Do rohu nebo do kruhu?
Pamatujete ještě doby, kdy bylo možné dítě poslat během školního vyučování do kouta? Pokud jste to nezažili, jistě si i tak dost dobře umíte představit, jak byste se v takové situaci cítili. Pravděpodobně ponížení, odstrčení, nepřijímaní, možná i špatní, nepřizpůsobiví.
A teď si představte, že chodíte do školy, která nemá rohy?! Dokonce nemá ani lavice srovnané podle pravítka, ani zarámovaného prezidenta, ani tabuli. Zato je tu dětem k dispozici velká dřevěná kuličková dráha, kterou mohou donekonečna přestavovat a vylepšovat, krabice plná dřevěných obdélníků ze kterých se dají stavět velkolepé stavby a když je potřeba trochu si odpočinout, můžete se stulit do klubíčka na ručně háčkovaném koberci.
A kde že to tedy jsme? V mongolské jurtě. Proč zrovna jurta? Jednak nás jurta chrání, ale zároveň nás neodděluje od okolního prostředí. Slyšíme vítr venku vát, můžeme odpočívat za bubnování kapek deště, nic nám neunikne, protože víme, že okolo nás právě proletěla sojka. A kromě toho všeho celou svou bytostí vnímám harmonii a symboliku kruhu, který vytváří pocit pospolitosti, propojení a nekonečné energie. Důležitou roli hraje také to, že je vyrobena z čistě přírodních materiálů.
Když potřebuju vyměnit soustředěnou činnost nad sešitem za roztáhnutí křídel, rychle nazuju boty (pokud je zima, ale teď na jaře už bych se tím nezdržovala) a rozběhnu se, co mi síly stačí po zeleném měkkém koberci až k prvním stromům, kde si přivoním k právě rozkvétajícím šípkovým růžím.
V takovéto škole si děti spolu s učitelem vytvářejí svoje vlastní učební materiály, nevědí, co je časově přesně ohraničená hodina matematiky či přírodovědy. Namísto toho poznávají svět formou koncentrovaných tematických epoch, které umožňuje probrat látku velmi intenzivně, prožívat ho po určitou dobu a pochopit jeho podstatu a souvislosti.
Jazyky se učí tím způsobem, že pravidelně minimálně jednou za týden vyrážejí za lesním dobrodružstvím za doprovodu rodilého mluvčího. S ním staví hráze na potoce, počítají šišky a žížaly, nebo zrovna vystrojují Morenu.
Už vás asi nepřekvapí, že děti v takovéto škole ani netuší co je to známkování či domácí úkoly. Společně s pedagogy se učí hodnotit sami sebe, svůj pokrok či slabé stránky, pěstují důvěru sami k sobě i ke světu, motorem pro jejich učení je vnitřní motivace, trénují kritické myšlení a nezapomínají ani na rozproudění energie v těle pomocí neorganizovaného volného pohybu v přírodě.
Sen nebo utopie?
Připadá vám taková škola jako sen, nebo jako utopie? Je to vůbec možné? Ano, už na několika místech vznikají podobné lesní školy, které navazují svou filozofií na lesní školky. Jednou z nich je také základní komunitní škola Dítě v lese v Mokrovratech u Dobříše. Tato škola otevírá brány v září 2017. Tedy ráda by otevřela, pokud se jí podaří nasbírat potřebnou částku pro nákup jurty. Proto škola odstartovala projekt na www.startovac.cz/projekty/dite-v-lese, který podpořilo i několik zajímavých osobnosti jakými jsou například Igora Chaun, Helena Třeštíková, Tomáš Klus, či Simona Babčáková. Každý z nich by se radši učil v jurtě, než ve třídě. A jak to máte vy? Jurta, nebo třída?
Jurta o průměru šest metrů stojí kolem 150 000 Kč. Pokud se podaří vybrat více peněz, pořídí také dřevěnou podlahu, kamna, základní nábytek a možná zbyde i na pár knih. V případě, že budou dárci hodně štědří a podaří se vybrat více peněz, zakoupí jurtu s průměrem osmi metrů, která stojí 200 000 Kč.
V současnosti je vybráno přes 80 000 Kč a do konce sbírky zbývá ještě asi 20 dní. Bližší informace o možnostech, jak projekt podpořit, najdete zde. (https://www.startovac.cz/projekty/dite-v-lese/)
Zápis do Lesní základní komunitní školy proběhne 18. dubna od 15 do 17 hodina 30. dubna od 10 do 12 hodin v Čajovně Dobříš. Ještě zbývá posledních pár míst.