Magazín pro ženy
Když se člověk zamiluje, bývá slepý a hluchý, a jakoby žil v úplně jiném světě. Nevidí, neslyší a je jako smyslů zbavený. Pokud jsme v počátku vztahu, tak se cítíme úplně jinak, než kdy jindy. Máme tendence se o sebe více start, lépe se oblékat, vypadat stále dokonale a hlavně jsme plni energie, úsměvů a radosti. Ženy toho dokáží změnit velmi mnoho a zvládají to levou zadní. Pokračovat ve čtení „Čeho jsou schopné udělat ženy z lásky“
Máte skvělou nejlepší kamarádku, se kterou si rozumíte a řešíte s ní problémy, které vás trápí a to ať už ty svoje, nebo ty její. Prostě si říkáte všechno a řešíte spolu co a jak. Vaše kamarádka si našla přítele, který je skutečně velmi krásný a je to muž, který učaroval nejen vaší přítelkyni, ale i vás samotné. Pokračovat ve čtení „Zamilovala jsem se do přítele kamarádky“
Určitě všichni z nás někdy měli svoji první lásku, ať už ve školce nebo ve škole.
Já osobně jsem vztahům nikdy nedávala význam. Už ve školce jsem se s klukama spíše bavila a dělala lumpárny místo vtahu a chození za ručičky. Tohle mi vydrželo tak to deváté třídy. Nikdy jsem netoužila po nějakém vztahu s klukem.
Ráda jsem poslouchala historky od spolužaček, ale nikdy jsem nijak zvlášť netoužila po vztahu. Možná to bylo i tím, že jsem se až do té doby do žádného nezamilovala. A pak se to stalo. Kamarádka mě seznámila se svým příbuzným moc pěkný kluk asi o tři roky starší než já a mohu opravdu říci, že z mé strany to byla láska na první pohled. Nikdy jsem nic takového necítila, jako jsem cítila k němu od prvního okamžiku kdy, jsem ho spatřila.
Od té doby co jsme se poznali, podnikali jsme spousty akcí a večírků, ale nikdy jsem se mu neodvážila říct, co k němu cítím. Byl milý, opětoval moji náklonnost hezkými slovy a chováním, ale podle mě z jeho strany to nikdy nebyla láska. Jezdil často jen tak se projí a pokecat, doprovázel mne domů, hodně jsme si o sobě řekli, užili jsme si spolu také spousty legrace, ale nebylo to pořád ono.
Pak nastalo období, kdy jsem se rozhodla že mu to musím říci, než mi do toho vleze nějaká jiná. Ale neměla jsem odvahu říci to osobně a jelikož jsme si hodně psali rozhodla jsem se to napsat do sms, no popravdě, co by jste čekali od 16leté puberťačky. Napsala jsem mu tedy sms že k němu cítím něco víc než jen kamarádství a byla bych ráda, kdyby z toho mezi námi mohlo být něco víc. Na to on mi odepsal že mě má taky moc rád ale, že bude lepší, když zůstaneme kamarádi. Tahle věta a vůbec celá sms mi vrazila kudlu do zad.
Poprvé ve svém životě jsem cítila, že je něco špatně a že pokud někoho milujete z celého srdce a on vaši lásku neopětuje, je to obrovská bolest. Dnes už na to postupem času koukám jinýma očima, když si to zpětně přehrávám říkám si byla jsi to ale blbka, kdybys mu to řekla do očí mohlo to být lepší.
No nakonec to dopadlo tak, že i přes veškeré mé snažení aby se situace mezi námi zlepšila mi ho přebrala holka od které bych to nejméně čekala. Další rána přímo do srdce. Samozřejmě kamarádství nebylo nikdy obnoveno, jsou prostě věci, na které se nedá zapomenout a které se nadají za určitých okolností odpustit. S touto zradou a zlomeným srdcem jsem se vyrovnávala hodně dlouho.
Vím, spousty žen možná i mužů si takovou nebo ještě horší situací někdy prošlo, určitě nejsem zdaleka jediná, která trpěla neopětovanou lásku. Láska je cit, který se nedá popsat ani vysvětlit ani nijak dokázat buď prostě přijde nebo nepřijde a může být jednostranná nebo oboustranná.
Nikdy nemůžeme vědět, jak to dopadne, láska si nevybírá možnosti, prostě buď je, nebo není, tak to je, bylo a bude. První láska je, něco na co nikdy nezapomenete a na co budete vždy vzpomínat, ať už v dobrém, nebo ve zlém. Tento okamžik nikdy z mysli nevymažete stejně jako první svatbu nebo první dítě, první polibek, první sex. Tak to má být, ať už je dobré nebo špatné.
Dva zamilovaní lidé, kteří jsou od sebe ovšem vzdáleni třeba i několik stovek, tisíců kilometrů. Nejradši by spolu trávili svůj veškerý čas, nedají jeden bez druhého ránu. A když jsou bez sebe, stále si píší, volají si, zoufají a naříkají si …zkrátka si chybí a neustále vymýšlí co nejvíce možností, kdy by mohli zase být spolu – a to za jakýchkoli podmínek – ať je zima, mráz, horko, déšť či vítr, hlavně, že jsou spolu – láska a mládí totiž hřeje.
Velká spousta vztahů na dálku nevydrží, protože se partneři dopouští velké spousty chyb …a někdy stačí i jedna jediná a hned je všechno jinak.
Tím hlavním je především chyba, které se partneři dopouští v zamilovanosti, a sice že vše moc přehání …ovšem postupem času, kdy už zamilovanost ustupuje, se sladká slůvka a jejich intenzita snižuje a dojde tak oproti dřívějšku k velké změně. Poblázněnost a přehnané city se dají na ústup a vše se začíná pomalu ale jistě vracet do normálu. A právě v této chvíli je nutné si uvědomit, zdali zamilovanost přešla ve skutečnou lásku či nikoliv.
Kvůli dálce se můžete vídat jen několikrát do měsíce – a proto plánujte …plánujte celou dobu, co jste bez sebe, kdy, kde a v kolik hodin se sejdete a co budete dělat …jestli spolu půjdete na kávu, či raději na dlouhou procházku.
Plánování Vám totiž bude stále připomínat toho druhého a začnete si budoucí chvilky strávené se svým drahým (drahou) představovat a čím dál více toužit po dni, kdy se máte už konečně vidět. Neustálý kontakt je také velmi důležitý – ovšem ani jeden se do toho nesmí nutit a musí sám chtít.
Pokud jste s Vaším partnerem (partnerkou) nespokojeni, jednoduše mu to dejte najevo – trochu skrytě, ovšem i přesto důrazně – ale rozhodně mu nepište, aby se změnil …pokud o Vás má totiž skutečně zájem, pochopí to a pokusí se s tím něco udělat.
Nepočítejte ovšem s tím, že bude hned všechno dle Vašeho gusta. Některé chyby, které se Vám zkrátka na Vašem partnerovi příčí, vymizí časem samy – buď vymizí, anebo se zmírní tak, že už je dokážete tolerovat. Stále totiž mějte na paměti, že láska není o ideálním partnerovi (partnerce), ale o tom, že dokážeme chyby toho druhého tolerovat.
Zamilovanost a láska …dva pojmy, jež mnozí neumí rozlišit a přitom je mezi nimi velký a zásadní rozdíl.
Zamilovanost je velmi krásné období a změť pocitů …dva lidé se milují, mají pocit, že jsou připraveni jeden pro druhého klidně i zemřít …nemohou bez sebe být a každá minuta bez sebe jim připadá jako hodina.
Ovšem láska, která následuje po zamilovanosti, je ještě o mnoho krásnější a procítěnější, než první fáze citů …i když právě zamilovanost je pro mnohé páry začátek a v mnoha případech bohužel i konec – a to proto, že zamilovanost opadává a my vidíme partnera/partnerku takového, jaký skutečně je.
Zamilovanost je jakousi první fází vztahu (nejčastěji muže a ženy), při níž vidíme partnera (partnerku) přes tzv. „růžové brýle“ – resp. se jedná o „haló-efekt“ – to znamená, že svého partnera nebo partnerku vidíme pouze v tom dobrém světle, připisujeme mu všechny dobré vlastnosti a žádné špatné. Zkrátka je to ten vysněný princ (princezna), o kterém jste Vy dívky vždycky snívali. Postupem času ovšem zamilovanost odeznívá a buďto pokračuje úplným rozpadem vztahu, anebo láskou.
Pro někoho až nepochopitelné, že někdo neví, co to vlastně láska je – mnozí totiž pořádně nechápou ani tento pojem a často tak dochází k omylům. Láska je fáze, která následuje po zamilovanosti – je to přijmutí svého partnera (partnerky) takového, jaký je – už se na něj nedíváme skrze růžové brýle, ale tak, jako každý jiný – dokážeme přijmout jeho chyby a snažíme se doplňovat.
Láska je založena především na důvěře a partneři by se měli vzájemně doplňovat – nechtějte ovšem jeden po druhém, aby se v něčem měnil (tedy, nejedná-li se o nějaké nechutnosti nebo fetování) …pokud k sobě totiž patříte a máte se nějak změnit, láska Vás postupem času změní sama, aniž byste si to v tu chvíli uvědomovali.
Láska jako taková není ani zdaleka vrcholnou fází vztahu nebo pocitů. Chceme-li dosáhnout skutečně vrcholné fáze, musíme především odhodit předsudky a se svým partnerem (partnerkou) se sžít …není pravidlem, že musíme i začít dělat některé věci jako on, ale není to výjimkou. Z lásky k tomu druhému už neděláte „kraviny“ a lásku si rozhodně neprojevujete žárlivostí na kamarády či kamarádky. Právě naopak …dáváte jeden druhému volnost, jako byste k sobě nepatřili – pokud k sobě ovšem skutečně patříte, láska Vás oba najde a opět Vás svede dohromady.
V každém partnerském vztahu se najdou okamžiky, u kterých bychom měly zbystřit svoji pozornost.
Chodí váš partner na schůzky zásadně pozdě? Vězte, že takový bude dost možná celý život.
Nikdy vás nepřekvapí žádným dárkem či kytičkou, při placení se přehrabuje velmi dlouho v drobných nebo si sama platíte vstupné či pohoštění? Je dosti pravděpodobné, že máte co dočinění s lakomcem.
Ano, na začátku vztahu míváme na očích nasazeny růžové brýle. Svět je krásný, protože máme partnera, kterého nám kamarádky závidí. Je urostlý, tak mužný a sexy!
Co na tom, že udělat deset piv denně není pro něho až tak velký problém. Však on se po svatbě změní. A co teprve, až se nám narodí to naše vytoužené miminko! Pravda sice je, že vás na začátku těhotenství posílal na potrat, ale nyní, když už vám bříško roste jedna radost, se z něho stal úplně jiný člověk.
Proč ženy mívají tendence nevšímat si varovných signálů, které by jim pomohly předpovědět budoucí vývoj jejich vztahu? Odpověď je velmi jednoduchá. Jsme-li zamilované, vidíme partnera v odlesku růžových brýlí, které zkreslují realitu podle toho, co si ve skutečnosti přejeme. Přecházíme drobné nešvary, necháváme stranou partnerovy zlozvyky, do dáli odhazujeme náznaky budoucích třecích ploch vztahu jen proto, abychom proboha už nebyly samy.
Anebo co je ještě horší, nabudeme zcela mylného dojmu, že se partner po našem boku změní k obrazu našemu. Ale tady pozor. Málokdo se změní. Naopak zlozvyky se časem stanou nesnesitelnými, partnerovy nešvary nám budou pít krev a z náznaků třecích ploch se stane každodenní realita.
A s tímto je třeba počítat už v samotném začátku vztahu. Občas by bylo dobré dovolit růžovým brýlím spadnout na zem a podívat se pravdě do očí. Buď budeme chtít partnera takového, jakým je nyní – tedy věčného opozdilce, lakomce či milovníka velkého počtu půllitrů piva, nebo ho nechme druhým. Protože když zamilovanost odejde a s ní se ztratí i růžové brýle, prozření nebývá dvakrát příjemné.
