Když se člověk zamiluje, bývá slepý a hluchý, a jakoby žil v úplně jiném světě. Nevidí, neslyší a je jako smyslů zbavený. Pokud jsme v počátku vztahu, tak se cítíme úplně jinak, než kdy jindy. Máme tendence se o sebe více start, lépe se oblékat, vypadat stále dokonale a hlavně jsme plni energie, úsměvů a radosti. Ženy toho dokáží změnit velmi mnoho a zvládají to levou zadní.
Je pravda, že když se zamiluje žena, je schopná obětovat snad vše a klidně by to mohlo být i vlastní já. Pokud se věnuje partner nějakému koníčku, který nám do této doby vůbec nic neříkal, dokážeme se do této záliby klidně i zamilovat. Začneme mít rády fotbal, hokej, nebo přijdeme na chuť golfu, i když pro nás byl donedávna jen snobským sportem.
Začneme se věnovat vaření a snažíme se být v tomto směru velmi dobré. Chceme ukázat, že málokdo je lepší než my, a tak hltáme recepty, zkoušíme a hledáme, co bychom svému partnerovi udělaly tak, aby si na tom co nejvíce pochutnal. Chceme dokázat, že tím, že si vybral za partnerku právě nás, udělal to nejlepší, co mohl. Jeho bývalá nám nesahá ani po kotníky. Přesto je pro nás právě ona hnacím motorem. Pokud víme, že bývalá uměla dobře péct, chceme být lepší než ona a snažíme se, co to jde, abychom ji trumfly.
Pokud jsme zamilované, tak jdou stranou všechny naše koníčky a kamarádky a my žijeme jen pro to jedno. Polevíme i v úklidu naší vlastní domácnosti, protože chceme čas raději trávit s někým, koho milujeme, než s hadrem v ruce. Pokud však víme, že náš drahý přijde na návštěvu, tak běháme i třeba se dvěma hadry, abychom na něj udělaly dobrý dojem.
Je to logické, jsme prostě naprosto jiné a ve fázi zamilovanosti to prostě nejsme ani my. Když jsme zamilované, tak si myslíme, že jsme našly toho nejdokonalejšího chlapa na světě, ale v momentě kdy procitneme, už tyto věci vidíme také jinak.