Magazín pro ženy
Máte skvělou nejlepší kamarádku, se kterou si rozumíte a řešíte s ní problémy, které vás trápí a to ať už ty svoje, nebo ty její. Prostě si říkáte všechno a řešíte spolu co a jak. Vaše kamarádka si našla přítele, který je skutečně velmi krásný a je to muž, který učaroval nejen vaší přítelkyni, ale i vás samotné. Pokračovat ve čtení „Zamilovala jsem se do přítele kamarádky“
Každý touží mít vedle sebe svou drahou polovičku. A když ji konečně najde, je s ní šťastný a nebojí se to světu ukázat. Ale co jsou ty krásné důkazy zamilovanosti a co už je na hraně se slušností?
Na to má každý svůj názor. Také záleží na tom, v jakém vztahu k tomu páru ta daná osoba je. Je jasné, že jinak to vidí rodiče, prarodiče, příbuzní, známí a jinak cizí pocestný.
Pokud jde o starší generaci (čímž jsou myšleny už babičky a dědy), tak se zdá, že přestože prošli tou starou školou, tak jsou k zamilovaným párům stále tolerantnější. I když vidí pár, který na sobě visí, jazykem si pomalu čistí mandle a jen prohodí tu nevinnou větu: „Vždyť je to krásné, když se dva mladí mají rádi.“. Samozřejmě nemluví o sexu a jako veřejné téma se jim to zdá absolutně nevhodné, což se snadno chápe, protože by to měla být hlavně záležitost těch dvou a mají si to nechat mezi sebou.
Další jsou rodiče, což je pro mladý zamilovaný pár skoro cenzura. Protože jak je známo, rodič chce dítě chránit a nechce, aby se někdo na něj koukal přes prsty, jenom protože si na veřejnosti dá polibek se svým milovaným. A další věc, kterou rodič chce, je uhlídat své dítě, aby nešláplo vedle, aby náhodou neudělalo něco unáhleně. A pak vzniká situace, kdy rodič své dítě poučuju, že se nehodí, aby se na veřejnosti líbalo, protože „co by na to řekli sousedé nebo známi?“… A je jasné, že jejich zamilované dítě začne namítat, že se za svou lásku nestydí a podobné věci.
A cizí pocestný? To je další otázkou. Protože jsou lidé, kteří kolem líbající se páru jen tak projdou a dělají, že ty dva nevidí. Pak jsou lidé, kteří sice nad mini zatočí hlavou a myslí si o nich, že jsou chlípníci. A dokonce se najdou osoby, které se nebojí svůj hněv dát najevo a normálně přijdou k páru a začnou jim nadávat.
Samozřejmě každý máme v sobě nějakou mravní normu, která nám říká, kam až můžeme zajít a je jasné, že každý jí má posunutou jinak. A také se nám naše mravní norma téměř ztratí, když například požijeme větší množství alkoholu. Ale jsou věci, které byste na veřejnosti nedělali, a pak jsou věci, které se vám zdají přirozené, třebaže vás za to každý odsuzuje.
Je pravdou, že bychom neměli nikoho pohoršovat svým chováním ani ničím jiným, ale na druhou stranu nám nikdo nemůže zakázat mít někoho rád.
Mějte se rádi, ale chovejte se slušně. J