat hlavou a druhý rukama a nevyčítejme si to navzájem. Ten umí to a ten zas tohle to a všichni dohromady udělají moc :-).
Autor obrázku: Tony Alter
Názory dvou
Dalším problémem jsou odlišné názory a odlišný pohled na společný život. Není nic horšího, než neustále narážet na stejný zádrhel. Kompromisy jsou velice důležité, ale oboustranné! Při věčném ustupování „aby byl klid“ se z vás brzy stane loutka bez názoru zcela závislá na partnerovi osobě.
Výměna názorů se také neobejde bez určitých pravidel, jinak se snadno může stát, že si vyčtete první poslední a nezmění se zhola nic. Zaměřte se na jednu věc, kterou chcete hádkou vyřešit a od té neustupte, ať se partner snaží spor jakkoli otočit. V případě, že tím, kdo hádku způsobil svoji vinou, jste vy, je nezbytné přiznat svoji chybu a omluvit se. Ale na druhé straně z jednoho chybného kroku se nevraždí a není nutné nechat si ji otloukat o hlavu neustále. Hoď kamenem, ty kdož si bez viny!
Společné bydlení prověří pevnost vašeho vztahu a ne všechny páry tuto zkoušku ustojí. Takže pokud patříte k těm, kterým se po této zkušenosti vztah rozpadl, nezoufejte! :-) Buď ještě nejste dostatečně vyspělí, nebo se zkrátka po partnerovi na celý život poohlédněte někde jinde, jednou se to určitě podaří! :-)
Téma dnešního článku mě napadlo po dnešní hádce s přítelem kvůli receptu na rybí pomazánku. No řekněte, taková stupidita. Ale v partnerském soužití jsou hádky o úplných blbostech běžným standardem.
Autor obrázku: Giuliano Maiolini
Např. já a můj přítel máme naprosto opačné povahy – já jsem rozmazlená slečinka, kterou maminka celý život obskakovala a doma jsem nemusela hnout ani prstem. Ale nikdy jsme doma neměli moc peněz, tak jsem se naučila celkem obstojně hospodařit i s málem.
V rodině mého milého to bylo přesně naopak. Od malička musel se vším doma pomáhat a všechno se naučit. O peníze ale neměli nouzi, takže si zvyknul mít vše, na co si ukáže. No co vám budu povídat, někdy je to boj, ale snad se nám podaří do toho dospěláckého života naskočit bez zbytečných modřin.
Bydlení „naostro“
Mami, před měsícem jsem potkala toho nejlepšího kluka na světě a stěhuji se k němu!“ Po této větě maminka právem padá do mdlob, protože na rozdíl od své (například 17 leté) dcery ví, co to obnáší a že to není žádná procházka růžovým sadem. Zvláště pokud dceruška bere vše jedním vrzem a vyleze z ní ještě další sladké tajemství.
Začátky ve vztahu, to je to nejhezčí, co můžete v životě zažít. Láska tajemná, lákavá, plná očekávání a překvapení. Takový intenzivní pocit, že vám je jedno, jestli si čaj osolíte nebo osladíte. Myšlenkami jste stále v oblacích a stále nabiti pozitivní energií.
Autor obrázku: . .
Ale pokud se ke svému princi po měsíci nastěhujete a řešíte každodenní problémy, kdo uvaří, kdo vypere, kdo nakoupí, za co nakoupí, když zaplatí všechny složenky, je po lásce a zbývá jen šeď každodenního života. A u praní smrdutých ponožek zjistíte, že váš protějšek není až tak dokonalý, jak jste si mysleli na začátku. O tyto iluze samozřejmě časem přijde tak jako tak, ale neokrádejte se o ně na začátku vztahu, je to možná ten nejhezčí pocit, jaký vás v životě potká.
Teď samozřejmě nemluvím o dospělých lidech, kteří vědí, co od života chtějí a společné bydlení už mají natrénováno. Ale ani to se nemusí uspěchat :-).
Vztahy mezi lidmi jsou důležité odjakživa. Dříve vybíraly partnery a partnerky svým dětem rodiče, a to čistě kvůli obchodním vztahům, dědictví, moci (vlivu) apod. Také nebylo možné, aby spolu dva „jenom tak chodili“, ale v úvahu připadaly pouze a jedině zásnuby a následně pak i manželství.
Říká se, že se každý pro někoho narodil, s nímž bude šťastný a stráví spokojený život. Dnes je to ovšem oproti dřívější době výrazně jiné a je zcela běžné, že spolu dva lidé takříkajíc chodí, aniž by spolu byli zasnoubení či byli v manželství.
Hezké pocity …
Když jste v blízkosti toho, jenž k Vám patří, cítíte se dobře a máte dobrý pocit. Přejete si, aby chvíle, kdy jste v jeho blízkosti, nikdy neskončila. Všechno krásné ovšem jednou končí a nic netrvá věčně. Je jen a jen na Vás, zda-li budete chtít prožít těchto společných chvilek více, anebo ne. Nenechte se ovšem unášet pouze vzhledem – pak se nejedná o lásku, ale o fyzickou krásu, která v lásce nehraje příliš velkou roli.
Pocity jsou rozmanité
Je nutno si uvědomit, zda jsou Vaše pocity způsobeny zamilovaností, skutečnou láskou, anebo pouze vzrušením. Obvykle pocity způsobeny zamilovaností, nebo vzrušením příliš dlouho nepřetrvají a velmi rychle tak dojde k návratu emocí do normálu.
Autor obrázku: Filippo Cassoli
Jsou-li ovšem tyto pocity způsobeny opravdovou láskou, musí to být oboustranné – vyvíjí-li totiž tyto emoce pouze jedna strana, je to zcela bezvýznamné – na lásku totiž musí být dva. Je dobré raději nic neuspěchat a dát všemu čas, než být potom zklamaný. Zejména lidé, kteří si zakládají na emocích, to pak mohou nést velmi těžce. Obvykle to mívá i fatální následky, nemálokdy s pomýšlením na sebepoškozování či dokonce na sebevraždu.
Nic neuspěchejte
Neznamená, že když cítíte, že je to ten pravý, že cítí totéž a že se mu tedy musíte hned celá oddávat. Dnes má velká spousta mladých holek „v módě“, sexuálně si hrát třeba už po 14-ti dnech …pro některé normální, nicméně pro většinu lidí je to příliš krátká doba.
K lásce jsou třeba především city, tolerance a porozumění, nikoli sex, byť i ten ke vztahu patří. Je ovšem nutné stále dbát jistých kodexů a nepoddávat se pouhým zvířecím pudům, neboť právě jejich potlačení následně vytváří mnohem silnější a procítěnější vztah a veškeré činnosti v něm.
Stejně jako se muži snaží udělat dojem na ženy, totéž platí i naopak …velkým plusem dívek je, že to mají mnohdy výrazně lehčí, neboť snad vždy využívají svých ženských zbraní, jimž muži tak často, a většinou i rádi, podléhají.
Ovšem i ženy to nemálokdy přehání, a tak se z vysněné princezny stává nepohodlná holka, která chce být středem pozornosti za každou cenu. Dnešním klukům, kteří žijí stylem „Justin Bieber“, se může takové chování zamlouvat …většině kluků ovšem ne.
Neměňte se …
Zpravidla to bývá tak, že čím více se dívce kluk líbí, tím více ho chce zaujmout …chováním, oblečením aj. Dívka se začne jinak oblékat …více sexy, vyzývavěji …začne se čím dál více líčit a vonět, chováním se z ní stane zcela jiná osoba – vždy musí být středem pozornosti a působit dojmem, že ji každý chce a že má na výběr z tisíců kluků.
Tím se ovšem v očích většiny kluků max. poníží a klesne až na samé dno, neboť je jasné, že si hraje na něco, co není …a smutnou pravdou také je, že si to většinou neuvědomují a i nadále se ponižují. Pokud už se o Vás kluk zajímá, rozhodně to není proto, co nejste, ale proto, co jste.
Nebuďte nevděčná
Autor obrázku: Cristiano Betta
Všímejte si, co všechno pro Vás kluk dělá …je-li totiž hodný a citlivý, udělá pro Vás první poslední. Tak to rozhodně neberte jako samozřejmost a nedělejte si z něj otroka …namísto toho si važte jeho i všeho, co pro Vás dělá a dávejte mu to také patřičně najevo.
Pokud jde ovšem klukovi pouze o to, aby se s Vámi vyspal, nečekejte, že bude dělat něco, z čeho nebude mít prospěch on sám …ale je pravdou, že muži, kteří v tom umí chodit, často tyto dojmy skvěle skrývají a nakonec to vypadá, že vše dělá ve prospěch dívky.
Nedejte se!
Pokud na Vás kluk něco zkouší hned na začátku a Vy nechcete, rozhodně se nedejte! Je-li to namachrovaný egoista, který musí být vždy středem pozornosti, nečekejte od vztahu nic dobrého …v takovém případě jde totiž hned poznat, jestli to s Vámi myslí vážně či nikoliv. Pravá láska si žádá čas …velkou spoustu času a sebepoznávání se.
V každém partnerském vztahu se najdou okamžiky, u kterých bychom měly zbystřit svoji pozornost.
Chodí váš partner na schůzky zásadně pozdě? Vězte, že takový bude dost možná celý život.
Nikdy vás nepřekvapí žádným dárkem či kytičkou, při placení se přehrabuje velmi dlouho v drobných nebo si sama platíte vstupné či pohoštění? Je dosti pravděpodobné, že máte co dočinění s lakomcem.
Ano, na začátku vztahu míváme na očích nasazeny růžové brýle. Svět je krásný, protože máme partnera, kterého nám kamarádky závidí. Je urostlý, tak mužný a sexy!
Co na tom, že udělat deset piv denně není pro něho až tak velký problém. Však on se po svatbě změní. A co teprve, až se nám narodí to naše vytoužené miminko! Pravda sice je, že vás na začátku těhotenství posílal na potrat, ale nyní, když už vám bříško roste jedna radost, se z něho stal úplně jiný člověk.
Proč ženy mívají tendence nevšímat si varovných signálů, které by jim pomohly předpovědět budoucí vývoj jejich vztahu? Odpověď je velmi jednoduchá. Jsme-li zamilované, vidíme partnera v odlesku růžových brýlí, které zkreslují realitu podle toho, co si ve skutečnosti přejeme. Přecházíme drobné nešvary, necháváme stranou partnerovy zlozvyky, do dáli odhazujeme náznaky budoucích třecích ploch vztahu jen proto, abychom proboha už nebyly samy.
Anebo co je ještě horší, nabudeme zcela mylného dojmu, že se partner po našem boku změní k obrazu našemu. Ale tady pozor. Málokdo se změní. Naopak zlozvyky se časem stanou nesnesitelnými, partnerovy nešvary nám budou pít krev a z náznaků třecích ploch se stane každodenní realita.
A s tímto je třeba počítat už v samotném začátku vztahu. Občas by bylo dobré dovolit růžovým brýlím spadnout na zem a podívat se pravdě do očí. Buď budeme chtít partnera takového, jakým je nyní – tedy věčného opozdilce, lakomce či milovníka velkého počtu půllitrů piva, nebo ho nechme druhým. Protože když zamilovanost odejde a s ní se ztratí i růžové brýle, prozření nebývá dvakrát příjemné.
K napsání tohoto článku mě inspiroval fakt, že se neustále dozvídám, kolik párů se v mém okolí rozvedlo nebo rozešlo. Jde často o páry, o kterých jsem si myslela, že spolu vydrží navždy a ve skrytu duše jim i trochu tu jejich lásku záviděla. Ale vše, co se mi zdálo takto dokonalé, bylo dokonalé pouze ve společnosti a v soukromí tomu asi tak nebylo.
Časem jsem se dozvěděla, kvůli jakým malichernostem se dotyčné páry rozešly i po 5 letech společného soužití. Je třeba ještě dodat, že nehovořím o problémech typu nevěra, neustálé lhaní, podvod apod. Hovořím zde o malichernějších věcech, které jsou i přesto, čím dál častěji důvodem k rozchodu. Ptám se ale proč? Proč všechno raději hned řešíme rozchodem?
Abych rozluštila tuto otázku, začala jsem navštěvovat veřejné diskuze věnující se vztahům a konfliktům, kde nejčastěji přispívaly ženy. Postupem času, jsem si začala uvědomovat, proč neustále nastává tolik rozchodů. Nejčastěji mě dostávaly diskuze, kde dotyčná slečna / paní žádala o radu, jelikož měla problémy se svým manželem / partnerem, např. v nedochvilnosti, dívání na jiné ženy, nezavolání, zapomínání apod. Většina příspěvků se nesla ve stylu „kopla bych ho do zadku“, „utíkej od něho pryč“, „jsi hloupá a nemáš hrdost“.
Upřímně? Byla jsem zděšena, jelikož se v 90 % jednalo o témata s problémy, které se dají vyřešit diskuzí s partnerem. Když se náhodou v diskuzi objevil někdo, kdo zastával jiný názor nebo radil něco jiného než většina, tak se na něho snesla palba příspěvků, které ho označovaly, stejně jako zakladatelku diskuze za toho, který nemá hrdost a který je vlastně úplně hloupý, když radí zůstávat v takovém vztahu.
Jak už jsem psala výše, jednalo se často o témata, kde šlo např. o problémy s nedochvilností, což si ale nemyslím, že je důvod k rozchodu, pokud to samozřejmě nezachází do extrému. Ano, objevovaly se i témata, kde rozchod byl jediný východiskem, ale většina témat by se opravdu vyřešila lépe domluvou než rozchodem.
Dovolila jsem si proto také založit téma, které se týkalo toho, že když můj přítel něco slíbí, tak to nesplní. Je třeba ale říct, že se jednalo o situaci typu, že přišel později od kamaráda, než slíbil. Toto téma bylo pravdivé, až na to, že mně absolutně nevadilo, že se zpozdil. Do diskuze jsem samozřejmě napsala, jak mě to štve.
Překvapivě se většina příspěvků nesla ve stylu „hned bych ho poslala do háje“ apod. Když jsem začala vypisovat, že má také kladné stránky, diskutující slečny to absolutně nezajímalo a byla jsem označena za tu hloupou a hlavně mladou, která nic nezažila, nemá hrdost apod. Do tématu jsem poté přestala přispívat, jelikož jsem už začínala mít jasno, proč těch rozchodů tolik přibývá.
Abych zde neuváděla jen příklady z diskuzí, které mohou být zavádějící a nepřesné, uvedu i vlastní zkušenost. Když jsem před čtyřmi lety začínala se svým přítelem, všichni mi radili, kašli na něho, rozejdi se s ním, jelikož můj přítel byl velice stydlivý a některé věci řešil jinak než většina chlapů. Dokonce se semnou i 2x rozešel. Proč? Bál se vztahu, jelikož mu bylo 27 let a přede mnou ještě nikoho neměl. Co mi na to odpovědělo okolí? „Je to blbec, kašli na něj, nemá cenu to řešit, je divný, když ještě neměl vztah.“.
Já to ale nechtěla řešit rozchodem, ale promluvit si s ním, jelikož jsem tušila, že se semnou rozešel ze strachu ze vztahu. Zároveň jsem na něho kašlat nechtěla, jelikož mi něco říkalo, jdi to toho, bude to stát za to. Tak jsem to riskla, pro většinu okolí jsem byla ta blbá, která si nabije nos. Pokaždé, když jsme měli s přítelem nějaké problémy, tak mi to okolí dávalo najevo, často jsem slýchala „my ti to říkali, že si to měla nechat být“. A jak to všechno nakonec dopadlo?
My, kterým nikdo nedával šanci, jsme všechny problémy překonali a zdatně je pořád překonáváme, plánujeme svatbu a stavbu domu. S přítele se stal sebevědomý chlap, který už není tak stydlivý, má sice nějaké negativní stránky (stejně jako já), ale snažíme se je překonávat společnou komunikací, porozuměním a hlavně tolerancí. A ti, co mi radili, nechoď do toho? Ti už mají za sebou bohužel i dva rozchody.
Neříkám, že to bude u každého stejně jako u mě, dávám to sem jen jako příklad. Z toho všeho, co jsem psala výše, jsem usoudila jedno. Lidé se raději rozejdou, než aby začali řešit problémy, které nastaly. Často se ani o diskuzi s druhým nesnaží, jelikož si myslí, že to nemá cenu. Tato spekulace je, ale spíš výmluva.
Lidem se komunikovat nechce, raději oplatí druhému stejnou mincí (ty ses zpozdil, zpozdím se také; ty jsi na něco zapomněl, zapomenu také apod.) nebo, jak už jsem psala, rozejdou se. Kdyby lidé mezi sebou uměli komunikovat, dle mého názoru, ubyla by půlka rozchodů i rozvodů. V poslední době mám pocit, že lidé hledají „dokonalého partnera“, který neexistuje. Hned, když lidé zjistí nějakou negativní vlastnost partnera, tak je to odradí a snaží se hledat partnera „bez chybiček“. Je třeba si uvědomit, že dokonalí lidé neexistují, vždy bude něco, co nás na partnerovi bude štvát nebo nám vadit. A když se rozhodnete i přesto k rozchodu, věřte, že na dalším partnerovi vás bude štvát zase něco jiného a možná ještě víc, než na tom předchozím.
Moje rada na závěr? Komunikovat, komunikovat a komunikovat. Být tolerantní a snažit se do druhého vcítit. Nezahazovat celý vztah jen kvůli nějakému zlozvyku nebo vlastnosti. Důležité je také rozhodovat se podle sebe, ne podle toho, co nám řekne nebo si myslí okolí. Opravdu pomáhá, sepsat si na papír plusy a mínusy partnera. Člověka jako osobnost nemůžete změnit, ale člověk pokud sám chce, může některé své vlastnosti změnit nebo aspoň potlačit. Až poté, když komunikace nepomůže nebo jeden z partnerů komunikaci odmítá, je čas k rozchodu.
Kdysi jsem někde četla, že žena je schopna zvládat více věcí najednou, zatímco muž ne. Nevím, nevím, možná na tom něco bude. Těžko říct, když vidím muže, jak si zavazuje tkaničky a promluví na něj žena. On přestane, zastaví se a vyslechne ji, odpoví a pak dokončí zavazování. A takových situací je víc, jenže…co vlastně ženy celý život hledají a nenachází?
Často se ptám sama sebe jako žena i matka v jedné osobě. Co bychom vlastně chtěli? Když je ten náš doma, tak nám leze na nervy. To je samé: ,,Dones mi noviny, podej pivo. Mám hlad.“ a tak dále… Když je v práci, tak je nám smutno, jestliže odjede vydělávat, stěžujeme si, že dal přednost kariéře. A pokud je bez práce, tak jsme taky nespokojené. A třebaže jednou si udělá čas na děti a skotačí s nimi, tak to přehání. Někdy se vrací pozdě večer domů, a my si myslíme, že na ně kašle. Všude píší, jak ubývá svateb a kolik je rozvodů, jenže měli bychom se i my ženy zamyslet nad sebou, jaké muže máme doma a co vlastně chceme?
První typ chlapa je mamánek – asi všichni známe. S každou maličkostí běží na radu k mamince, a běda, když mu něco řekneme. V očích jeho i tchýně jsme pak špatné a chudáček její syn.
Další je sobec – vidí jen sebe, on je ten největší chudáček, všichni mu ubližují a co on si sám počne?
A co teprve záletník? S tím si opravdu užijem, k tomu není třeba moc dodávat, pokud nejsme ochotné tolerovat i jeho milenku. Závislák – to je taky neštěstí. Sama jsem měla kamarádku, která na to doplatila. Věnoval se víc automatům než jí a skončilo to rozchodem, naštěstí neměli děti, takže dnes si našla jiného a je spokojená.
S žárlivcem není taky med. Těžko mu rozumně vysvětlit, že si opravdu jdu s kamarádkou zacvičit a že se maluji, když jdem na kafe. Nevěří ničemu.
Jak by měl tedy vypadat ideální muž?
Takže milé dámy, berme to s nadhledem. Žijeme jenom jednou, a taky nejsme bez chybičky. Když jde s kamarády na pivo, dopřejme mu to taky, vyrazíme ven a on hlídá děti když si stěžuje na svůj pupek usmějme se a neschvalujte mu,že je to hrozný,že vypadal líp,taky máme nějakou tu celulitidu či vrásku bohužel. Když dojde z práce domů nevrlý že má špatný den,dejme mu večeři a k tomu pivko popovídejme si s ním a neříkejme mu,že to všechno stojí za houby. Kdysi jsme četla knížku o tom, že by si lidé měli vážit toho,co mají a né jen lamentovat nad tím co nemají. A v dnešním světě funguje srovnávání…já mám malý byt a staré auto soused si staví vilu s bazénem a koupil si nový bmw a pojede na dovolenou zatímco já strávím léto na chalupě,v horším případě doma u zavařování.
Budmě rádi za to,že máme zdravé děti,že je vidíme vyrůstat ,že máme denně kam jít do práce,či s nimi jsme doma a můžeme si s nimi hrát ,že máme manžela či přítele a střechu nad hlavou.Bohužel dnešní doba nám ukazuje samé negativní věci zapneme televizi a špatné zprávy tisk podobně kdo koho zabil a tak dál kolikrát jsme se dočetli,že se někde něco podařilo ,že bude líp?
Neberme věci příliš vážně,kazí nám to náladu dívejme se na svět s úsměvem i v těchto podzimních dnech,kdy je mlha,zima a málo sluníčka.Těšme se,za měsíc se bude blížit mikuláš a vánoce a zkusme si udělat taky něldy něčím radost,hned ám bude líp,žijeme jen jednou a každý den je jedinečný a neopakovatelný taksi to užijme a nenechme ničím a hlavně nikým zkazit.
Jak mi nevěra zničila manželství aneb všechno zlé je k něčemu dobré
Mé první těhotenství přišlo tak nějak samo… Otěhotněla jsem v devatenácti, když jsem musela vysadit antikoncepci kvůli zdravotním problémům. A po půl roce si „dávávání bacha“ se jedna malá potvůrka přece jen dostala k mému vajíčku a byl z toho můj prvorozený syn.
Následovala svatba a ze mě se v devatenácti stala mladá paní.
Když bylo synovi šest, rozhodli jsme se s manželem, že mu pořídíme sourozence, já si moc přála holčičku. A povedlo se…narodila se mi krásná a zdravá dcera a já byla nejšťastnější pod sluncem!Jenže v době kdy já byla šťastná že mám milujícího manžela a dvě zdravé, krásné děti se vše pokazilo.
[hana-code-insert name=’468×80′ /]
Když bylo dceři něco málo přes rok a já plula na obláčku štěstí,si můj manžel našel jinou. Přiznám se,že v té své euforii štěstí jsem nic nepoznala, dokud to na mě před vánocemi nevybalil. Samozřejmě to zkoušel s tím, že by jsme si měli dát pauzu bla-bla-bla. Samé kecy! Nakonec vše vyšlo na povrch a já byla před zhroucením. Ze svého obláčku jsem spadla velice rychle a moc bolestně!
Nejdřív mi můj „milovaný“ manžílek navrhl,že se nic nezmění, že zůstane doma (kvůli dětem) ale dál se s ní bude scházet, což jsem zoufale, ale hrdě odmítla. To by se mu líbilo – já mu budu vařit, prát a žehlit a on bude trajdat s nějakou nánou!
Po třech měsících kdy ode mě odcházel a zase vracel, jsem skončila u psychiatra a řekla si dost. Sbalila mu všechny jeho věci a vyhodila ho. Ovšem nebýt kamarádky, která vedle mě stála ve dne v noci bych to nedokázala!
Po dalších třech měsících se ze mě stala rozvedená paní…naše vztahy byly na bodě mrazu. Nechápala jsem proč já jsem ta špatná, když nevěrný byl ON.
Tak jak rychle jsem spadla ze svého obláčku, tak rychle jsem se vzpamatovala a po nějaké době si našla známost, nejdříve jsem to brala s rezervou,chtěla si trochu užít a nesedět jen doma s dětmi, ale nakonec jsme se do sebe zamilovali. Už jsme spolu sedm let, jsem znovu šťastná, čekáme spolu miminko, ale na obláčky už si dávám pozor.
A jak dopadl můj ex?
Začal s ní žít, narodila se jim dcera, několikrát šli od sebe a zase se k sobě vrátili a nakonec se vzali. Ovšem asi po čtyřech měsících po svatbě jsou opět od sebe a budou se rozvádět. Ex skončil u maminky. Jo, boží mlýny………
Zdá se vám příběh jako z vašeho života? Připojte komentář nebo pošlete svůj příběh, který anonymně zveřejníme. Třeba tím pomůžete dalším ženám, které jsou uvězněny v těžké životní situaci.