Mobbing není bossing – Část 5

Konflikt – První fáze mobbingu

Po každém radikálním obratu ve společnosti dochází k nárůstu projevů šikany v různých podobách.  Po euforii na ulici se lidé vracejí do práce a svých kolektivů. Ani ti nejvíce pohodoví optimisté nejsou ušetřeni napětí a třenic, které se následně dostaví. Není daleko k osobním střetům. Konflikt je vždy první fází mobbingu.

Přemýšlela jsem, co nastartovalo Alžbětinu touhu zničit mě. Ještě před dvěma roky byly vztahy mezi námi docela přátelské. Já si po několika špatných zkušenostech dávala pozor, abych neřekla nic, co by mohla zneužít, ona se snažila vyhýbat přímé konfrontaci. Měla dokonce promyšlenou fintu, jak předejít prozrazení, když si spolu začalo povídat několik jejích důvěrníků . Lkala nad svým zničeným zdravím. Syčela bolestí a tvrdila, že podle doktora už měla být dávno v invalidním důchodu. Všichni jsme ji litovali, chudinku, a neublížili bychom jí ani pohledem.

Potom začala jezdit pravidelně v září do lázní.  Poprvé jsme to považovali za přirozenou věc, přáli jí zdraví. Druhý rok se k ní přidala Eva, jejíž choroba vyžadovala lázeňskou péči také. Nikdy před tím si takový přepych nedovolila, ale když mohla Bětka… Možná také trochu trucovala. Pokukovala po místě zástupkyně, ale ředitel se rozhodl pro Vlastičku a Eva se jako zkušená výchovná poradkyně cítila dotčená. Naštěstí ostatní churaví kolegové vydrželi nestonat.

Měsíční absence dvou učitelek na začátku školního roku zatíží všechny. V době, kdy se vypracovávají tematické plány, tvoří rozvrhy, usměrňují žáci, kteří se po prázdninách vracejí do školy rozvíření jako roj divokých včel, je každá absence základního kádru  překážka.

Spousta hodin suplování a dozorů navíc. Se schopným vedoucím se i taková situace dá zvládnout s klidem. To však nebyl náš případ. Jednou dopoledně jsem učila od sedmi hodin ráno a o přestávkách měla dozor na chodbě. Odpoledne za mnou přišla Vlastička do sborovny:

„Majko, po druhé hodině jsem tě neviděla na dozoru. Kde jsi byla?“
„Byla jsem na dozoru, jen jsem si odskočila na toaletu.,“ odpověděla jsem nic zlého netuše.
„Ale to nesmíš, co kdyby se něco stalo?“
„Promiň, nemohla jsem to vydržet, bylo to velmi akutní.“
„To není žádná omluva. Na dozoru být musíš.“
„ To vím, ale kdy jsem měla jít, když učím nepřetržitě a ještě k tomu dozor?“
„Měla jsi jít v hodině.“
Tato odpověď mě naštvala: „To by ti nevadilo? Co kdyby se něco stalo?“
„Nic by se nestalo, kdybys dala žákům práci a mezitím na chvíli odešla.“
Určitě jsem zvýšila hlas: „ To je pěkná blbost. Proč raději nezměníš systém dozorů?“
„Já nebudu měnit dozory kvůli tomu, že ty si neplníš povinnosti.“

To už bylo příliš. Kolem se shlukovali kolegové. Můj hlas zněl rozčíleně: „ Tak to je skvělé, tady si někdo opakovaně prodlužuje prázdniny, já za něj musím učit a dozorovat, nesmím si ani odskočit na toaletu a neplním si úkoly?“

Myslím, že v tu chvíli jsem se nově příchozím jevila jako zlá a nepřejícná čarodějnice. Primitiv nerozlišuje příčiny a následek, nezamýšlí se nad podstatou problému.

Vlastně mi vůbec nevadilo, že někdo jezdí do lázní. Spíš mě šokovala nekompetentnost naší  zástupkyně. Byť moje vrstevnice, bývalá kolegyně, jež ve funkci pracovala teprve necelý rok,  chovala se ke mně jako k zajíčkovi a vůbec jí to nebylo trapné. Neměla ani tolik slušnosti, aby se zeptala  o samotě, evidentně chtěla ztropit skandál. Podařilo se jí vyvést mě z rovnováhy po náročné zátěži.

Úmyslně někoho vytočit, vyprovokovat ho k neadekvátnímu jednání, nespravedlivě jej obvinit z neplnění povinností je jedna z účinných metod šikany.

Vlastička do dnešního dne nepochopila, že již není jedna z učitelek, ale naše nadřízená. Pěstuje si okruh důvěrnic, kde je vůdčí osobností Alžběta, těm se svěřuje se všemi  potížemi, stěžuje si na neoblíbené kolegy i na představené, nechává se manipulovat a názory ostatních nenávistně odmítá. Je to trapas, protože většina z nás již překonala věkovou hranici padesáti let.  V tomto případě je autoritativní způsob vedení nejen nevhodný, ale dokonce škodlivý. Neuvědomuje si, že sama sobě podřezává větev a škole nesmírně škodí. Žáci vytuší, co je silná lobby a na koho si mohou dovolit. Nechci ji kritizovat, uznávám pracovní hierarchii a ona je stále moje nadřízená. Nemohu však přehlížet, že se aktivně podílí na mobbingu „vyvolených“ učitelů a odmítá si to přiznat.

Abych Vlastě nekřivdila víc, než je nutno. Našly se i jiné  „taktní“ kolegyně, které Alžbětu informovaly o mém „hrubiánství“. To pro ni byla skvělá záminka pro zahájení odvetné kampaně. Pravý důvod mstivého chování zůstal ovšem skrytý. Dnes jej znám. Má kořeny v minulost, ale s tím nemohu nic dělat. Je mi jasné, že první zákonitost mobbinku – konflikt, byl na světě. Po návratu z léčení mi s potěšením oznámila, že se všichni diví, proč jí lázně závidím.

Lada se přidala s radou: „Jestli se cítíš taky nemocná a unavená, béž k lékaři, třeba ti  doporučí lázně.“

Loni jela Bětuška opět a vsadím se, že letos pojede zase.

Moc jí to přeji, protože od onoho skandálu ji v době léčby ve škole zastupuje placená důchodkyně. A já si od  jedovatých poznámek ráda odpočinu.